Projekt Nemesis Skupiny D mohl být vtvořen s cílem získat finanční prostředky pod záminkou výroby vojenské techniky, aniž by existoval reálný úmysl něco takového skutečně vyvíjet.
Projekt Nemesis, který Skupina D prezentovala jako český příspěvek k výrobě FPV kamikadze dronů pro Ukrajinu, se při bližším zkoumání nejeví jako neúspěšný nebo amatérský pokus o vývoj vojenské techniky. Naopak, množství zásadních nesrovnalostí naznačuje, že projekt mohl být od počátku vystavěn tak, aby vytvářel dojem profesionálního obranného programu, zatímco ve skutečnosti fungoval jako podvodné schéma, jehož hlavním cílem bylo získávání finančních prostředků od dárců.
Bez licence
První významná nesrovnalost je právní povahy. Vývoj, výroba a obchod s vojenským materiálem v České republice podléhá přísné regulaci a vyžaduje licenci podle zákona 38/1994 Sb. Firma FPV Space, jež drony vyráběla, ani Spolek D takovou licenci podle všeho neměly. Bez ní ale není možné legálně vyvíjet, vyrábět ani nabízet vojenské drony, natož je vyvážet nebo testovat v režimu vojenského materiálu. Přesto oba subjekty veřejně deklarovaly, že pracují na „českém kamikadze dronu“ určeném pro armádní nasazení.
Tento rozpor asi nelze vysvětlit neznalostí zákona – jde o základní podmínku, bez které žádný vojenský projekt nemůže existovat. Pokud přesto existoval, pak pravděpodobně nikoliv jako obranný projekt, ale jako projekt, který měl pouze budit dojem obranného projektu.
Marginální výrobní kapacita
Další kritická disproporce se týká kapacity FPV Space. Podle veřejných registrů měla firma pouze 1 až 5 zaměstnanců, přičemž reálně šlo o jednotky osob bez odpovídající technické kvalifikace. Takový tým může sestavit několik málo civilních FPV dronů měsíčně, nikoliv vyvíjet a vyrábět vojenské systémy. Přesto Spolek D deklaroval výrobu desítek až stovek dronů měsíčně, testování, ladění i přípravu na armádní nasazení.
Rozpor mezi oznámenou a reálnou kapacitou je řádový. Zatímco FPV Space mohla zvládnout jednotky kusů, Spolek D hovořil o desítkách až stovkách. Takový rozdíl nelze vysvětlit optimistickým plánováním nebo přehnaným entuziasmem. Spíše se mohlo jednat o vědomé nadsazování, které mělo vytvořit iluzi robustního projektu.
Civilní parametry dronů
Technická úroveň dronů tuto iluzi robustního projektu dále podporuje. Čínské drony, které FPV Space dodávala, používaly běžné civilní komponenty, neměly, jak se zdá, odolnost proti rušení, šifrovaný přenos, vojenskou avioniku ani certifikace. Nebyly nejspíš ani testovány podle vojenských standardů a nebyly kompatibilní s armádními systémy.

Šlo s největší pravděpodobností o běžné FPV drony, jaké staví hobby komunita. Přesto byly prezentovány jako vojenské kamikadze drony. Tento rozpor není možné vysvětlit nekompetencí. Každý, kdo se v oblasti FPV pohybuje, ví, že civilní dron není možné vydávat za vojenský. Pokud se tak přesto dělo, nelze vyloučit i vědomé klamání dárců.
Záhadné účetnictví
Finanční stránka projektu je možná nejvýmluvnější. Podle policejních dokumentů činil hrubý výtěžek sbírky v roce 2024 přibližně 209 milionů korun. Z této částky bylo 131 milionů zaplaceno za drony. Rozdíl (111,82 milionu korun) byl utracen za něco jiného. Policie navíc zajistila 78 milionů korun na účtech spolku a zapojených osob. Tyto částky nelze vysvětlit běžnými provozními výdaji, protože Spolek D neměl zaměstnance ani jakoukoliv infrastrukturu.
FPV Space vynaložila skromné náklady na výrobu a patrně skoro žádné na vývoj. Cena dronů byla přitom násobně vyšší než jejich reálná hodnota: zatímco civilní FPV dron stojí 15-25 tisíc korun, FPV Space účtovala 60-120 tisíc. Předražení o 200 až 400 procent by odpovídalo tomu, že značná část darů nešla na výrobu, ale na jiné účely. Takové předražení je sotva možné vysvětlit neefektivitou, spíše odpovídá záměrnému navyšování cen, které umožňuje převádět prostředky mimo skutečnou výrobu.
Hlavní postava v pozadí
Organizační struktura projektu nevylučuje další znaky možného podvodného schématu. Jednatelka FPV Space neměla technické kompetence, technik nebyl formálně zaměstnán a hlavní hybatel projektu nebyl uveden v žádné oficiální struktuře.
Formální role tak neodpovídaly skutečným pozicím, což vytváří obraz paralelního řízení, které není zjevné ze zakládajících listin firmy. Mohlo by se proto zdát, že projekt vznikl rychle, účelově a bez odpovídající odborné základny, což bývá typické pro projekty, jejichž primárním cílem není produkce, ale získávání finančních prostředků.
Celkově nepříjemná záležitost
Když se všechny tyto předpokládané nesrovnalosti spojí – absence licence, nedostatečná kapacita, civilní technika, předražené ceny, 111,82 milionu korun, které nebyly utraceny za drony, a nejasné role osob v projektu – vychází závěr, který nelze brát na lehkou váhu. Nejen v rovině trestně právní, ale i z morálního a etického hlediska, protože se jedná o veřejnou sbírku na pomoc Ukrajině i renomé jejích organizátorů.
Čtěte také:
Vetchého trestní oznámení aneb Jak se nakládalo s penězi na drony pro Ukrajinu? Díl první
Vetchého trestní oznámení aneb Jak se nakládalo s penězi na drony pro Ukrajinu? Díl druhý
Don Pablo udělal strategickou chybu, bitcoinovou miliardu měl poslat Vetchému na drony











