Pověste ho vejš, ať se houpá!

Jak se dalo předvídat, generál/prezident nepřekročil svůj stín aktivisty, a jak říkal Andrej Babiš, nespáchal dobrý skutek a nepustil Filipa Turka do vlády. To může mít různé dohry – od zákulisních po ústavně-právní. Nicméně stále ještě na poli normální politiky, jejímž cílem je (nebo by měl vždy být) nějaký všestranně únosný konsensus. Teprve v okamžiku, kdy jedna či jiná strana sporu vezme do ruky klacek, je po demokracii.

V naší zemi a našich časech tuto praxi zavádějí tzv. umělci. Během posledních týdnů či měsíců došlo jen na hudební scéně ke zrodu řady písní o Filipu Turkovi. Jedna z nich byla dokonce nominována na cenu Apollo za nejlepší skladbu roku. A podotýkám, že tu cenu uděluje porota hudebních (sic!) kritiků, ne nějaké aktivistické neziskovky typu Chvilkařů. Tak jsem si je vyslechl pěkně popořadě a hle, co jsem se dověděl…

Zpověď odhodlance

Ona nominovaná píseň nese název Z východu mráz projektu Zapomělsem jesenického písničkáře Aleše Macenauera. Píseň je agitační oslavou Ukrajinců, dehonestačním útokem na Rusko a dosti sprostým verbálním útokem na Filipa Turka. Gaučový bojovník Macenauer zde deklamuje tato udatná slova:

„Z východu přichází mráz a černý mrak,
jestli je to skutečný, poznáš tak,
že ze zlýho snu se už možná neprobudíš.
Zůstanu tu s tebou, až to všechno začne,
zůstanu tu s tebou a zapálený nebe,
neboj se, lásko, utečeme spolu,
když to nepůjde, pošli mi vzduchem pusu na frontu.“

Nu to je vskutku heroická zpověď odhodlance. Býti básníkem, zabádám v tom směru a položím si řečnickou otázku, za jaký kus žvance vytryskla ta válečnická strofa onoho odhodlance. Takto jen konstatuji dosti urputnou hloupost tekoucí z toho dílka.

Leč pokračujme spolu s odhodlancem:

„Ok, ještě by to šlo říct takhle:
zatímco když Rusko ostřeluje dětský nemocnice,
je těžký se u toho dívat na zmrdstvo jako je Filip Turek,
oblíbenej politik poloviny Česka je zkurvenej fašista,
když ve feedu máš vybombardovaný ukrajinský města.“

Záměrně ponechávám i obvykle vytečkovávaná slova v originále. Už proto, že se zde odhodlanec zmohl dokonce na – byť vulgární – neologismus, čímž ukázal, že se od něj lze dočkat ještě ledasčeho.

Hodnotový vulgarismus

V prosinci byl vydán ještě další manifest, „aby táhl do hajzlu“, od projektu Hihihahaholky. Jmenuje se Motůrek a už grafikou, pod níž je k mání na YouTube, nás nenechá na pochybách. Karikatura hlavy Filipa Turka (a zde též Petra Macinky) je vsazena do nákresu motoru opatřeného nápisem „Extrémní čůrák“. Zde se, kromě další haldy slovního průjmu značně nevonícího a plného sprostoty, explicitně konstatuje, že Turek má v oblibě nacisty, sám je „fašounek“, a je tedy třeba poslat ho, kam psáno výše.

Ještě o kus dále v odhodlání zašel soubor vystupující pod názvem Magika von Čáry ve skladbě s explicitním názvem Pověste Turka. Nejprve apelativně pěje: „Prosím vás, mohu znát důvod, proč bychom měli rezignovat na naše hodnoty, na pilíře, na nichž stále ještě stojí naše životy?“ Nu a následně vysvětluje, jaké hodnoty má asi na mysli. V refrénu totiž zpívá: „Pověste Turka, poslouží jakákoliv větev.“ Turek je postupně v textu nazýván „čůrákem“ či „zlotvorem“ a je zřejmé, že Magika von Čáry z něj má upřímné ujímání. Proč? Těžko říct. Asi se to dobře vyjímá na kavárenských sedáncích s podobně postiženými. Jako by se tu soutěžilo, kdo naskládá na Turkovu hlavu v textu písně největší množství vulgarit. A samozřejmě bez jakékoliv odpovědnosti za vyřčená či vyrapovaná slova.

Kdo jim co udělal?

Tak poslouchám ty nové zlaté slavíky a říkám si, kde se v nich bere tolik zloby a nenávisti. Předpokládám, že většina z nich se narodila dlouho po roce 1990, mnozí možná až v novém miléniu. Co se jim tak strašného v jejich životech stalo, že je to vede k podobným výtvorům? A docházím opět k jedinému: je to řev uzavřené sociální bubliny, jež si vystačí se svou nevědomostí a fanatismem, který jim někdo z nějakých důvodů napumpoval do hlav.

A pozor, ti samí nás průběžně poučují o rozdělené společnosti a nabádají k tomu, abychom nenaslouchali nenávistným projevům z internetu. V tom smyslu se též ve svém vánočním proslovu vyjádřil i generál/prezident Petr Pavel. Tak teď čekám, kdy se ozve a vyjádří zásadový postoj k těm výzvám, které de facto naplňují zákonný imperativ – nabádání k násilí vůči skupině nebo jednotlivci.

Nad tímhle svinstvem nelze mávnout rukou a sladce vzpomínat na časy, kdy Michal Tučný zpíval větu z titulku a byla to westernová romantika Divokého západu. Dnes jsme dál a hlavně hlouběji. Tak co nám hlava státu poví?

Čtěte také:
Úřad proti ztrátě paměti
Prezident Pavel hraje ve sporu o Filipa Turka s cinklými kartami
„Oprátku pro Paroubka a dívat se, jak se dusí, odstřelit ho, nebo mu setnout hlavu?“ vrtalo hlavou pirátu Bartošovi, než se stal ministrem