Současný český prezident Petr Pavel napsal v roce 1987 coby 26letý uchazeč o členství v KSČ, voják z povolání a budoucí frekventant kurzu vojenského výzvědného zpravodajství rukou psaný dopis, kterým popsal svůj vztah k okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
„Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mě v názoru pouze utvrdil,“ napsal Petr Pavel.
Za svůj postoj se v kampani před prezidentskou volbou omluvil a zároveň připomněl, že si své „mladické selhání“ později odpracoval. „Chtěl jsem hlavně dělat svou práci, která mě bavila. Do stovek hlášení jsem psal ty stejné fráze, jejichž smyslem bylo jen splnit formální povinnost. Byla to chyba, kterou už nezměním. Jsem ale přesvědčen, že za 33 let služby demokracii doma i v zahraničí, a to i s nasazením vlastního života, jsem tuto chybu odčinil,“ uvedl během předvolební kampaně Pavel.
Nemá valného smyslu dnes psychologizovat a rozkrývat skutečné motivy Pavlova schvalování okupace Československa, skutek se stal a je odpracován, respektive promlčen. Naše země se stala kvůli bolševikovi v Sovětském svazu i u nás nesvéprávnou kolonií bez samostatné zahraniční politiky, bez svobody slova, bez svobody vlastnit soukromý majetek… Horší než fakt, že Petr Pavel byl tehdy jedním z milionů kolaborantských pilířů husákovské normalizace, je to, že dnes coby hlava našeho státu se rovněž za naši suverenitu nějak zvláště nestaví – mimo jiné se chce vzdát práva našeho národního veta ve prospěch nedemokratických rozhodovacích mechanismů Evropské unie, a dokonce podporuje zrušení naší národní měny, čímž by proti vůli většiny občanů odevzdal na oltář Bruselu naši samostatnou měnovou politiku.
Ať tak, či onak, paradoxem, který se nijak odpracovat nedá, ovšem je, že 34 let po listopadu 1989 se po Václavu Havlovi, Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi stal Petr Pavel prvním prezidentem, který aktivně vítal vstup okupačních armád Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa.
Čtěte také:
Nezlobme se na Pavla
Prezidenta pomalu přestává bavit sloužit vlasti na více než plný úvazek
