Možná budeme porušovat zákony, připustil Tusk v boji o polské soudnictví

V roce 2017 chtěla vláda PiS zákonem Radu personálně vyčistit, ale polský prezident zákon vetoval a navrhl svou verzi, která byla nakonec schválena. Tehdejší opozice pochopitelně protestovala, protože ztratila v Radě vliv. Svolala silné demonstrace hájící soudní nezávislost a vyvolala všude, kde to jen v Evropě šlo, soudní spory o ztrátu nezávislosti polských soudců. Evropské tribunály neměly s Radou spojenou s PiS slitování a tento polský spor byl Evropskou komisí využit k pozastavení evropských dotací Polsku.

Po loňských volbách byli do Rady navoleni poslanci vítězné Tuskovy koalice, tedy bývalé opozice, na zákonodárství se nic nezměnilo, protože prezident Duda navržené změny vetoval. Změnil se jen pohled Evropské komise, která uvolnila prostředky z Fondu obnovy pro Polsko. Holt pro evropské byrokraty je vláda Tuska zárukou nezávislosti polských soudců.

Na stole se ale objevil problém, jak a co dělat s rozhodnutími Rady z období vlády PiS. Pochopitelně hlavně s těmi personálními. Polský ministr spravedlnosti Adam Bodnar a premiér Donald Tusk proto představili projekt „obnovy ústavního pořádku“ podle kterého stovky, možná tisíce polských soudců mohou být disciplinárně potrestány. Projekt ještě upřesní přitěžující okolnosti, pro které „bude automaticky zahájeno disciplinární řízení“.

Tři skupiny soudců

Mezi důvody pro disciplinární řízení má patřit mimo jiné: členství v Radě, získání jmenování u „zpolitizované Rady“, podepisování seznamů podpory kandidátů do Rady, účast na výběrových řízeních na soudce Nejvyššího soudu před „zpolitizovanou Radou“, povýšení schválené „zpolitizovanou Radou“ a další podobné činy.

Bodnarovo ministerstvo tvrdí, že „konkrétní skupina soudců byla zapojena do podniku, jehož cílem bylo podkopat nezávislost soudnictví za účelem politického, osobního nebo finančního obohacení“. V posledních letech se žádná evropská země nepokusila ověřit tak velkou skupinu soudců. Polské ministerstvo odkazuje na zkušenosti z Islandu. „V tomto případě se však jedná o jmenování čtyř lidí ze sta soudců v celé zemi, a nikoli o skupinu více než 3000 z přibližně 10 000 soudců v Polsku, kteří vstoupili do profese nebo byli povýšeni díky zpolitizované Radě“ čteme na wirtualnapolska.pl.

Nový polský zákon má rozdělit soudce do tří skupin: červené, žluté a zelené. Do první skupiny budou patřit „nesprávně jmenovaní soudci, kteří kvalifikovaně přispěli k podkopání právního státu“. Budou čelit povinnému disciplinárnímu řízení. Do „žluté“ skupiny budou patřit soudci, kteří byli povýšeni před zpolitizovanou Radou soudnictví, ale netěžili z jiných výhod. Budou však muset vyjádřit „aktivní lítost“, aby se mohli vrátit do práce u soudu nižší instance. V opačném případě budou zařazeni do „červené“ skupiny – degradace a disciplinární řízení. Do „zelené“ skupiny patří soudci, kteří neměli jinou možnost, než předstoupit před „zpolitizovanou Radu soudnictví“, aby vstoupili do profese. Nehrozí jim žádné následky. Řešení má platit až po výměně polského prezidenta v roce 2025. Nikdo nepočítá s tím, že by stávající prezident takovou koninu, jakou je například bolševická „aktivní lítost soudců“ podepsal.

Jak to Tusk myslel?

Donald Tusk doprovodil projev o projektu svého ministra slovy: „Pravděpodobně se ještě vícekrát dopustíme chyby nebo se dopustíme jednání, které bude podle některých právních autorit v rozporu nebo nebude zcela v souladu s ustanoveními zákona, ale nic nás nezbavuje povinnosti jednat takto každý den.“  a zdůraznil, že je nutné jednat v rámci „bojující demokracie“ (w kategoriach „demokracji walczącej“).

Termín „bojující demokracie“ není úplně Tuskův výmysl vysvětluje polský právník Lewandowski na stánkách týdeníku DO RZECZY, česky spíše „boj za demokracii“. Koncept boje za demokracii v roce 1937 prosazoval a popularizoval politolog Karl Loewenstein. Předpokládal, že liberální demokracie by měly podniknout nezbytné kroky jakéhokoli druhu (i protiústavní) proti těm lidem, sdružením nebo politickým stranám, které – v rámci veřejného diskurzu – formulují hesla zpochybňující principy liberální demokracie. Ale kdo posoudí, která hesla nebo činy ohrožují liberální demokracii? „Samozřejmě ten, kdo má patřičnou moc, tedy vláda.“ říká Lewandowski.

Tuskův zjevný úlet komentoval šéf polské koaliční Levice slovy: „Je hranice, kterou nikdy nepřekročíme, nebudeme porušovat zákon.“ Lídr vládní Polska 2050 Szymon Hołownia omlouval Tuska a pohovořil o tom, že to určitě myslel jinak. Šéf polské opozice Jaroslaw Kaczyński v podstatě mávl rukou a doporučil Tuskovi, aby navštívil psychiatra a dodal: „Jeho mediální triky jsou jasné a je zřejmé a mají za cíl odvést pozornost Poláků od rozhodnutí této vlády, které negativně ovlivňují každodenní život Poláků.“

Tusk řekl, co si myslí a co by chtěl udělat

Tuskův pro Čechy nepochopitelný politický humor o tom, že nebude dodržovat zákony nekomentují žádná česká ani velká západní média. Užitečný je proto komentář polského profesora Andrzeje Domańského: „Myslím, že premiér Donald Tusk řekl, co si myslí a co by chtěl udělat. Uniklo mu to, protože jako politik by měl vědět, že se takové věci nemají dělat a říkat, jelikož to snižuje jeho podporu zejména u voličů jiných stran. Donald Tusk by to však rád udělal, chce PiS eliminovat z politické scény a zřejmě také věří ve smysl tohoto cíle. Pokud věří v demokracii, věří, že principy demokracie mohou být porušovány, protože pro nepřátele demokracie, abych citoval klasiky, demokracie neexistuje. Je přesvědčen, že je to správné. Pravděpodobně přesvědčil o této koncepci i mnoho politiků Občanské platformy, významné spojence a část svého elektorátu, kteří s ním souhlasí.“

Čtěte také:
Skandál v Polsku: Migrant na polské hranici s Běloruskem zavraždil vojáka, Tuskova vláda se snažila celou kauzu zatajit
Divadlo Tuskovy vlády o 100 miliardách zlotých
Polsko se s Tuskem polepšilo, EK tedy ukončila řízení