Dovolujeme si čtenářům Deníku TO nabídnout ochutnávku z připravované básnické sbírky Podojíme je a pudem (která ovšem nikdy nevyjde) karikaturisty a fejetonisty Karla Hohla.
Po ránu dám si zprávy z Íránu,
v poledne zase něco o Letné.
IQ tykve, velká hesla, chtějí se opět chopit vesla.
Senilní herci na koberci, a taky paní, co žije z našich daní.
Že prý první dáma? Těžko, když není i s náma.
Cítím vzdor z Kavčích hor –
začínají něco větřit a taky se bát,
že budou muset začít šetřit a přestat celé dny lhát.
Pardubice, Vrbětice, inventura, noční můra.
Výbuch, rámus, zděšení, nejlepší je řešení.
Na chvilku se vrátí zima, bude trochu kluzko.
Normálně by už bylo teplo, může za to Rusko.
Babišu, teď ti něco napíšu. Nechoď pro vodu se džbánem za Ficem ani Orbánem.
Ucho se ti utrhne, upadne ti nos, Brusel ti to spočítá, budeš chodit bos.
Všude vůkol tuny ropy, jak je dostat do Evropy?
Nejlepší je po moři, vždyť zas tolik nehoří.
Jenom trubky používaj z Ruska trubky. Ropa nimi sice teče, do Evropy nedoteče.
Nikomu to nevadí, a tak tu máme zvláštní výjev – žádný Brusel nebo Berlín, EU řídí Kyjev.
A že roste cena nafty, na co tolik povyku?
Když rostlo máslo, přežili jsme, všechno je to o zvyku.
Usmívej se, buď pozitivní, na ceny se vybodni –
proč pořád něco nakupovat? Hlavně, že jsme svobodní!
Čtěte také:
S každým se sbližujeme aneb Nevadí, my to zaplatíme
Rudé právo, Írán a ti další
Devadesátky: Počátek šílenství, hlouposti a fanatismu
