Svět utratil biliony za boj s emisemi oxidu uhličitého. Výsledek? Teplota i emise dál rostou

Vědecký konsensus o příčinách změn klimatu není konsensus, ale lež, kterou tvrdí většina. To z ní ale menší lež nedělá. CO₂ není pachatelem globálního oteplování.

Zkuste si pro začátek představit číslo 200 000 000 000 000 korun. To je odhad částky, kterou ve světě proinvestovaly Evropská unie, Spojené státy a další země a firmy s cílem zabránit globální katastrofě a zastavit globální oteplování.

200 000 000 000 000 korun je částka tak absurdní, že ji musíme alespoň trochu vysvětlit: Postavili bychom za ni ve světě 200 milionů bytů. U nás v Evropě sice méně, protože jsme drazí, ale v Indii zase desetkrát tolik. Za tuto částku bychom pravděpodobně byli schopni udržovat a rozvíjet na Marsu lidskou kolonii. Za tuto částku bychom byli schopni každému obyvateli planety včetně kojenců koupit nejnovější iPhone. Podobných příměrů by se našla spousta. Takovou strašlivou částku odůvodněnou bojem za přežití lidstva jsme zaplatili, abychom snížili množství atomů CO₂, kterých atmosféra obsahuje pouhé čtyři setiny procenta.

Dělo se to v dobré víře, že naši planetu ochráníme před zánikem a naše děti, jak by řekla bohyně všech aktivistů Greta, zachráníme před uhořením. Byla naše snaha úspěšná? Odpovím: nebyla. Obsah CO₂ v atmosféře stále roste, teplota stále roste, stále stejnou rychlostí neúprosně vpřed ke „strašlivé katastrofě“.

Lži, samé lži

A to je první důvod k zamyšlení: Jak je možné, že ani při investici tak obrovských částek se rychlost zvyšování globálních teplot nemění, a pokud ano, tak velmi zanedbatelně? Jak je možné, že podíl CO₂ v atmosféře stále roste?

Zastánci odporného plýtvání zdroji samozřejmě budou tvrdit, že je to málo, že bychom měli proti nešťastnému CO₂ bojovat ještě více a že musíme přidat. Ale když se jich zeptáte, kolik, tak neodpoví, protože bojovat proti CO₂ prostě nemá smysl. Obrovské zdroje, které do tohoto procesu světové vlády investovaly, vyhodily oknem, možná kamarádům do kapes, ale v žádném případě nepomohly zabránit globálnímu oteplování, dokonce ani tento proces zpomalit. Kdo jsem, že si dovolím tvrdit takové kacířské myšlenky, když panel IPCC a vědecký „konsensus“ tvrdí své? Lžou.

K čemu slouží grafy

Určitě je nebudu podezřívat z toho, že jsou hloupí. Určitě je nebudu podezřívat z toho, že si nevšimli, že globální změna klimatu nefunguje tak, jak jim jejich modely před deseti a více lety předpovídaly. Určitě si museli všimnout, že grafy nárůstu teplot v korelaci s obsahem CO₂ jsou až nápadně odpovídající (graf: růst teploty versus podíl CO₂ v atmosféře).

Graf velmi přesně a rychle reaguje třeba na to, že na severní polokouli začíná jaro. To jsou ty výkyvy nahoru a dolů v pravidelných intervalech, ale, světe div se, vůbec ale ani náznakem nereaguje na to, kolik peněz vlády za boj proti CO₂ investují, a stejně tak, a to je ještě mnohem víc alarmující, nereaguje ani na to, kolik do atmosféry CO₂vypouštíme. 

Příčina a následek

Jsme podle všeho schopni velmi dobře změřit i mikroskopické výkyvy obsahu CO₂ v atmosféře. Ty ale neodpovídají tomu, jestli máme na Zemi zrovna konjunkturu nebo krizi. Jestli se uhlí či ropy vytěží tolik, nebo jejich produkce stagnuje či klesá (graf číslo 2: obsah CO₂ kontra průmyslové cykly kontra spotřeba uhlí a ropy), zkrátka nereaguje vůbec na nic.

CO₂ si jede pořád nahoru svou cestou v grafech a teplota taky. Matematicky to nedává vůbec žádný smysl. Tedy jeden ano, zaměnili jsme příčinu za následek, a protože nepovažuji vědeckou komunitu za úplné hlupáky, určitě si toho musel někdo všimnout. A taky si toho všiml, a ne jeden.

Jejich hlas byl ale IPCC a dalšími „nositeli pravdy a vědeckého konsensu“ umlčován a referující vědci místo uznání za hledání pravdy měli nakonec problémy udržet si svou profesi a živobytí. Veškerá mainstreamová média podobné hlasy potlačují a šíření kacířské myšlenky, že ke zvyšování CO₂ v atmosféře dochází následkem globálního oteplování, nikoliv že je jeho příčinou, zdařile potlačují.

