Finanční negramotnost jako jedna z hlavních příčin prázdných peněženek českých občanů

Pět dní do výplaty a na účtu pár desítek korun. V peněžence jen drobné. V lednici poloprázdno. A přitom – žádná nečekaná událost, žádná nemoc, žádná ztráta práce. Jen běžný měsíc jako každý jiný. Tento scénář je pro překvapivě mnoho Čechů krutou realitou, která se opakuje znovu a znovu. Jsou skutečně na vině pouze nízké platy a rostoucí ceny?

Podle výzkumů si téměř polovina obyvatel České republiky nedokáže vytvořit finanční rezervu ani na jeden měsíc. Co je příčinou? Nízké platy a rostoucí ceny? Ne vždy. Velkou a často přehlíženou roli hraje finanční negramotnost – neschopnost správně zacházet s penězi, plánovat výdaje, chápat rizika zadlužení či tvořit rezervy. A právě tato neviditelná slabina zásadně ovlivňuje kvalitu života mnoha lidí. Podívejme se na to, proč je finanční negramotnost v Česku tak rozšířená, ale i na to, jaké jsou její důsledky – a co s tím můžeme udělat.

Co je finanční gramotnost a proč na ní záleží

Finanční gramotnost neznamená umět si spočítat nákup v obchodě nebo rozumět bankovnímu výpisu. Jde o mnohem širší soubor dovedností a postojů, které rozhodují o tom, zda máme své peníze pod kontrolou, nebo ony mají pod kontrolou nás. Zahrnuje schopnost plánovat rozpočet, srozumitelně číst finanční dokumenty, vyhodnocovat výhodnost půjček, tvořit úspory a rozhodovat se zodpovědně s ohledem na budoucnost.

Tři základní pilíře finanční gramotnosti:

Plánování a řízení rozpočtu
Tedy umět sledovat své příjmy a výdaje, vytvořit si finanční plán a držet se ho. Zní to jednoduše, ale mnoho lidí netuší, za co vlastně během měsíce utratí nejvíce. Bez přehledu o cash flow se šetřit jednoduše nedá.

Zodpovědné zacházení s dluhem
Ne každý dluh je špatný – hypotéka na bydlení je jiný případ než půjčka na mobil. Důležité je chápat podmínky úvěrů, zejména RPSN (roční procentní sazbu nákladů), a zvážit, zda je splácení dlouhodobě udržitelné. Finančně gramotný člověk si nepůjčuje na běžnou spotřebu a zná rozdíl mezi „potřebuji“ a „chci“.

Tvorba rezervy a myšlení na budoucnost
Finanční jistota nespočívá v tom, že zrovna vyjdeme s výplatou. Klíčové je mít rezervu pro nečekané situace – výpadek příjmu, opravu auta nebo zdravotní výdaje. Kdo šetří, není lakomý, ale prozíravý. A kdo investuje, rozumí hodnotě času a složenému úroku.

Zásadní rozdíl mezi „vědět“ a „dělat“ je také třeba zmínit. Mnozí lidé teoreticky chápou, co by měli dělat – vědí, že mají šetřit, že je dobré mít přehled o výdajích. Ale chybí jim motivace, disciplína nebo konkrétní návyky. Finanční gramotnost není jen o znalostech, je to praktická kompetence – stejně jako zdravý životní styl nebo mezilidské vztahy.

Následky finanční negramotnosti v praxi

Když se řekne „neumím hospodařit s penězi“, mnohým to může znít jako drobný osobní nedostatek. Ve skutečnosti však finanční negramotnost způsobuje řetězec problémů, které sahají daleko za hranice osobního rozpočtu – zasahují rodinný život, psychiku, zdraví, a v konečném důsledku i stabilitu celé společnosti.

Jedním z nejčastějších důsledků je dluhová spirála. Začíná nevinně – půjčkou na nový telefon, dovolenou, nebo zaplacení nečekaného výdaje. Když pak přijde výpadek příjmu nebo neplánovaný problém, splátky začnou narůstat, do toho přibývají pokuty, penále, sankce. Lidé si berou další úvěry na splacení těch předchozích – a tak se zadlužení prohlubuje.

