Přednosta Kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D., zakladatel Nadačního fondu dětské onkologie Krtek, po promoci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně působil ve Fakultní nemocnici Ostrava jako pediatr, následně pracoval jako vedoucí jednotky dětské onkologie Kuwait Cancer Control Centre. Od roku 1998 je věrný Fakultní nemocnici Brno, ve které vybudoval se svým týmem Kliniku dětské onkologie respektovanou po celém světě. V rozhovoru s ním hovoříme o zásadním problému dnešní doby i společnosti – rakovině.
Hodně lidí má dojem, že přibývá rakoviny. Je to pravda, nebo jen lépe diagnostikujeme?
V absolutních číslech nádorů skutečně přibývá. Především proto, že populace stárne a nádorová onemocnění jsou častější ve vyšším věku. Část nárůstu zachytíme díky přesnější diagnostice, u některých nádorů však roste i skutečný výskyt.
Je tu také paradox úspěšné medicíny. Přibližně šestina lidí s nově zjištěným nádorem už diagnózu rakoviny jednou slyšela. Nejde o návrat původní nemoci, ale o druhý, tedy další samostatný nádor. Díky úspěšnější léčbě prvního nádoru dnes lidé žijí déle, ale mohou být kvůli věku, dědičnosti, životnímu stylu nebo následkům léčby ohroženi dalším nádorem. Úspěšná léčba proto nekončí poslední chemoterapií nebo operací. Patří k ní také dlouhodobé sledování.
Kde hledat příčiny? Je rakovina civilizační onemocnění?
Rakovina není jedna nemoc a nemá jednu příčinu. Je výsledkem souhry věku, dědičnosti, náhody, prostředí a životního stylu. Kouření, alkohol, obezita, nedostatek pohybu, ultrafialové záření nebo některé infekce riziko prokazatelně zvyšují. U konkrétního člověka však zpravidla nelze určit jednoho viníka.
Označení „civilizační nemoc“ je jen částečně správné. Civilizace některá rizika vytváří, současně nám ale přinesla očkování, screening, přesnou diagnostiku a účinnější léčbu. Rakovina není trest za špatný život. Onemocnět může i člověk, který dělal všechno správně.
Co může člověk udělat, aby své riziko snížil?
Především nekouřit, udržovat přiměřenou hmotnost, pravidelně se hýbat, chránit se před nadměrným sluncem, využít očkování proti HPV a hepatitidě B a chodit na doporučené screeningy.
U alkoholu platí z onkologického hlediska jednoduché pravidlo: čím méně, tím lépe. Riziko souvisí hlavně s množstvím etanolu, takže pivo, víno ani destiláty nemají zdravotní výjimku. Jedna příležitostná sklenka ale samozřejmě nepředstavuje stejné riziko jako každodenní nadměrné pití.
Věta „žádná dávka není zcela bezpečná“ znamená, že neumíme určit hranici, pod níž je riziko prokazatelně nulové. Neznamená, že každá dávka je stejně nebezpečná. Ani chůze po chodníku nebo cesta po D1 není bez rizika. Přesto je ale rozdíl mezi jednou klidnou cestou a každodenní riskantní jízdou vysokou rychlostí.
Nemůže být střídmá sklenka proti stresu zdravější než život těžce stresovaného abstinenta?
Chronický stres zdraví jistě neprospívá. Nelze však postavit dvě různá rizika proti sobě a udělat z alkoholu lék. Alkohol může krátkodobě navodit pocit uvolnění, ale příčinu stresu neřeší. Při pravidelném používání může zhoršovat spánek, úzkost a vytvářet návyk.
Pokud si dospělý člověk dá občas sklenku pro chuť nebo společnost, není důvod ho moralizovat či strašit. Neměli bychom mu ale tvrdit, že si tím léčí stres nebo prospívá zdraví. Stres je lepší vyvažovat pohybem, spánkem, vztahy a odpočinkem než etanolem.
Jak důležitá je prevence? Neobtěžují zdraví lidé lékaře preventivními prohlídkami?
Naopak. Zdravý člověk na preventivní prohlídce nikoho neobtěžuje. Přichází přesně tehdy, kdy má prevence největší smysl.
Prevence má dvě podoby. První snižuje pravděpodobnost, že nádor vůbec vznikne. Druhá – screening a včasná diagnostika – jej hledá ve fázi, kdy ještě nemusí působit potíže a léčba bývá méně náročná a úspěšnější. Preventivní prohlídka může ušetřit nejen peníze, ale především měsíce léčby a roky života.
Současně neplatí, že čím více vyšetření, tím lépe. Vyšetřovat musíme smysluplně podle věku, rizika a odborných doporučení. Medicína není technická kontrola, při níž každý rok preventivně rozebereme celé auto.
Co by měla pro prevenci dělat společnost?
Úkolem státu není lidem poroučet, jak mají žít. Má jim ale poskytovat pravdivé informace a vytvářet prostředí, ve kterém je zdravější volba dostupná a srozumitelná.
Potřebujeme kvalitní zdravotní výchovu, dostupné očkování, adresné zvaní na screeningy, podporu pohybu a účinnou regulaci tabáku. Prevence nesmí být výsadou vzdělanějších a bohatších. Člověk nemá mít menší šanci na včasnou diagnózu jen proto, že bydlí daleko od velkého centra nebo se hůře orientuje v systému.
Kde jsou největší rezervy českého zdravotnictví?
Největší rezervou není nedostatek jednotlivých špičkových pracovišť, ale jejich nedostatečná koordinace a propojení. Pacient potřebuje rychlou diagnostiku, jasně určené centrum, multidisciplinární rozhodnutí a návaznost léčby, rehabilitaci, psychologickou, sociální a následnou péči.
České zdravotnictví se často organizuje podle nemocnic, jejich vlastníků a rozpočtů. Mělo by se organizovat podle cesty pacienta. Drahé technologie a vysoce specializované týmy nemůžeme bez adekvátního rozmyslu kopírovat na mnoha místech. Musíme je soustředit tam, kde je dost pacientů, zkušeností i personálu, a současně zajistit, aby se k nim člověk dostal včas. Tedy citlivě nastavovat rovnováhu mezi dostupnost a centralizaci, právě zde vidím největší úlohu státu.
Pacient nemá obíhat systém a hledat, kdo ho přijme. Systém má bezpečně provést pacienta od podezření přes léčbu až k návratu do běžného života.
