Podle výzkumů si téměř polovina obyvatel České republiky nedokáže vytvořit finanční rezervu ani na jeden měsíc. Co je příčinou? Nízké platy a rostoucí ceny? Ne vždy. Velkou a často přehlíženou roli hraje finanční negramotnost – neschopnost správně zacházet s penězi, plánovat výdaje, chápat rizika zadlužení či tvořit rezervy. A právě tato neviditelná slabina zásadně ovlivňuje kvalitu života mnoha lidí. Podívejme se na to, proč je finanční negramotnost v Česku tak rozšířená, ale i na to, jaké jsou její důsledky – a co s tím můžeme udělat.
Co je finanční gramotnost a proč na ní záleží
Finanční gramotnost neznamená umět si spočítat nákup v obchodě nebo rozumět bankovnímu výpisu. Jde o mnohem širší soubor dovedností a postojů, které rozhodují o tom, zda máme své peníze pod kontrolou, nebo ony mají pod kontrolou nás. Zahrnuje schopnost plánovat rozpočet, srozumitelně číst finanční dokumenty, vyhodnocovat výhodnost půjček, tvořit úspory a rozhodovat se zodpovědně s ohledem na budoucnost.
Tři základní pilíře finanční gramotnosti:
Plánování a řízení rozpočtu
Tedy umět sledovat své příjmy a výdaje, vytvořit si finanční plán a držet se ho. Zní to jednoduše, ale mnoho lidí netuší, za co vlastně během měsíce utratí nejvíce. Bez přehledu o cash flow se šetřit jednoduše nedá.
Zodpovědné zacházení s dluhem
Ne každý dluh je špatný – hypotéka na bydlení je jiný případ než půjčka na mobil. Důležité je chápat podmínky úvěrů, zejména RPSN (roční procentní sazbu nákladů), a zvážit, zda je splácení dlouhodobě udržitelné. Finančně gramotný člověk si nepůjčuje na běžnou spotřebu a zná rozdíl mezi „potřebuji“ a „chci“.
Tvorba rezervy a myšlení na budoucnost
Finanční jistota nespočívá v tom, že zrovna vyjdeme s výplatou. Klíčové je mít rezervu pro nečekané situace – výpadek příjmu, opravu auta nebo zdravotní výdaje. Kdo šetří, není lakomý, ale prozíravý. A kdo investuje, rozumí hodnotě času a složenému úroku.
Zásadní rozdíl mezi „vědět“ a „dělat“ je také třeba zmínit. Mnozí lidé teoreticky chápou, co by měli dělat – vědí, že mají šetřit, že je dobré mít přehled o výdajích. Ale chybí jim motivace, disciplína nebo konkrétní návyky. Finanční gramotnost není jen o znalostech, je to praktická kompetence – stejně jako zdravý životní styl nebo mezilidské vztahy.
Následky finanční negramotnosti v praxi
Když se řekne „neumím hospodařit s penězi“, mnohým to může znít jako drobný osobní nedostatek. Ve skutečnosti však finanční negramotnost způsobuje řetězec problémů, které sahají daleko za hranice osobního rozpočtu – zasahují rodinný život, psychiku, zdraví, a v konečném důsledku i stabilitu celé společnosti.
Jedním z nejčastějších důsledků je dluhová spirála. Začíná nevinně – půjčkou na nový telefon, dovolenou, nebo zaplacení nečekaného výdaje. Když pak přijde výpadek příjmu nebo neplánovaný problém, splátky začnou narůstat, do toho přibývají pokuty, penále, sankce. Lidé si berou další úvěry na splacení těch předchozích – a tak se zadlužení prohlubuje.
V Česku čelí alespoň jedné exekuci stovky tisíc lidí. Mnozí z nich přitom původně dlužili částky v řádu tisíců korun – které se však vlivem poplatků a nákladů řízení vyšplhaly na desítky i stovky tisíc. Exekuce pak často likvidují nejen majetek, ale i naději na nový začátek.
Finanční nejistota je jedním z největších stresorů vůbec. Nedostatek peněz vede ke stálému napětí, ztrátě sebedůvěry a pocitu bezvýchodnosti. Zadlužení lidé často pociťují stud, což vede k sociální izolaci a k neochotě vyhledat pomoc. Problémy s financemi jsou také častou příčinou partnerských konfliktů, rozvodů i mezigeneračních sporů. V rodinách se neshody ohledně peněz promítají do výchovy dětí, narušují pocit bezpečí a stability.
Když lidé neumějí efektivně hospodařit, stávají se závislými na sociálních dávkách, charitách nebo krátkodobých půjčkách. To vytváří začarovaný kruh chudoby, z něhož je těžké se vymanit – a který se často přenáší i na děti. Finanční negramotnost tak reprodukuje sociální nerovnosti, čímž se stává nejen osobním, ale i veřejným problémem. Pro stát to znamená vyšší náklady na sociální systém, zdravotnictví i exekuční aparát. Ztrácí se pracovní potenciál lidí, kteří by jinak mohli žít důstojný a produktivní život. Negramotnost tak nepoškozuje jen jednotlivce – brzdí celou společnost.
Příčiny problému, proč neumíme zacházet s penězi
Finanční negramotnost nevzniká ve vzduchoprázdnu. Nejde o náhodu, ale o důsledek kombinace více faktorů, které dlouhodobě ovlivňují naše postoje, návyky i schopnosti v oblasti financí. V mnoha případech se nejedná o vědomé rozhodnutí „nezajímat se o peníze“, ale o systémové selhání na několika úrovních.
