Více než dvě stě lidí zaplnilo v úterý vpodvečer Willenbergův sál na pražské Novotného lávce. Za účasti bývalého prezidenta Miloše Zemana, poslance Jindřicha Rajchla, Jiřího Weigla, senátorky Jany Zwyrtek Hamplové či exministra Miroslava Grégra se konala veřejná debata s názvem „Obrana českých národních zájmů v reflexi aktuálních snah uspořádat sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně“.
Akci zahájil Jan Šolta z pořádající Nadace Železná opona, spolužák a pamětník Jana Palacha. V nadaci spolu s Václavem Vítovcem spravuje například známé Atommuzeum v bývalém skladu jaderných hlavic Javor 51 na jihozápadním okraji brdských lesů. „Byli jsme dokonce varováni, abychom tohle nepořádali, že jde o marginální věc, vyčpělý program,“ zahájil debatu.
Projev Miloše Zemana neztrácel nic ze svých pověstných kvalit. „V roce 1946 holandský historik De Jong publikoval článek, ve kterém označil sudetské Němce za pátou kolonu Adolfa Hitlera,“ shrnul.
Zeman vnímá sudetské Němce jako jeden ze zdrojů rozbití ČSR. Připomněl, že SdP Konráda Henleina v posledních demokratických volbách podpořilo 90 procent sudetských Němců. Zmínil roli Karla Hermanna Franka a popravu 160 tisíc českých občanů. Rozebral článek 13 Postupimské dohody a odlišné vnímání sudetoněmecké otázky ze strany Maďarska a Polska, kde odsun proběhl také.
Zeman za hlavní problém nepovažuje nároky sudetských Němců, ale servilitu některých Čechů, která se dá přejmenovat na kolaboraci a projevuje se napříč historií. Uvedl hajlující Václavské náměstí z demonstrace věrnosti Říši z 3. července 1942, rok 1949, 1968 i současnou dobu. „Tato země byla vždy německá a Čech zde koneckonců nemá co pohledávat,“ volně parafrázoval Heydrichův projev z 2. října 1941 a zmínil i výrok o smějících se bestiích.
A nebyl by to Zeman, kdyby si neodpustil hned pětici třaskavých šrapnelů v rámci alternativního programu sudetoněmeckého sněmu: „Bod první, udělení řádu Bílého lva Berndu Posseltovi. Bod druhý, návštěva pankrácké sekyrárny. Bod třetí, prohlídka bývalých kanceláří gestapa v Petschkově paláci. Bod čtvrtý, výlet do Terezína. A bod pátý, ukázka organizačního umění volksgenosse Karla Hermanna Franka při terénních úpravách v obci, která se jmenovala Lidice. Jsem smějící se bestie. Nesnažme se usmiřovat se zlem.“
„Češi a Němci jsou dávno smíření. Žádné nepřátelství mezi Čechy a Němci neexistuje, pouze na obou stranách jsou někteří lidé, kteří nejsou smířeni s výsledky druhé světové války,“ shrnul česko-německé vztahy v nejisté sezóně, jak svůj vstup nazval, předseda Institutu Václava Klause Jiří Weigl.
Problém však vnímá spíš jako česko-český: „Je to politický projekt, který nemá za cíl zlepšit vztahy s Německem, ale naopak je problematizovat. Toho sudetoněmeckého srazu v Brně se nemají účastnit jen potomci českých Němců, ale i bavorský premiér Söder a spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt.“
Zmínil roli Progresívneho Slovenska v oživení debat ohledně maďarsko-slovenských vztahů a připomněl množící se mediální polemiky ohledně role Edvarda Beneše i známá jména z české politiky, která tyto diskuze otevírají: „Petr Pithart, Jan Kalvoda i jeden z vůdců Občanského fóra Jan Urban. Beneš je vykreslován jako osoba, která odsunem umožnila nástup komunismu. Vůbec jim nevadí, že nástup komunismu umožnil politické kariéry jejich otců, z čehož potom odvodili své prominentní postavení v české společnosti, ať už v opozici, nebo na té režimní straně,“ podotkl.
Pokračoval pohledem na roli Václava Havla a jeho „divadelně zkratkovitou snahu“ řešit tuto otázku pomocí omluvných gest. Zmínil debaty ve vile Amálii, kde Helmut Kohl odmítal jeho návrhy na udělení dvojího občanství sudetským Němcům a účast v kupónové privatizaci.
Zatímco Jana Zwyrtek Hamplová, pocházející z Mohelnice na někdejší protektorátní hranici, konstatovala, že bylo již bezmála vše řečeno, a zmínila otázku důvěry k Němcům jako takové, Rajchlův projev byl deklaratorní.
Po kritice postojů a nekompetence prezidenta Petra Pavla přešel k tématu: „Pořádat sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně je stejné jako pořádat sraz Ku-klux-klanu v Bronxu, jen s tou bílou kápí v batůžku.“
Dále vystoupil i bývalý ministr průmyslu a obchodu, dnes již šestadevadesátiletý Miroslav Grégr, přímý pamětník popisovaných událostí s napůl židovskými kořeny. „Heim ins Reich,“ připomněl heslo Sudeťáků jako motto, které se jim, byť historickým paradoxem, nakonec alespoň některým splnilo, osudy svých rodičů i tragický osud prarodičů v Osvětimi.
Čtěte také:
Ticho kolem sněmu landsmanšaftu v Brně
Rizikový sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu: Brno bylo vybráno záměrně
Landsmanšaft v Brně? Všichni jim prý jen škodili…
