Ukazuje se, že jedna věc je být do úřadu lobbistickými skupinami z pozice politicky nepopsaného listu vybrán a víceméně dosazen, a druhá je pak dosáhnout na nejvyšší ústavní funkci na základě mnoha politických šarvátek, bitev a válek, po řadě vítězství a proher. Proto Václav Klaus a Miloš Zeman prokázali po dobu deseti let tolik prezidentské odolnosti, v případě druhého jmenovaného lze hovořit o nezničitelnosti. To jejich podstatně mladší nástupce sice cítil ještě před rokem respekt, tíhu, odpovědnost a hrdost, nicméně před několika dny pravil v rozhovoru pro Tachovský deník, že kdyby nebyl prezidentem, byl by spokojeným důchodcem.
Služba vlasti
Prezidentovo okolí se vcelku logicky se slovy Petra Pavla až tak moc neztotožňuje. Podle Seznam Zpráv nicméně šéfka Pavlovy kampaně Pavla Nýdrle pohnutky hlavy státu chápe a připomíná, že je v názoru na délku mandátu konzistentní. Absolutní souhlas, již loni v létě, tedy pár měsíců po uvedení do úřadu, totiž prezident pravil, že jeden mandát stačí. Dost dobře ovšem nechápu následující věty paní Nýdrle: „Myslím, že si málokdo uvědomuje, jak náročný je výkon úřadu. A pro něj a pro paní Pavlovou je to reálně služba vlasti na více než plný úvazek.“ Opravdu si neuvědomuji, oč je náročnost výkonu úřadu pro energii nabitého bývalého profesionálního vojáka, který sám sebe považuje za hrdinu, šéfoval generálnímu štábu a výboru NATO vyšší, než tomu bylo v případě jeho předchůdců? A taky si nemyslím si, že náročnost rovná se smysluplnost.
Svaly a mašiny
Jezdit na motorce na státní návštěvu může být náročné, ale nevím, jaký užitek z toho má daňový poplatník. Stejně tak náročné je snažit se uběhnout bez předchozího protažení pár kilometrů v Jihlavě, člověk si pak může natrhnout sval. Přesně tak, jako se to podařilo prezidentovi, který jinak údajně disponuje kondicí, kterou by mu mohli závidět lidé o dekádu či dvě mladší. Ještě jsem zaregistroval, že prezident předával státní vyznamenání, byl na Karlovarském festivalu, odstartoval Pražský maratón. A taky přijel na festival do Trutnova, kde se posadil do undergroundového stanu. Chápu, že pro běžného, svého času rigidního komunistu, to mohlo být náročné, umění přetvářky by ovšem mělo být dáno každému agentovi. Prezidentovu účast na uctění památky Milady Horákové a Jana Palacha nekomentuji. Snad jenom tolik, že míra nevkusu a pokrytectví nezná hranic, leč ani jedno není trestné.
Do třetice všeho dobrého
Dále se mi v rámci bilancování prvního roku prezidenta Pavla ve funkci vybaví další tři události, v jejichž případě nejsem o jejich prospěšnosti pro Českou republiku zdaleka přesvědčen. Na začátku října v belgických Bruggách pravil, že s tím, jak se bude rozrůstat EU, by měla být zvážena cesta hlasování kvalifikovanou většinou. Česko by sice přišlo o právo veta, což ovšem prezidenta, který prahne po přijetí Ukrajiny do Evropské unie, evidentně netrápí.
Na konci listopadu podepsal novelu o snížení valorizace důchodů, na což má právo i muž v rozpuku sil, který odejde na odpočinek v 57 letech. Jako hodně zajímavá se ovšem jeví prezidentova slova, podle kterých by měl jeho rozhodnutí přezkoumat Ústavní soud.
A do třetice všeho prezidentského, v novoročním projevu přišel Petr Pavel s tím, že je čas začít dělat kroky nezbytné k přijetí eura. K tomu prohlásil, že společná měna je logickou budoucností. Podle webu mojeevropa.cz jsou sice téměř tři čtvrtiny lidí v Česku proti euru, což prezidentovi nevadí. Jenom nevím, co to má společného se službou vlasti na více než plný úvazek.
Dáma a švihák
Vzhledem k tomu, že podle paní Nýdrle je v zápřahu i první dáma, její aktivity by neměly být opomenuty. Zaregistroval jsem, že doprovází manžela na jeho cestách. Někdy vyrazí do světa sama. Třeba do Kyjeva na Summit prvních dam, pořádaný Olenou Zelenskou, který se věnoval stavu duševního zdraví. Přestože se Eva Pavlová, jak uváděla, na summit připravovala, přišel podle jejich slov „výpadek paměti,“ po kterém nebyla schopna několik desítek sekund odpovědět na nekomplikovanou otázku. Poté, co hledala cosi v papírech a na anglickou otázku odpověděla česky.
Jinak se druhá manželka prezidenta věnuje od 28. října 2023 na Seznamu pořadu s názvem Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj? Do jaké míry se jedná o službu vlasti na více než plný úvazek, nechám na posouzení sledujícím.
Tento Deník bude co nevidět zakázán. Takhle si dovolit kritizovat pravdoláskového prezidenta… a v jiných článcích tuto vládnoucí skvadru 🙂 Ale je dobře, že něco takového vzniklo. Na tu naší vaší provládní a prolhanou ČT24 se dívat nedá, CNN Prima také tlačí provládní teze a docela nekriticky přistupuje k nynějším mocným (hlavně je to vidět u moderování Michala Půra)… Co potom číst a na co se dívat? Jedině malé nezávislé streamy a tento Deník. Snad se Denik.to nezařadí mezi ty lháře jako Aktulně, Seznam či Novinky.
Pokud si pan Pavel a jeho manželka náročnost prezidentské funkce neuvědomovali, tak pan Pavel neměl vůbec kandidovat. Každý průměrně inteligentní člověk si nejdříve zjistí, co příslušná funkce obnáší a zda se jí i tak chce plně věnovat.
Jsem přesvědčen, že jméno Marek Stoniš, kterého jsem četl – nakonec už ten jediný, kdo byl v Reflexu ke čtení je zárukou, že se ani z deníku To, ani z měsíčníku To, netane prolhaný plátek.