Sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Brně připravuje malý okruh iniciativ bez mandátu reprezentovat Českou republiku. Symbolický význam této akce by přitom mohl být začátkem procesu, který změní rámec reality.
Sjezd SL v Brně představuje událost, jejíž význam přesahuje rámec kulturního programu či setkání pamětníků. Jde o symbolický akt, který vstupuje do českého veřejného prostoru a mění jeho atmosféru. Brno je ale ze všech možných míst v České republice tím nejméně vhodným, aby takovou akci hostilo, natož aby ji reprezentovalo jako výraz českého postoje k sudetské otázce.
Německá menšina v Brně patřila k nejloajálnějším stoupencům nacistického režimu. Arizace probíhaly rychle a s aktivní účastí místních Němců, brněnští Židé byli deportováni mezi prvními v Protektorátu a jejich komunita byla prakticky vyhlazena. Poválečný pochod smrti brněnských Němců pak představuje další extrémně citlivou kapitolu, která činí z Brna místo, kde se střetávají nejtemnější vrstvy česko‑německé historie. Brno je zkrátka městem, k jehož tradici patří přizpůsobit se tomu, kdo má zrovna iniciativu.
Právě tato „pružnost“ činí Brno ideálním cílem pro sudetoněmecký landsmanšaft. Sjezd SL v Brně neorganizuje stát ani město, ale malý okruh kulturních a paměťových iniciativ, které mají vazby na německé nadace, fungují v prostředí evropských grantů a dlouhodobě prosazují narativ dialogu a smíření. Tyto skupiny mají přístup k institucím, ale nemají žádný mandát reprezentovat Českou republiku. Jejich cílem je otevřít český veřejný prostor sudetoněmecké agendě, normalizovat přítomnost SL v ČR a vytvořit precedens, že SL může působit na českém území jako legitimní aktér.
Sjezd SL v Česku otvírá Overtonovo okno
Sudetoněmecký landsmanšaft chce svůj sjezd v Brně oficiálně uspořádat proto, aby dosáhl své symbolické přítomnosti v ČR, nikoliv svého právního či politického návratu. Deklaratorně nejde o majetky, hranice ani repatriaci v právním smyslu. Formálně se jedná o to být vidět, být slyšet, nebýt tabu, stát se partnerem pro české instituce. Ovšem to by nesměla platit logika politických symbolů.
Každá politická akce má svůj symbolický začátek, který mění rámec debaty, otevírá možnosti a posouvá hranice představitelného. To, co dnes není, může být zítra diskutovatelné. A co je diskutovatelné, může být jednou reálné. Symbolické kroky nikdy nejsou neutrální. Vytvářejí nový prostor, v němž se mohou objevovat témata, která byla dosud uzavřená. Proto platí, že symbolický návrat nevylučuje ve skutečnosti nic – ani majetky, ani hranice, ani repatriaci. Ne proto, že by to někdo plánoval nebo připravoval, ale proto, že symbolické kroky otevírají prostor, který byl dosud uzavřený, a mění rámec toho, co je v budoucnu myslitelné.
Tradiční alibismus brněnské radnice
Brněnská radnice v této situaci zaujímá postoj, který odpovídá dlouhé tradici tamní městské konjunkturality. Akci neorganizuje, nepropaguje, ale ani neodmítá. Nevymezuje se, nebrání se, nechává věci plynout. Je to pasivní alibismus, který umožňuje, aby se sjezd SL v Brně konal bez odporu a bez politické reflexe. Radnice se vyhýbá konfliktu a odpovědnosti, což je přesně ten typ prostředí, který umožňuje vznik symbolických precedentů.
Čtěte také:
Landsmanšaft v Brně? Všichni jim prý jen škodili…
Vítejte, Sudeťáci!
Vítejte, Sudeťáci! Díl druhý
