Země, kterou kdekdo obdivuje. Nebo donedávna obdivoval. Za její bohatství, přírodní krásy, vyspělou demokracii, svobodu, bezpečnost, čistotu a životní úroveň. Mnoho z toho, proč je Švýcarsko tak oceňováno, ještě přetrvává. Ale obraz spokojené, vysoce kultivované, dobře fungující země dostává v posledních letech povážlivé trhliny, které se nedaří zacelit ani zamaskovat. Důvod jejího chátrání je přitom jediný: migrace a s ní sílící islamizace.
Zlaté časy
Jakkoli se Švýcarsku vyhnuly druhoválečné hrůzy, po válce potřebovalo rychle rostoucí hospodářství země, jako prakticky každý evropský stát, statisíce pracovních sil. První velká migrační vlna byla téměř výhradně evropská. Od přelomu 40. a 50. let let přicházeli především Italové, později Španělé, Portugalci, Jugoslávci. Až od 60. a 70. let začali přicházet také Turci. V roce 1970 ve Švýcarsku žil více než milion cizinců.
Migrace z jiných kontinentů byla zpočátku podstatně menší a často měla charakter přijímání skutečných uprchlíků. Od roku 1959 Švýcarsko přijímalo například Tibeťany, po roce 1973 uprchlíky z Chile a mezi lety 1975–1983 získalo azyl 8200 lidí z jihovýchodní Asie. Země rychle vzkvétala.
Zásadní změna nastala na počátku 80. let. Prudce vzrostl počet žádostí o azyl a současně se výrazně rozšířil okruh zemí původu. Vedle rostoucího přílivu migrantů z Turecka přicházeli ve větších počtech lidé ze Srí Lanky, Iráku a postupně také z řady afrických zemí. Právě 80. léta lze považovat za období, kdy se švýcarská migrace začala měnit z do té doby stále převažující převážně evropské pracovní migrace na skutečně globální migrační proud.
Soumrak civilizace
V devítimilionovém Švýcarsku jsou dnes usazeny velké a rostoucí skupiny migrantů především z Turecka, Sýrie, Iráku, Íránu, Libanonu, Eritreje, Maroka, Tuniska, Alžírska, Somálska, Nigérie, Etiopie, Egypta a pak menší z dalších afrických a blízkovýchodních států. Nejnižší údaje o jejich počtu uvádějí, že jich je asi 500 až 600 tisíc. Mnoho dalších je však už vedeno prostě jako Švýcaři a v žádných průzkumech svou původní národnost neuvádějí. Proto jsou používány kvalifikované odhady. Podle nich žije ve Švýcarsku z celkového počtu obyvatel zhruba 6 až 10 procent migrantů a lidí s migračními kořeny z Afriky a Blízkého východu. Je to mnohem menší procento než třeba v Německu, Francii, Británii, Belgii nebo Španělsku, ale výrazných problémů přibývá.
Dávno pryč jsou časy, kdy se mohli Švýcaři chlubit vysokým podílem přistěhovalců, které se podařilo úspěšně integrovat. To platilo prakticky beze zbytku, když převládala migrace z kulturně blízkých zemí, tedy z Evropy. Ovšem příliv migrantů z jiných kontinentů tuto integrační idylku rychle rozbil. Dnes země čelí viditelně se zhoršujícím problémům. Kritici migrace otevřeně mluví o soumraku civilizace. Podívejme se na nejvážnější problémy:
Školy jako místo střetu hodnot
Dnes jsou školy jedním z nejviditelnějších míst konfliktů. Začalo to odmítáním návštěvy kostelů v rámci výuky, pokračovalo protesty – často dost nevybíravými – proti výuce historie a občanskoprávních témat. Běžný je radikální odpor vůči povinnému plavání chlapců a dívek muslimskými žáky. Muslimští chlapci běžně odmítají podávat ruku učitelkám. Dva z prvních takových odmítačů dostali od školy výjimku, což však vyvolalo vážný celostátní spor o to, zda má při konfliktu náboženských pravidel a místních společenských norem ustoupit škola, nebo přistěhovalec.
Objevují se i mnohem vyhrocenější případy, jako násilné konverze k islámu. Nemuslimští školáci opakovaně čelí nátlaku, aby přijali islám, pod hrozbou násilí jsou nuceni zesměšňovat křesťanství. Množí se vážné psychické problémy obětí této „islamizace mladistvých“, útěky ze škol. Neuvěřitelné je chování „liberálních demokratů“, kteří nad tím mávají rukou a tyto závažné činy a hrozby bagatelizují. Jenže ti, kdo situaci na rozdíl od nich znají, tedy učitelé, varují, že nárůst takových případů je alarmující.
Nošení muslimských šátků ve školách se stalo novým velkým sporem. V roce 2025 vyvolal celostátní debatu případ muslimské učitelky v Eschenbachu, kterou škola po protestech části rodičů nakonec nezaměstnala. Švýcarský svaz učitelů zastává neměnný názor, že učitelé mají kvůli náboženské neutralitě školy upustit od nápadných náboženských symbolů.
Spor pokračuje i v roce 2026 a sílí hlasy, jež požadují nekompromisní zákazy šátků na federální i kantonální úrovni. Zatím od 1. ledna 2025 platí ve Švýcarsku celostátní zákaz zahalování obličeje na veřejnosti. Týká se nejen burek a nikábů, ale také kukel nebo jiných masek na demonstracích. Šátků nošených na hlavě se zákaz netýká, pokud nositel nezahaluje obličej.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 9/2026.
