Ostuda v Mnichově, jakou svět neviděl!

Sobotní vystoupení Petra Macinky na Mnichovské bezpečnostní konferenci MSC 2026 odkrylo způsob, jakým média zkreslují informace o mezinárodním dění víc než cokoliv jiného.

Odkud se v českém mediálním mainstreamu stále berou informace, které jsou v rozporu s realitou? Jak je možné podsouvat celé společnosti zřetelně špatné a subjektivní vnímání reálně podložených a dokumentovaných dějů, aniž by výrazněji protestovala? A proč nejde o dezinformace, ačkoliv splňují jejich definici do puntíku? Jak si to vůbec může někdo v mediálním prostoru zas a znovu dovolovat, když má dnes každý díky internetu podklady na dosah ruky? Inkubátor liberálního konsenzu napoví. Jmenuje se Twitter (resp. X).

Co se vlastně stalo?

V pátek, sobotu a neděli se v samém centru Mnichova, v pětihvězdičkovém hotelu Bayerischer Hof, konala každoroční mezinárodní konference MSC 2026. Zkratka MSC znamená Munich Security Conference, německy Münchner Sicherheitskonferenz, a jde o největší bezpečnostní konferenci svého druhu na světě, s historií sahající až do roku 1963. Z jejího poměrně obsáhlého programu, dostupného přímo na webu pořadatele, snadno zjistíme, o co šlo. Macinka zde hovořil na sobotní panelové diskuzi „The West-West Divide: What Remains of Common Values“ z pásma „Globálního řádu“, česky přeložitelné jako „Propast mezi Západem a Západem: Co zbylo ze společných hodnot“, zahájené po desáté hodině večerní.

Její úplný záznam přineslo na YouTube hned několik kanálů, protože zde kromě Hillary Diane Rodham Clintonové, bývalé první dámy USA a manželky Billa Clintona, vystupoval například i Radosław Sikorski, polský ministr zahraničí třetího Tuskova kabinetu, a další známá jména. Tímto by za normálních okolností v normální době mohl můj článek i končit, protože vše faktické již bylo řečeno, ale opak je pravdou.

Bažina mediální reality

Když jsem zadal do Google dotaz na Macinku a Clintonovou, nestačil jsem se divit. „Macinka v Mnichově zostudil celé Česko, zlobí se lidé. Ozval se i vedoucí jeho diplomky,“ píše web Expres.cz. „Glosa: Macinka dělá ostudu. Sobě i Česku. Na ministrování nemá,“ informuje portál Seznam Zprávy. „Moudrý muž ví, že nic neví. Z Macinky v Mnichově sálal přesný opak,“ hodnotí týdeník Respekt. „Ostuda, okresní přebor mezi elitou. Opozice cupuje Macinkovo mnichovské vystoupení,“ shrnují vystoupení Novinky.cz. „Schizma zahraniční politiky: Pavel sklidil potlesk za muniční iniciativu, Macinka posměšky za dva gendery,“ přidává se Reflex.

Nebýt dalšího článku na Seznamu s titulkem „Macinkův výstup v Mnichově sdílejí trumpovci. Psala o něm i Fox News“, mohl by si jeden myslet, že šlo o Macinkovo životní faux-pas, politickou derniéru a trapas v jednom, jaký nemá na světové politické scéně posledních dvacet let obdoby. Jenže opět je zde opak pravdou.

Kdo koho proškolil?

S trochou poťouchlosti bych mohl zavítat nazpět na stránky konference MSC 2026 samotné a citovat motto celého letošního ročníku, kterým je „Engage and interact with each other: Don’t lecture or ignore one another,“ což znamená volně česky přeloženo „Zapojte se a interagujte s ostatními: Nepoučujte ani neignorujte ostatní“. Heslo o nepoučování si ale polský euroatlantický jestřáb Sikorski, nechvalně proslulý svým twitterovým příspěvkem, kde děkuje za zničení plynovodu Nord Stream Spojeným státům americkým, asi zapomněl včas přečíst. Macinku poučoval prakticky neustále, a ještě se za to nechal euroliberálním mainstreamem velebit.

O Hillary pak nemá ani cenu mluvit. Debata s Macinkou byla z její strany toliko kombinací skákání do řeči, argumentačních faulů typu slaměného panáka a šikmé plochy, demagogického vymezování se a následného urážení, když se Macinka nenechal tak snadno vykolejit. Čí je to tedy ostuda? Odpověď vás nyní možná překvapí. Ne jejich, ale naše.

