Šéfka Evropské komise paní Ursula von der Leyenová předstoupila před Evropský parlament se svojí pravidelnou „Zprávou o stavu unie“. Soudě dle jejího obsahu mají i v Bruselu smysl pro humor.
Projev paní Leyenové byl totiž plný zábavných sdělení, přičemž některá by si zasloužila být odměněna opravdovou salvou smíchu. Bránici ostatně šéfka Evropské komise polechtala hned v jeho úvodu, když prohlásila, že „stav naší Unie je nejsilnější v historii“. Pravda, někdo by si mohl možná myslet, že svá slova myslela vážně, ovšem při pohledu na postavení EU ve světě, konkurenceschopnost jejích firem a její neschopnost stíhat technický rozvoj v jiných koutech světa je zřejmé, že je pronesla pouze proto, aby tímto povedeným žertem upoutala pozornost posluchačů.
Další humornou pasáží je například ta, ve které se paní Leyenová věnuje úsilí o vyrovnání záporné obchodní bilance EU s Čínou. A co je na tom tak vtipného? Ono ji totiž není čím vyrovnávat. Ba právě naopak. Vzhledem k záměrům dalšího rozvoje tzv. „obnovitelných“ (ve skutečnosti však občasných) zdrojů energie se bude její záporné saldo ještě více prohlubovat. Ostatně i sama paní Leyenová hovořila o tom, že jsme na dovozu kritických surovin z Číny závislí z 80 %. Tedy právě těch surovin, bez kterých nelze o dalším rozvoji „obnovitelných“ zdrojů ani uvažovat. Natož jej realizovat. A protože nemáme Číně v podstatě co nabídnout, můžeme si o nějakém vyrovnávání obchodní bilance s ní nechat jenom zdát. Leda bychom zahltili tamní trh odborníky na gender.
A k Číně ještě jedna poznámka. Paní Leyenová si ve svém projevu pochvalovala, jak se EU zbavila závislosti na dovozu fosilních paliv z Ruska. Vtipné na tom však je, že to bylo za cenu zvýšení naší závislosti na dovozu surovin a technologií z Číny. Podle paní Leyenové ji bude EU snižovat vytvořením „Evropské korporace pro kritické suroviny“. Nějak však není zřejmé, jak v tom může zřízení nějaké „korporace“ pomoci. I ona totiž bude nucena dovážet většinu potřebného právě z Číny, a to z jednoho jediného prostého důvodu – nikdo jiný není schopen dodávky těchto surovin a technologií v potřebném objemu zajistit. Možná ale spočívá ono „snížení závislosti“ v tom, že členské země přestanou být závislé na Číně a stanou se závislé na oné „korporaci“. No není to vtipné?
Ve zprávě jsou však i vážné pasáže. Například ta, ve které paní Leyenová správně pojmenovává příčinu útlumu hospodářského rozvoje, kterou vidí v drahých energiích. Tím však vážný tón zprávy končí. Jako hlavní lék na tuto bolest totiž ordinuje přesně to, co ji způsobilo – tedy pokračování „zelené transformace“. K popukání…
Ovšem ten nejlepší vtip si paní Leyenová nechala na závěr, když v části věnované migraci prohlásila: „Nikdy však nebudeme dělat kompromisy v ochraně našich hranic. Jsme to my, Evropané, kdo rozhoduje o tom, kdo a za jakých okolností přijde do naší Unie. A ne pašeráci a obchodníci s lidmi.“ Myslím, že když si to přečetli obyvatelé Ceuty, tak se smáli, až se za břicho popadali.
Je tu však ještě i možnost, že zpráva paní Leyenové nebyla myšlena jako vtip, ale naprosto vážně. Pak je však odtržená od skutečnosti tak, jako tomu bývalo za minulého režimu u projevů komunistických papalášů. Ty překypovaly úspěchy budování socialismu a vykreslováním toho, jak se máme vlastně dobře. Kam však míří společnost, ve které je vrchnost tak šíleně mimo realitu? V případě té komunistické už odpověď známe. V případě té evropské se ji dříve či později dozvíme. Myslím, že se od sebe nebudou příliš lišit…
Ostatně soudím, že EU ve své polisabonské podobě musí být zničena!