Prvním faktorem je nedostatečná výuka ve školách. Ačkoliv se finanční gramotnost dostala do rámcových vzdělávacích programů, ve skutečnosti je její výuka ve školách roztříštěná a často formální. Záleží na jednotlivých učitelích, zda téma zařadí – a jakým způsobem. Mnohdy jde o suchou teorii bez praktických ukázek, modelových situací a interaktivních nástrojů. Děti se tak nenaučí základní dovednosti a pojmy, případně sestavit rozpočet, spočítat RPSN nebo porovnat nabídky úvěrů.
Druhým faktorem jsou špatné návyky z domova. Rodina je pro dítě první finanční „škola“. Pokud rodiče neumějí hospodařit, často své návyky nevědomě přenášejí na potomky. Děti vnímají, jak se doma mluví (nebo nemluví) o penězích, jak se nakupuje, zda se šetří, zda je normální půjčovat si na běžné věci. Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde je spotřeba důležitější než plánování, přebírá tyto vzorce jako samozřejmost.
Třetím významných faktorem je tlak konzumní kultury a marketingu. Žijeme ve společnosti, která nás neustále přesvědčuje, že štěstí je otázkou nákupu. Reklamy vytvářejí dojem, že „na to mít je normální“ a že si zasloužíme všechno hned. K tomu přispívají snadno dostupné půjčky, nákupy na splátky, kreditní karty. Impulsivní spotřeba je podporována systémem, který těží z neznalosti a momentální slabosti.
Předposledním faktorem je složitost a netransparentnost finančního světa. Bankovní produkty, smlouvy, pojistky, investice – to všechno je často psáno jazykem, kterému běžný člověk nerozumí. Finanční instituce mnohdy operují s nepřehlednými podmínkami, skrytými poplatky a technickými termíny. Spotřebitel se tak snadno stává obětí složitosti systému, který je pro něj příliš náročný na pochopení bez odborné pomoci.
Posledním faktorem je absence prevence a podpory, jelikož v České republice stále chybí dostupný, nezávislý a důvěryhodný systém finančního poradenství. Mnoho lidí neví, kam se obrátit, když se dostanou do problémů – a často je dříve osloví agresivní poskytovatelé nevýhodných půjček než odborník, který by jim skutečně pomohl. Prevence se nevyplácí, ale absence prevence se přeplácí – a právě to je smutná realita dneška.
Čtěte také:
Pětina středoškoláků už nerozumí psanému jazyku
Šetřit? Ano, ale někde jinde!
Digitální demence mladé generace
Jako velikou komplikaci při sestavování domácích rozpočtů vnímám roztříšťenost výdajů a příjmů během měsíce, jakožto základní časové jednotky pro potřeby plánování.
Příklad: Výplata příjde 15. El odchází 10. Hypotéka 31. Jiné 4. Do toho běžné výdaje.
Je těžké se zorientovat v čase a dá to zabrat a né vždy to spočítáte správně.
Myslím, že dnes už máme techniku a nástroje, aby bylo možné výplaty (či důchody) vyplatit k 2 v měsíci. Zajedno nevím, proč by měl zaměstnavatel disponovat 14 dní mými penězi a já tím díky inflaci přicházel o jejich hodnotu. Zadruhé by se tvoření rozpočtů význammě zjednodušilo i pro Jana, co spí na seníku.
Text článku bych podepsal. Jen přemýšlím, jak to co nejefektivněji reálně vyřešit.
Už naši dědové věděli, že dluhy jedí ze společného stolu. A to nepotřebovali žádnou výuku finanční gramotnosti. Dnes se lidem tlačí do hlavy, že žít na dluh je normální. Zadlužený člověk je závislý, tedy snadno ovladatelný a nebude dělat problémy. To samé platí i pro zadlužení státu. Přitom stačí obyčejná matematika a umět si odepřít zbytné věci, pokud na ně nemám příjmy. Stačí naprosto jednoduchá věc. Zapisovat si výdaje, které samozřejmě nesmí být vyšší než příjmy. Mnoho lidí by se asi podivilo, jaké zbytečnosti nakupují. To je mimo jiné i záměrem bank, aby lidé omazovali hotovostní platby a ztráceli tak přehled o výdajích. Ono se utrácí jednodušeji, když člověk nevidí, jak mu peníze ubývají.
Finanční gramotnost je určitě dobré mít, nicméně studie dlouhodobě ukazují, že mají zanedbatelný dopad na finanční rozhodování lidí, jelikož lidé činí finanční rozhodnutí více na základě emocí, než faktů. Ostatně finanční instituce také nejvíce propagují své produkty v emocionálně/finančně nejvypjatějších obdobích jako jsou vánoce.
Možná to zní nesmyslně, ale kredit / odložená platba je prakticky droga a všichni sice víme jak je alkohol, kouření, nebo pojídání nezdravých potravin pro nás špatné, ale přesto je spousta lidí konzumuje, včetně těch, kteří se tomu věnují profesionálně, nebo na to mají zaměřené vzdělání.
Koneckonců, kolik lidí si třeba pořídí leasing na zbytečně drahé nové, nebo luxusní auto, jen proto, že ho chtějí / líbí se jim, než aby si pořídili „cokoliv co jezdí“?
Dluh sám o sobě není nic špatného a je to naprosto skvělý vynález, pokud je využíván s mírou a zdrženlivostí a je používán výhradně na investice – něco co mi reálně zlepší / zjednodušší život a ideálně nějakým způsobem ušetří v dlouhodobém horzintu, nebo uvolní čas na jiné činnosti. Například, když budu mít děravou střechu, tak je nesmyslné šetřit na její opravu mezitím co mi voda ničí ostatní majetek, ale vzít si úvěr a opravit to hned. Na druhou stranu, vzít si úvěr protože vyšel nový typ telefonu, který chci, je naprosto špatně, ale přesto TO je častějším důvodem pro který si lidé úvěry berou a žádná finanční gramotnost je od toho zkrátka neodradí.