Svatý Matěj se stal dvanáctým apoštolem, po Jidášově zradě. Rozhodl o tom los ostatních jedenácti apoštolů. Byl to Žid z 1. století. Působil jako misionář v Judsku a také v Etiopii. Zemřel mučednickou smrtí, byl ukamenován či sťat pohany kolem roku 63.
Je zvláštní, že se k tomuto světci pojí několik dat. 24. února se slaví v protestantských církvích, v katolické církvi se od roku 1970 svátek přesunul na 14. května a 9. srpna se sv. Matěj slaví v pravoslavné církvi. U nás je s únorovým svátkem spojena Matějská pouť, která se původně konala u kostela sv. Matěje v pražských Dejvicích. Dnes je Matějská pouť na Výstavišti a pouť u kostela sv. Matěje se koná 14. května.
Ostatky sv. Matěje nechala císařovna Helena (manželka římského císaře Konstantina I.) převézt do Říma a část se dostala do německého Trevíru. Sv. Matěj je také patronem trevírského biskupství, ale též Hannoveru, stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů či krejčích. Dále je patronem proti černému kašli, neštovicím, proti manželské neplodnosti, patronem začátku školního roku a mládeže.
Jméno Matěj bylo v různých dobách velmi oblíbené v západním Německu. Existuje pořekadlo: „Matěj láme ledy.“ Svátek 24. února je tedy předzvěstí jara. Vyobrazení světce je často s knihou a svitkem, také s kameny a sekyrou, tedy nástroji jeho umučení.
Čtěte také:
NKÚ, koncesionářské poplatky a TOPkaři na barikádě
Čeští katolíci mají nového lídra
Eutanazie se tentokrát plíží přes ANO. Konzervativní zákonodárci, buďte pozorní!
