Militarizace a opravdový antisystém

Předvolební boj se u nás zvrhl na ujišťování, že „stojíme na správné straně”, a nálepkování o „antisystémových stranách a hnutí”. Podíval jsem se tomu trochu na zoubek a možná i vás nakonec překvapí, že ti, kdo nejvíc křičí, že ti druzí jsou proti systému, jsou nejvíce antisystémoví, protože se vymezují proti stávajícím zákonům, neřkuli dokonce proti Ústavě ČR.

Jak je to v České republice v právním řádu s referendem?

Česká ústava referendum předpokládá ve svém čl. 2 odst. 2, že „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ Zůstává tedy přímo na ústavním zákonu, zda zavede referendum obecně, nebo jen pro daný konkrétní případ, pro který bude vydán. Ústava ČR je stále platná a za celou dobu existence aplikaci tohoto článku do určité míry znemožňuje neexistence prováděcího zákona.

Za celou dobu platnosti této Ústavy se žádné složení sněmovny neodvážilo prováděcí zákon nejen navrhnout, natož přijmout. Můžeme spekulovat o důvodech, jedním je třeba naprosto skandální prohlášení jednoho poslance „pětidemolice“, že Češi nejsou na referendum vyspělí. Já to vidím zcela jinak. Politici se bojí jako čert kříže, že by občané České republiky mohli do korporátně oligarchistického „vládnutí” házet vidle tím, že by jejich čachry překazili právě uplatněním přímé demokracie, kterou reprezentuje ústavně zaručené referendum. Politikům velmi vyhovuje heslo „Buďte ticho! Vládneme!”

Švýcarsko je jedna ze zemí, která je neustále na předních příčkách v žebříčku vyspělosti demokracie. A proč asi? Právě proto, že mají jak na celostátní, tak na kantonální úrovni ústavně zaručená a ústavně definovaná referenda, včetně pravidel, za jakých a k čemu mohou být svolána. Dokonce tam také platí, že pokud se referendem odmítne určitý počet kantonálních nebo celostátních návrhů zákonů (případně přijatých zákonů), kantonální nebo celostátní vláda padá a musí se konat nové volby. Nikoliv tedy, že o nedůvěře hlasuje parlament.

Logika je naprosto zřejmá – kantonální nebo celostátní vláda opakovaně navrhuje nebo přijímá zákony, které občané nechtějí, tudíž kantonální nebo celostátní vláda ztratila důvěru občanů. A nemáme i u nás v Ústavě náhodou, že nejvyšší suverén je občan České republiky? Jemu se slibem zavazují ústavní činitelé a poslanci či senátoři SLOUŽIT!

Kdo je tedy opravdu proti sytému?

ODS, KDU-ČSL a TOP 09, tedy SPOLU, se stejně jako STAN (Piráti překvapivě mlčí) hlasitě vymezují proti uspořádání referenda – ať už ohledně našeho členství v EU nebo v NATO, tak i ohledně obecného referenda. A strany a hnutí, které do svého předvolebního programu daly možnost uspořádat taková referenda, považují za „nesystémové”, ba je dokonce prohlašují za „antisystémové”. Pominu fakt, že třeba vstup do EU referendum provázelo, to jim ale jaksi v jejich (ne)logice vůbec nepřekáží.

Já tedy prohlašuji, že právě tito SPOLU-STAN křiklouni jsou protisystémoví, neboť upírají občanům, jakožto nejvyššímu suverénovi státní moci, uplatnit jejich ústavní právo, tedy řídit se platným systémem! Dále – komunistický vojenský rozvědčík ČSLA Petr Pavel, tč. na Hradě prohlásil, že nebude jmenovat ministry, kteří by prosazovali toto referendum o setrvání České republiky v EU či v NATO.

Tady se komunistický vojenský rozvědčík ČSLA a generál dopouští dvou „nesystémových” věcí – jednak upírá občanům ústavní právo na referendum a jednak veřejně komunikuje, že se nehodlá řídit Ústavou ani v tom smyslu, že nemá právo nejmenovat někoho z případně vítězných stran voleb jen na základě politických názorů. Naše Ústava neopravňuje prezidenta republiky kádrovat ministry podle jejich politických názorů a podle toho, co hodlají prosazovat.

Dovolím si zde také uvést rozklad jednoho ústavního právníka, který napsal, co je případně povinen prezident dle Ústavy udělat, i kdyby oportunisticky a protiústavně odmítal jmenovat ministry podle jejich názorových preferencí:

„Nepustím do vlády – to je trošku problém. Vycházím z toho, co jsem vždy tvrdil (na rozdíl od všech současných poradců prezidenta), že prezident má právo jmenovat předsedou vlády, koho chce, a že není povinen vyhovět konkrétnímu návrhu předsedy vlády na jmenování člena vlády.

• Jmenuji vládu, která je pro EU a pro NATO, ale ve Sněmovně, kde má většinu SPD a Stačilo, nemá šanci.
• Vláda má povinnost jít si do Sněmovny pro důvěru a tu nedostane.
• Nedostane-li vláda důvěru, má povinnost podat demisi, a neučiní-li to, má prezident povinnost ji odvolat.
• Na druhý pokus jmenuji další vládu, opět proevropsky orientovanou.
• Ta vláda ve Sněmovně rovněž pohoří.
• Na třetí pokus jsem povinen jmenovat vládu na návrh předsedy Sněmovny.”

Takže jsem dospěl opět k závěru, že „protisystémově” se hodlá zachovat tč. prezident republiky, a to dokonce tak, že by mohl chtít dvakrát porušit Ústavu České republiky.

Vezmu-li navíc fakt, že současný prezident je vysloužilý generál, vkrádá se mi myšlenka, že vědomé a explicitní nedodržování právních a ústavních pořádků generály se obecně nazývají vojenskými puči. Mimochodem, o „pozoruhodné” militarizaci vládních struktur jsem již jednou psal v tomto komentáři.

Čtěte také:
V otázce referend je na tom Česko jako Írán nebo Afghánistán
Prezident nechce referendum o přijetí eura
V EU jako v bavlnce. Připomeňte si 21 let staré sliby před referendem o vstupu do Unie