Důkaz číslo 1: Měření na povrchu

Jak je možné, že CO₂ zvyšující se v atmosféře nemá ten účinek, který od něj očekáváme? Vždyť nám satelitní měření, ale i fyzikální zákony tvrdí, že CO₂ zachycuje specifickou frekvenci infračerveného záření, a to se pak odráží zpátky na Zemi, tak jak to známe třeba ze skleníku. To je další lež či minimálně veliké zjednodušení.

CO₂ je sice schopen absorbovat infračervené záření, jenomže toto záření zase opět okamžitě vyzáří pryč, ale nefunguje jako zrcadlo, neumí infračervené záření vrátit zpátky na Zemi. Energii vyzařuje rovnoměrně do všech stran, a to úplně stejně do vesmíru jako zpět k Zemi. A to nejdůležitější na závěr, ne nějaké výpočty, modely či předpoklady. Faktické měření spektra zpětně vyzařovaného infračerveného záření, které je CO₂ schopen zadržet, ukazuje na fakt, že tento přínos ke globálnímu oteplování činí sotva 15 % skutečnosti. (Daniel R. Feldman a spoluautoři, článek publikovaný v časopise Nature v roce 2015.) 

To jsou, podotýkám, data spektrometrického měření, žádné odhady, ale tvrdá data. O nich ale vědecký konsensus taktně mlčí.

Důkaz číslo 2: Měření satelity

Satelity, které velmi dobře a přesně měří spektrum záření odcházejícího ze Země, potvrzují, že množství infračerveného záření se specifickým otiskem CO₂, které planeta vyzařuje, se prakticky nemění, respektive mění mnohem méně, než by odpovídalo celkové bilanci. To nejen potvrzuje data získaná z povrchových měření, ale také dokazuje, že CO₂ není primárním viníkem.

Dokazuje pouze to, že infračerveného záření od naší matičky Země odchází čím dál méně, a dokazuje to, že část tohoto záření je zadržena molekulami CO₂. Vlastně potvrzuje, že CO₂ se na dalším nárůstu teplot podílí jen malou částí. (Satelity Ceres, AIRS, IASI a CrIS.)

Moře a teplá limonáda

Ve všech těchto případech, které jsme brali jako průkazné, tedy prokazujeme něco jiného. Prokazujeme, že se CO₂ chová jako CO₂, že jeho množství v atmosféře se zvyšuje, a tím se rovněž zvyšuje i jeho interakce se zářením a prostředím jako takovým. Žádný důkaz o tom, že by tento plyn sám o sobě měl primární a přímý vliv na pokračující oteplování planety, nikdo nenašel. Alarmovat vědce mělo mimo jiné i to, že podobná úroveň globální teploty jako dnes panovala i v dobách, které našemu industriálnímu období dalece předcházely. 

Množství CO₂ v atmosféře při takzvaném římském optimu či na začátku glaciálu (meziledového období), kdy teploty průkazně převyšovaly ty dnešní, bylo i v těchto dobách na nižší úrovni, resp. reagovalo na oteplení až s několikasetletým zpožděním. Ze všech těchto otázek nám může vyplynout pouze jedna jediná odpověď: CO₂ není příčinou globálního oteplení. Minimálně není jeho primární příčinou, je pouze následkem stavu, kdy mořská voda, největší zásobník CO₂, není při zvýšení teploty schopná vázat tolik kysličníku uhličitého. Je to stejné, jako když máte teplou limonádu: taky vám začne pěnit.

Plané naděje

Graf číslo 1 ukazuje, jak CO₂ reaguje na jednotlivé biologické cykly, vůbec nereaguje na nějaké ekonomické cykly, krize či opatření ke snížení emisí. Teplota tedy nekopíruje CO₂, ale CO₂ kopíruje teplotu. Jen tímto způsobem jde vysvětlit, že ač emise CO₂ vytvořené člověkem kolísají, CO₂ stále setrvale bez jakéhokoliv významného kolísání narůstá.

Naproti tomu proces oteplování moře s obsahem CO₂ koreluje téměř dokonale (graf č. 2). Jak se zpřesňuje měření v posledních desetiletích, je shoda nárůstu teploty moře a obsahu CO₂ v atmosféře téměř úplná. Je to totiž právě proces oteplování moře, který je primární příčinou nárůstu obsahu CO₂ v atmosféře. Je velmi pomalý, ale díky obrovskému objemu i velmi stabilní a na nějaké drobné výkyvy vlastně nereaguje. I kdybychom zítra přestali spalovat uhlí a ropu a začali být uhlíkově neutrální, z čehož by bojovníci proti klimatu Klaus Timmermann, Angela Merkelová a Ursula von der Leyenová prožili extázi, obsah CO₂ by i po tomto okamžiku narůstal ještě řadu desetiletí.

Naše pochyby mě vedly i k tomu, abych pátral po odpovědi na otázku, co, když ne CO₂, prokazatelné oteplování naší planety způsobuje a proč to téměř přesně kopíruje počátek industriální doby. A myslím, že jsme schopni prokázat, že řešení máme. Důvod je na rozdíl od teoretických předpokladů o CO₂ prokazatelný, měřitelný, ale bohužel i trvalý.

O tom ale až v následujícím článku.