Počítání mrtvých

Neustále rostoucí počty mrtvých jsou v poslední době de facto jediným výsledkem pokračující války mezi Ruskem a Ukrajinou. Smysl masivní podpory Západu v udržování tohoto masového vraždění má dávat počet obětí na straně Ruské federace.

„Do malé obce, kde žije má tchyně, dorazilo už 15 rakví s vojáky. To je ohromné číslo na malý počet místních obyvatel,“ citují naše média Čecha Jiřího Justa, které žije v Rusku. Kyjev tvrdí, že Moskva přišla již o 800 tisíc svých vojáků. USA odhadují počet padlých Rusů na čtvrt milionu. Téměř denně přicházejí informace, o kolik mužů ve zbrani ruská armáda celkem přišla. Stovky tisíc mrtvých nejspíš mají být důkazem, že miliardy eur a dolarů nebyly investované do rusko–ukrajinského konfliktu zbytečně.

Mentálně postižení politici

Americký psycholog Erik Erikson se mimo jiné zabýval patologickým formováním identity. Jde o proces, kdy lidé ztrácí schopnost vnímat sami sebe jako jeden živočišný druh a snaží se vytvořit z jiných lidí odlišné, smrtelně nebezpečné tvory. Tedy existence, které jsou postradatelné čili je možné je beztrestně zlikvidovat. „Ti jiní“ přestávají být v očích psychicky nenormálních jedinců lidmi. Jsou odlidštěni čili dehumanizováni.

Podle Eriksona je tudíž dnes značná část obyvatel západní polokoule duševně nemocná. Především ale k takto mentálně postiženým patří politici, kteří nevyvíjejí maximální úsilí k tomu, aby masové vraždění na rusko–ukrajinské frontě skončilo. Naopak přijímají s uspokojením zprávy o dalších obětech této války na straně Ruska.

Společnost s „uvolněnými mravy“

Proslulý je experiment kanadského psychologa Alberta Banduryho. Při tomto pokusu jedna skupina dobrovolníků trestala druhou domnělými elektrickými šoky. Bandura dospěl k závěru, že díky nedostatku informací nebo naopak vlivem dezinformací jsou jedni lidé schopni i velmi krutě trestat druhé. 

Na základě těchto experimentů pak vytvořil „model uvolněných mravů“. Jde o popis duševního postupu, kterým se člověk zbaví morálních zábran, aby se mohl k druhým chovat víceméně jako zvíře. Ačkoli o této lidské patologii víme již skoro 50 let, dnes jako by byla zapomenuta. Naopak, je hromadně zneužívána a výsledkem je psychicky narušená část společnosti, která kvituje mrtvé a zraněné.

Svět plný Kantorků

Jednou z postav protiválečného románu Na západní frontě klid od Ericha Marii Remarqua je středoškolský učitel Kantorek, který fanaticky věří v rychlé vítězství Německa v 1. sv. válce a přesvědčí všechny studenty ve své třídě, aby narukovali do armády. Sám se se přitom odchodu na frontu vyhýbá. Studenti z Kantorkovy třídy umírají v zákopech, a nakonec i vypravěč příběhu Paul Bäumer, který si ale už týdny před svou smrtí uvědomuje, že ho válka zbavila všeho lidství.

Remarque tento román vydal v roce 1928. Po bezmála stol letech je svět zase plný Kantorků a zdá se, že Remarque napsal svůj kdysi tak zásadní příběh pro západní civilizaci přeci jen zbytečně.

Čtěte také:
Strach z války
Kulturní válka o Ježíše na AVU: trpící spasitel začal traumatizovat studenty
Vláda chce Čechy omezit v pití. Jak si přihnou, švejkují