Média liberálního konsenzu

Proč je to ostuda naše? Protože tomuto masivnímu, nestydatému a koordinovanému útoku na prezentovanou realitu dostatečně nečelíme, a to dlouhodobě. Koordinace přitom začíná už na síti Twitter. Změrně používám u sítě X název původní, ještě z éry před Muskovým převzetím, protože liberálně stádní charakter této služby zde bohužel přetrval i nadále. Propagandistické účty anonymních propagandistů si zde navzájem ladí ten správný, rezonující a dostatečně provokativní narativ, jak podle příručky Jessikky Aro o hybridních vlivech a trollích farmách.

Půl hodiny po konferenci přišel s informací o domnělé Macinkově ostudě britský antitrumpovský politický komentátor Adam Schwarz z Londýna, od kterého ji začaly již v české podobě šířit známé účty jako Karel Vála, Paula z Karlových Varů a nepřekvapivě i stále fungující twitterová bojůvka NAFO. Odsud je pak už jen krůček do redakcí českého liberálního mainstreamu, jak svého času krásně dokládal již smazaný Šlerkův seznam na webu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, o jejíž nezávislosti vypovídal více než výmluvně.

Komnata twitterových ozvěn

Twitter zde totiž funguje jako jakýsi předfiltr pozdějších mediálních výstupů, kdy tamní liberální konsenzus fakticky prověřuje zprávu již v jejích počátcích, a to přímo na komunitě budoucích konzumentů. Co se zde virálně rozšíří ve vodách nejvyšší Pravdy a Lásky, nemůže později na tomtéž základě a u téhož publika mediálně neuspět. Princip echo chamber, česky „komnaty ozvěn“, je tak naplněn do puntíku, aniž by to někoho znepokojovalo. Ale je to naštěstí jen fenomén evropský, či spíše český. Anglofonní část sítě za oceánem disponuje daleko větší pluralitou, a to jak co do názorů, tak do šíření a objektivity dostupných informací.

Je vlastně zvláštní, jak česká část liberálně mileniálního Twitteru konzumuje upravené a přežvýkané zprávy ze zahraničí, ačkoliv se neustále pyšní perfektní znalostí jazyka anglického, jako by nic jiného chlubení hodného ani neuměla. A na rozdíl od rodilých mluvčích nikdy neopomene peskovat za špatnou výslovnost kohokoliv, kde se to zrovna hodí a kdo nepatří do okruhu chráněných favoritů, kde totéž okázale přehlíží. Domovem maloměšťácké morálky a pokrytectví, známého z nerudovských pavlačí, se tak stal v době digitální český Twitter, textově a myšlenkově omezená drbárna, jejíž jedinou výhodou je rychlost sdílení, která však nutně k pluralitě nevede.

Macinka americkým hrdinou

Pokud však abstrahujeme od prezentované reality české twitterové a mediální bubliny, je situace zcela odlišná. Macinka bez nadsázky zbořil nejen americký Twitter, ale rovnou spíš celý Internet. Proč? Proti Hillary působil jako obyčejný kluk od vedle a neznámý politik, co se starou harcovnicí nenechal zastrašit a ani vykolejit, ačkoliv jí zdatně sekundoval polský ministr – a to jak v demagogii, tak ve skákání do řeči. Stačí jediný prostý dotaz a o tom, kdo uspěl a kdo si naopak uřízl ostudu, můžeme získat přehled, a to doslova kvantitativní. Pochvalných reakcí zpoza oceánu už nasbíralo Macinkovo vystoupení více než několik milionů, a výtku na špatnou angličtinu aby jeden pohledal. Na rozdíl od českých liberálů si totiž američtí čtenáři všimli i obsahu. Toho, který se naší kavárně nelíbí natolik, že musí být apriori zašlapán do země, lhaním, nálepkováním a pošklebováním se od lidí, kteří krom stádního konsenzu nemají názor žádný, ale jsou skálopevně přesvědčeni o jeho jediné možné a přípustné správnosti.

Těmto mileniálním morálním majákům českého liberálního Twitteru proto již několik let říkám libTvítr, a jsem na tento termín hrdý. Zachycuje jak zkratkovitost myšlení, tak politickou zaujatost a snahu o světovost bez porozumění základním principům věci. Co říci závěrem? Český Twitter je dobrý sluha, leč špatný pán. Díky instantnímu překladu jej ale pro verifikaci předkládaného může dnes využívat už skoro každý. Možná se tak po letech stane konečně tím, čím chtěl být a co mu chce Musk navrátit, a sice zdrojem včasných a relevantních informací.

Čtěte a sledujte také:
Lipavský versus Macinka aneb Ministerský zlatý důl
Jak TO je? Petr Macinka: ODS ovládli hlupáci a obskurní bytosti typu Decroix. Pravice jsme teď my
Mediální spasitelé na jedno použití