Po sociálních sítích se začíná šířit sdělení, které vypadá, jako by jej připojil jeden z policistů k vlastní žádosti o propuštění ze služebního poměru. Jeho obsah je smutný i alarmující zároveň. Metnara čeká nelehký úkol.
Dokument s nadpisem Příloha žádosti o propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky (podle § 42 odst. 1 písm. m) zákona č. 361/2003 Sb.), datovaný k 31. březnu tohoto roku, jsem nalezl nejprve na sociálních sítích, ale psalo o něm například už i Aktuálně.cz a další média. Podepsán je Martinem Červenkou, velitelem obvodního oddělení PČR v Písku.
Červenka byl již delší čas aktivní v rámci policejních odborů a je ostrým kritikem současných poměrů, zhoršených zejména za působení bývalého ministra vnitra Víta Rakušana. Stav policie považuje za kritický a zcela neúnosný a popsal jej již před časem veřejně na svém webu Konec PČR, kterému tehdejší provládní média věnovala daleko menší pozornost, než by si zasluhoval.
Pořádné prásknutí dveřmi
Ačkoliv se vláda mezitím vyměnila a od 15. prosince je ministrem vnitra Lubomír Metnar, rozhodl se Červenka odejít od policie a pořádně za sebou prásknout dveřmi teprve nyní. Důvody jsou však zřejmé. Standardní doba hájení 100 dní již uplynula, ale na vnitru zůstalo takřka vše při starém, a u policie tuplem. Z dosavadního vedení, až na dva náměstky a teprve nedávno odvolaný Rakušanův tým KRIT, zůstali na svých místech všichni a pokyny se nezměnily. Kdo očekával razantní změnu, musel být nutně zklamán. Alarmující text Červenkovy rezignace, který nyní celý přetiskujeme, tomu pak dává jen další neveselý rozměr a začíná rezonovat širokou veřejností.
Příloha žádosti o propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky
(podle § 42 odst. 1 písm. m) zákona č. 361/2003 Sb.)
Odmítám být dále součástí systému:
- Který z velké části řídí lháři, křiváci a podrazáci.
- Kde je důležitější udržet si koryto než plnit skutečné poslání policie, být čestný, férový a mluvit pravdu.
- Kde je důležitější dát lidem pokutu než jim poskytnout pomoc, radu a působit preventivně.
- Kde si „manažeři“ kupují drahé vybavení, i když policistům chybí základní ochranné pomůcky.
- Kde vás raději potrestají za pojmenování problému, než by ho začali aktivně řešit.
- Kde většinou vládne jen zastrašování a nátlak.
- Kde se exemplárně trestají chyby, ale dobrá práce se mnohdy přehlíží.
- Kde papír a statistika suverénně vítězí nad skutečným posláním policie.
- Kde je důležitější nábor než si udržet schopné a zkušené policisty.
Policie je dokonalou ukázkou toho, že pod svícnem bývá největší tma.
Měla by být vzorným příkladem dodržování právních norem a interních aktů řízení. Rovněž by měla být výkladní skříní v morálních hodnotách. Všechno zmíněné dost zásadním způsobem pokulhává.
A na závěr ta nejdůležitější věc. Zastrašovali jste mě, trestali nebo se o to aspoň pokoušeli, útočili i na lidi, na kterých mi záleží, hledali na mě špínu, kde se dalo. Domnívám se, že mnohdy to bylo za hranou zákona a rozhodně za hranou dobrých mravů. Kdyby někdo měl náhodou pocit, že tohle je konec, musím ho zklamat. Tohle je teprve začátek…
Bez úcty
Martin Červenka
Konec PČR
Co dodat závěrem?
Důvěra k orgánům činným v trestním řízení, ve stát a jeho justiční systém, ve vymahatelnost práva a k Policii České republiky jako takové klesla za posledních několik let až na úplné, naprosté minimum. Úměrně pocitu značné části občanů, že již nežijí ve svobodné společnosti, zde sehrávají právě bezpečnostní sbory stále viditelnější úlohu lakmusového papírku. Z usměvavého policisty, který pomůže babičce na přechodu, zachrání kočku z římsy nebo skočí pro topícího se, se snadno stává opora režimu a prachsprostý fízl. Pocit, že policie zde již není pro občany k užitku, ale pro jejich kontrolu, je dlouhodobě na vzestupu. Popotahování bezúhonných, trestání nevinných a okázalé přehlížení známých viníků, kteří zůstávají beztrestní, je tou nejkratší a nejjistější cestou, jak zdiskreditovat celý systém.
Za vlády ministra Rakušana se policie v tomto ohledu propadla o několik pater až na samotný předlistopadový suterén. Metnar tak zdědil nejen závažný problém, ale i povinnost jeho urychleného řešení (či alespoň pokusu o něj). Personální výměna na prezídiu a ve vedení jednotlivých odborů je sice laciným a rychlým politickým gestem, ale pro atmosféru ve společnosti a vnímání změny nezbytným. Váhání a liknavost, čemuž zatím, bohužel, v tomto ohledu u Metnara vše nasvědčuje, může být pro volební výsledky Babišovy strany již na podzim velmi nemilým překvapením.
Na otázku, nač dostal ve volbách téměř 35 %, pokud chce nadále pokračovat v Rakušanem vyjetých kolejích, nemusí politik odpovídat – ale jen do doby, než mu na ni odpoví svým hlasem jeho bývalí voliči…
Čtěte také:
Policie ignoruje pouliční projevy fašismu. Naposledy v Ostravě
„Spolu chyceni, spolu pověšeni“ za asistence policie
Policie a Česká televize ve službách vlády
