Společenská změna už je v České republice neoddiskutovatelná. Zatímco jsou nově trestány dosud zcela legitimní názory občanů, kolabuje vymahatelnost práva a vrátila se cenzura. Mluvíme o hodnotách, a aby nebylo pochyb, co bude příštím -ismem, přichází k nám tichá tolerance fašistických hnutí a jeho symbolů, včetně fašistického dělení obyvatel a fašistických metod nátlaku.
A takové to mohlo být krásné léto. „Zřídka jsem zažil bujnější a takřka bych řekl letnější,“ napsal by o něm Stefan Zweig, kdyby v roce 1942, v brazilském Petrópolis, nakonec nespáchal sebevraždu. Nemohl se už dále koukat na řádění nacistů v jeho rodném, anšlusem připojeném Rakousku, a dobrovolně, i se svou partnerkou, své životy ukončili. Z jeho díla tak do dnešních dnů zůstala zachována pouze zvláštní poetika kontrastů, kterých si všímal, a kterých si všímám také. Léta 1914 a 1938 totiž byla krásná. Jako by věděla, co má přijít po nich. A já začínám mít z tohoto léta podobný neblahý pocit.
Když se svět sere, a odpusťte mi ten výraz, nemaje výstižnější, tak zpravidla všude a na všech frontách zároveň. Věci, do té doby nevyřčené či nemyslitelné, jsou náhle na pořadu dne. Mobilizace, válka, kopání příkopů vůči zrádcům a kádrování obyvatel. Dělení na ty hodné, dezinformátory, proruSSké dezoláty a nově už i svině. A všudypřítomný strach, který plíživě ovládá společnost natolik, že už si nedovolí ani klást odpor. Ta je tím, co nastává a co se tiše blíží, vždy jakoby uhranuta a paralyzována. Pouze pár odbojných jedinců zpravidla včas nesezná, že už je zase záhodno držet klapačku, a tak se ozývají, ale s těmi už si režim rychle poradí. Ví, že musí. Cesta zpět pro něj není.
Fašismus ožívá
A podobně, jako Kristus roní slzy, když má dojít k zázraku, nebo se někde pohne svatá relikvie, když se má zjevit panna Marie, dává o sobě tušit i zlo, jakmile je zpátky. A to se právě děje. Vím, že to vůbec nesouvisí. Ale fašismus najednou ožívá. A to i tam, kde jsme měli za to, že už nikdy nebude, a snad ani nikdy nebyl. Ožívá v hrůzách, co jsme vytěsnili a racionálně smetli ze stolu, jako by se ani nestaly. A teď jsou najednou zpět, včetně těch nejděsivějších zkazek, z osmdesát let staré temné minulosti koncentračních táborů.
Pamatujete si na lampy z lidské kůže? Stínítka, pro která si Ilse Koch, zvaná Bestie nebo Hexe von Buchenwald, vybírala zejména vězně s různým tetováním? Ty, které pak nařídila obratem usmrtit, aby z nich, v kožedělné táborové dílně, nechávala vyrobit různé upomínkové předměty pro své přátele? Asi ano. A ačkoliv byla existence těchto věcí dobře známa, doložena, zdokumentována a v různých legendách takřka zlidověla, vše bylo nakonec jinak.
Svědectví lidí, kteří lampy viděli či vlastní, a nemyslím tím jen syna jednoho známého českého herce z národem milované vánoční pohádky, neplatí. Věda s úlevou řekla ne. V roce 1990 proběhl test DNA a šlo o kůže zvířecí, případně nějaký dobový polosyntetický materiál. Stopy lidského genomu se nakonec vysvětlily také, a sice kontaminací v průběhu ručního zpracování. Mystérium holocaustu zmizelo, uklidňoval své diváky ještě v roce 2012 National Geographic a svět si oddechl.
Jenže to nebyla pravda. Brzy by měly být zveřejněny výsledky nového testu, provedeného na pozůstatcích lampy Karl-Otto Kocha, manžela Ilse a tehdejšího velitele Sachsenhausenu, Buchenwaldu a následně Majdanku. Toho ve finále zastřelili sami nacisté, na samém konci války, 5. dubna 1945.
