Možná se mýlím, možná ne. Ale odhaduji, že se nejspíš žádné čtyři bloky stavět nebudou. Nakonec skončí vše úplně jinak

Nestačím se divit, co všechno způsobila slova ministra vnitra Víta Rakušana o znárodnění ČEZ. Zejména proto, že krátce po svém výroku uvedl, že nebyl pravdivý. Ten, kdo si myslel, že bude veřejnost vycházet z toho, že k ničemu podobnému nedojde, narazil. Stal se pravý opak.

Média a mnoho komentátorů i investorů začalo tvrdit, že to znárodnění znamená. Což následně v očích mnoha lidí vláda potvrdila tím, že začala mluvit o možnosti výstavby čtyř jaderných bloků, kde se nevyřčeně vychází z toho, že stát ovládne ČEZ ze sta procent.

Zpráva o čtyřech jaderných blocích je podobná té o znárodnění. Vůbec nic nevíme. Všichni vaří z vody a vytváří si své scénáře a hypotézy, které mohou, ale také nemusí, být pravdivé. Já také. Ani já nemám žádné důkazy, jen indicie. Nicméně ve světě financí je třeba si plány a hypotézy vytvářet.

Vážně nebudou Američané ve hře?

Podle mne, že je divné, že by byl z tendru vyřazen favorit výstavby Westinghouse. Přece jen – Američané u nás hrají první housle. Myslím, že v pozadí nestojí ani tak to, že firma něco nesplnila apod.

Je za tím podle mého odhadu prostě to, že Westinghouse toho už staví moc a do dalšího sousta se mu již nechce. Je to tedy vlastně velmi elegantní vycouvání ze zakázky. Nicméně Američanům je líto, že přišli o obří příjmy, a tak to zkusí jinak.

Soutěž skončí jinak, než se dnes počítá

Nyní soutěží dvě firmy, kde jsou favorité Francouzi. To, že jak Francouzi, tak Korejci nedávno dramaticky zvýšili náklady na výstavbu ve Finsku i Británii, nikoho moc nezajímá.

Všichni vlastě vycházejí z toho, že je vlastně jedno, jestli budou stát bloky dva nebo tři biliony korun, protože všichni očekávají, že výsledná cena bude podstatně vyšší a jen se modlí, aby to nebyly násobky.

Předpokládám, že nakonec se „ukáže“, že Korejci také nejsou schopni elektrárnu dostavět. Způsobů může být hodně včetně opětovné změny zadání. Ve hře tím zůstane jen jediný soutěžící. A troufne si některý politik dát astronomickou částku, která nás zadluží na desítky let, jednomu „vlastně nevysoutěženému“ dodavateli? Tendr tedy padne pod stůl a jaderné bloky se stavět nebudou.

Plyn je budoucnost

Jenže, když nás Evropa tlačí do toho, aby bylo všechno bezemisní, bude potřeba hledat nové zdroje energie. Ty my nemáme. Věc bude spěchat, ale zase ne tak, aby ji stávající vláda nemohla odložit.

Vzhledem k tomu, že uhelné elektrárny si žádný politik vzhledem k zelené politice netroufne podpořit, zbývá jen plyn. Jenže to znamená vystavět plynové elektrárny, které také nemáme. Budeme je tedy muset nejdříve postavit. To není otázkou roku. Strach z blackoutu však tiká.

Ve chvíli, kdy budeme elektrárny stavět, bude třeba spoléhat na uhlí. Jenže politika Evropy je taková, že bude neustále tlačit na zdražování emisních povolenek. Ideologie nezná bratra.

Ovšem v tu chvíli přestanou dávat uhelné elektrárny smysl a majitelé začnou tvrdit, že podobně jako skláři i oni budou muset skončit. Stát tak bude stát před rozhodnutím, zda bude elektřina buď opět enormně drahá, anebo ty nevýnosné elektrárny koupí. Zatím je předčasné spekulovat, kolik to bude stát, ale jsem si jistý, že hodně.

Plyn tak najednou začne hrát velkou roli. Vzhledem k tomu, že ho nebudeme chtít dovážet z Ruska, budeme nakupovat LNG, který k nám nejspíš připluje přes oceán z USA a bude v porovnání s tím, na co jsme byli zvyklí, dost drahý.

Jinými slovy, Američané v české energetice zůstanou a elektřina už nebude nikdy levná. Socialismus se dále rozšíří, protože státní úředníci budou spravovat ještě větší majetek než dnes. Vliv státu na ekonomiku bude zase větší.

Autor je hlavní ekonom investiční skupiny CFG