V Česku čelí alespoň jedné exekuci stovky tisíc lidí. Mnozí z nich přitom původně dlužili částky v řádu tisíců korun – které se však vlivem poplatků a nákladů řízení vyšplhaly na desítky i stovky tisíc. Exekuce pak často likvidují nejen majetek, ale i naději na nový začátek.

Finanční nejistota je jedním z největších stresorů vůbec. Nedostatek peněz vede ke stálému napětí, ztrátě sebedůvěry a pocitu bezvýchodnosti. Zadlužení lidé často pociťují stud, což vede k sociální izolaci a k neochotě vyhledat pomoc. Problémy s financemi jsou také častou příčinou partnerských konfliktů, rozvodů i mezigeneračních sporů. V rodinách se neshody ohledně peněz promítají do výchovy dětí, narušují pocit bezpečí a stability.

Když lidé neumějí efektivně hospodařit, stávají se závislými na sociálních dávkách, charitách nebo krátkodobých půjčkách. To vytváří začarovaný kruh chudoby, z něhož je těžké se vymanit – a který se často přenáší i na děti. Finanční negramotnost tak reprodukuje sociální nerovnosti, čímž se stává nejen osobním, ale i veřejným problémem. Pro stát to znamená vyšší náklady na sociální systém, zdravotnictví i exekuční aparát. Ztrácí se pracovní potenciál lidí, kteří by jinak mohli žít důstojný a produktivní život. Negramotnost tak nepoškozuje jen jednotlivce – brzdí celou společnost.

Příčiny problému, proč neumíme zacházet s penězi

Finanční negramotnost nevzniká ve vzduchoprázdnu. Nejde o náhodu, ale o důsledek kombinace více faktorů, které dlouhodobě ovlivňují naše postoje, návyky i schopnosti v oblasti financí. V mnoha případech se nejedná o vědomé rozhodnutí „nezajímat se o peníze“, ale o systémové selhání na několika úrovních.

Prvním faktorem je nedostatečná výuka ve školách. Ačkoliv se finanční gramotnost dostala do rámcových vzdělávacích programů, ve skutečnosti je její výuka ve školách roztříštěná a často formální. Záleží na jednotlivých učitelích, zda téma zařadí – a jakým způsobem. Mnohdy jde o suchou teorii bez praktických ukázek, modelových situací a interaktivních nástrojů. Děti se tak nenaučí základní dovednosti a pojmy, případně sestavit rozpočet, spočítat RPSN nebo porovnat nabídky úvěrů.

Druhým faktorem jsou špatné návyky z domova. Rodina je pro dítě první finanční „škola“. Pokud rodiče neumějí hospodařit, často své návyky nevědomě přenášejí na potomky. Děti vnímají, jak se doma mluví (nebo nemluví) o penězích, jak se nakupuje, zda se šetří, zda je normální půjčovat si na běžné věci. Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde je spotřeba důležitější než plánování, přebírá tyto vzorce jako samozřejmost.

Třetím významných faktorem je tlak konzumní kultury a marketingu. Žijeme ve společnosti, která nás neustále přesvědčuje, že štěstí je otázkou nákupu. Reklamy vytvářejí dojem, že „na to mít je normální“ a že si zasloužíme všechno hned. K tomu přispívají snadno dostupné půjčky, nákupy na splátky, kreditní karty. Impulsivní spotřeba je podporována systémem, který těží z neznalosti a momentální slabosti.

Předposledním faktorem je složitost a netransparentnost finančního světa. Bankovní produkty, smlouvy, pojistky, investice – to všechno je často psáno jazykem, kterému běžný člověk nerozumí. Finanční instituce mnohdy operují s nepřehlednými podmínkami, skrytými poplatky a technickými termíny. Spotřebitel se tak snadno stává obětí složitosti systému, který je pro něj příliš náročný na pochopení bez odborné pomoci.

Posledním faktorem je absence prevence a podpory, jelikož v České republice stále chybí dostupný, nezávislý a důvěryhodný systém finančního poradenství. Mnoho lidí neví, kam se obrátit, když se dostanou do problémů – a často je dříve osloví agresivní poskytovatelé nevýhodných půjček než odborník, který by jim skutečně pomohl. Prevence se nevyplácí, ale absence prevence se přeplácí – a právě to je smutná realita dneška.

Čtěte také:
Pětina středoškoláků už nerozumí psanému jazyku
Šetřit? Ano, ale někde jinde!
Digitální demence mladé generace