SS-Obergruppenführer Josias, Prince of Waldeck and Pyrmont, si totiž v seznamech popravených z Buchenwaldu povšiml jména Waltera Krämera, německého doktora samouka, pacifisty a člena KPD, který jej v minulosti úspěšně vyléčil. Nedalo mu to a začal se zajímat proč. Následně se ukázalo, že měl Krämer, spolu s asistentem Peixem, léčit i Kochův syfilis. Ten je pak nechal oba zastřelit, pro fiktivní pokus o útěk, aby se o tom už nikdo další nedozvěděl.
Princ Josias tak rozjel vyšetřování, které skončilo až po útěku 86 sovětských vězňů z Majdanku v roce 1942, kam byl Koch mezitím převelen. Bývalý velitel tak skončil zpátky v Buchenwaldu, ale pro změnu ve vězení, za trojnásobnou vraždu a zpronevěru, jako ostuda SS. Nacisté se ho zbavili jen týden před osvobozením tábora Američany.
Ale zpátky k lampě z Kochova stolu. Moderní test DNA prokázal v roce 2023 na menším stínítku od Karla Strauba, politického vězně, který jej zachránil před zničením po osvobození Buchenwaldu z jedné z tamních esesáckých vil, že použitá kůže je skutečně lidská, a nikoliv zvířecí.
A co bylo důvodem nového prověřování? Album. Krátce předtím, než svět zavřely koronavirové lockdowny, si sběratel starožitostí Paweł Krzaczkowski povšiml na jednom polském tržišti alba s fotografiemi krajinek a panorámat. Podivně zapáchalo, a při bližším zkoumání nalezl na špatně vydělané kůži patrné zbytky po ochlupení. Při pozornějším pohledu pak zjistil, že je na ní rozpoznatelná i část z většího tetování.
A protože se zvířata obvykle netetují, předal jej do památníku v Osvětimi, kde bylo identifikováno jako předmět, pocházející z knihařské dílny v Buchenwaldu, jako jeden z dárkových suvenýrů, vyrobených na žádost Ilse Koch. Materiálu měla dostatek. Esesácký táborový doktor Erich Wagner zde sepisoval svoji dizertační práci na téma propojení běžné kriminality s výskytem tetování u různých osob, kdežto druhý doktor, Waldemar Hoven, měl s Ilse, Bestií z Buchenwaldu, přímo milostný románek.
Tolik historická vsuvka, a vraťme se do současnosti. Tábory zde ještě žádné nemáme, ale lidé už se u nás dělí. Vláda strategicky komunikuje a už se ví, kdo je svině, kdo proruský, a na koho se může beztrestně útočit. Sklo se z výloh zatím ještě nesype, ale to je možná tím, že dezoláti moc obchodů, o kterých by se vědělo, nemají. Ale třeba taková pekárna Slovanka paní Jany Pernické v Krnově nebo některé prodejny ruského zboží v Praze už by mohly také vyprávět.
Jak jsme to mohli dopustit?
O protivládním petičním stánku na Klárově, kde dochází takřka každou noc k obtěžování a napadání osob, jen proto, že sbírají podpisy pod mírové petice, ani nemluvě. Politicky vymezené skupině lidí už jsou tu zkrátka upírána základní lidská práva a musí snášet ústrky od různých manipulátorů, anonymů, trollů a elfů. V horším případě pak i fyzické útoky různých delikventů, kteří se od těch z 30. let liší už jen barvou košile, natáčením videí a mobilem v ruce.
Až se to vrátí, nebude to o mnoho jiné. Jen pár dobových rekvizit nahradí modernější. A za sto let se budou naši přeživší potomci ptát, jak jsme to mohli dopustit, a ukazovat na videa v již dávno zastaralých digitálních formátech se stejným odporem, jako my na stínítka z lidské kůže. Zbydou tu jako symbol doby, a budou se ptát proč. Jak jsme to mohli znovu dopustit. A odpověď bude stejná, jako předtím…
Ze strachu a z pohodlnosti…
Čtěte také:
Zážitky z pirátské technopárty
Známý youtuber MikeJePán ve jménu vlády šikanuje důchodce
Nenávist na objednávku. Nitky od účtů provládních twitterových haterů vedou do stranických sekretariátů
