Aktivisté pražské kavárny a její brněnské odnože se rozhodli pozvat sudetské Němce do Brna. V květnu se má v jihomoravské metropoli uskutečnit sněm jejich krajanského sdružení, landsmanšaftu. Ačkoliv nás politické a kulturní „elity“ posledních desetiletí bohužel uvykly každodennímu pošlapávání českých zájmů a identity, uspořádání sudetského sněmu na českém území překračuje další hranici.
Připomeňme, že tato nátlaková skupina morálně nepřijala vznik československého státu v roce 1918, zpochybňuje základní právní normy obnovené republiky z roku 1945 a po roce 1989 se zde pokouší prosazovat zájmy odsunutých a potomků. Podle stávajících stanov patří k hlavním cílům sdružení „zachovat potomky jako politické, kulturní a sociální společenství a hájit jejich zájmy“, a to jak „ve vlasti“, čímž myslí naši republiku, tak i v Německu. Sudetoněmecký pohled na naše dějiny vystihuje následující citace z Deklarace základních principů (2015): „Od roku 1918 do roku 1938 byli sudetští Němci bez svého souhlasu součástí nově založené Československé republiky a byli tam považováni za národnostní menšinu. Od roku 1938 do roku 1945 patřili k nacistické Německé říši. Při obnovení Československa po druhé světové válce bylo přibližně 3,5 milionu sudetskýchNěmců kolektivně zbaveno práv, téměř úplně vyhnáno – a tím ještě více spojeno do osudového společenství.“
Jaké zklamání ze vzniku Československa, kde už nebyli vedoucím národem, nýbrž pouhou menšinou! A temné období okupace, kterou jejich příslušníci připravovali a na níž se tak neblaze podíleli? Jen konstatují, že tu vládli nacisté. V dokumentu se pak dočteme, že nacisté sudetské Němce zneužili, že jsou tudíž také obětí nacismu. Skutečná katastrofa však přichází v roce 1945, kdy jsou z nějakých (nejspíše zcela nepochopitelných) důvodů vyhnáni. Ke světu mluví z pozice trojnásobné oběti, škodili jim Masaryk, Hitler i Beneš.
V témže dokumentu najdeme výtku směřovanou k českým vládám, že ani po roce 1989 „nebyl v Evropě nacionalismus zdaleka překonán a mnoho politicky odpovědných osob se k vysídlencům chovalo povrchně nebo odmítavě“. Ano, rozumíte dobře. Skupina, která se staví do role zástupce a tmelitele „osudového společenství“, tedy sudetoněmeckého národa, a prosazuje jeho politické, ekonomické a sociální zájmy, vyzývá Čechy, aby překonali svůj nacionalismus. Kritériem překonání českého nacionalismu má být nejspíše přijetí nacionalismu sudetoněmeckého či velkoněmeckého. Je trochu zvláštní, že tato skupina nevadí v Berlíně, kde antinacionalismus povýšili na oficiální německou ideologii, ale to je jejich věc. Není však jediný důvod, aby se demonstrativně scházela u nás.
Landsmanšaft škodí dobrým vztahům
Je o to smutnější, když na tuto cynickou hru přistupují někteří Češi. Mezi šestatřiceti signatáři zvacího dopisu, které dala dohromady nevládka živená z veřejných peněz, Meeting Brno, najdeme jak zištné kolaboranty, tak i pomatené ideology. U těch prvních mají Němci se svou místní agenturou předplaceno minulou či budoucí podporou a příležitostmi, ti druzí dokazují své domnělé evropanství přejímáním německého pohledu na Čechy. Ve společenské atmosféře poznamenané hloupostí a lhostejností může i taková malá skupinka nadělat velké škody.
Celý text najdete v měsíčníku TO číslo 1
