Představte si, že byste měli dva advokáty na jednu zcela běžnou právní záležitost nebo dvě pokladní na jedné kase v obchodě. Absurdní, že? A přesto máme už 28 let dvoukomorový parlament, jehož horní komora, Senát, je mnohými vnímána jako luxus, který si malé státy běžně neudržují. Proč tedy tento politický relikt minulosti stále držíme při životě?
Senát v ČR existuje od roku 1996 a jeho hlavní funkcí je kontrola legislativy schválené Poslaneckou sněmovnou. Složen je z 81 senátorů, kteří jsou voleni na šest let, přičemž každé dva roky se obměňuje třetina z nich. Senát má pravomoc vracet a upravovat zákony, navrhovat ústavní změny a sloužit jako protiváha sněmovny. Jeho zastánci tvrdí, že tato instituce poskytuje legislativní stabilitu a chrání demokracii před náhodnými výkyvy ve sněmovním složení.
Senát se stal spíše místem pro neúspěšné politiky či osobnosti bez skutečného mandátu – jakési odkladiště neúspěšných prezidentských kandidátů. Systém dvoukolové volby přispívá k nízké volební účasti, a vzbuzuje tak jen minimální zájem voličů. Z ekonomického hlediska stojí provoz Senátu ročně stovky milionů korun, což je při jeho omezeném vlivu a významu otázkou efektivity využití veřejných financí.
Kritika současného systému
Prvním problémem Senátu je jeho faktická neefektivita. Stále častěji funguje spíše jako politický symbol než skutečný kontrolní mechanismus. Protože Poslanecká sněmovna může většinou přehlasovat zamítnutí Senátu, stává se jeho existence spíše drahou formalitou.
Druhým kritickým aspektem je politická reprezentace. Vzhledem k nízké volební účasti a specifickému volebnímu systému jsou senátoři zvoleni hlasy velmi malého procenta občanů, což oslabuje jejich legitimitu. Mnoho z nich navíc nemá skutečnou politickou váhu a slouží spíše jako politické figurky. V mnoha malých evropských zemích si dvoukomorový parlament jednoduše nemohou a nechtějí dovolit.
Debata o budoucnosti Senátu se neomezuje pouze na jeho případné zrušení. Existuje několik realistických alternativ, které by mohly buď efektivněji rozdělit politickou moc, nebo přinést úspory v rámci státní správy. Každá z možností má své výhody i nevýhody, přičemž některé by vyžadovaly změnu ústavy, zatímco jiné by bylo možné realizovat jednodušeji.
Zrušení Senátu
Jednou z nejpřímějších alternativ je zrušení Senátu a převedení všech legislativních pravomocí na Poslaneckou sněmovnu. Tento model funguje ve většině evropských států s menší populací, například ve Švédsku, Portugalsku nebo na Slovensku. Hlavní výhodou je zjednodušení legislativního procesu, kdy zákony neprocházejí dodatečným schvalováním ve druhé komoře, což zrychluje jejich přijetí a eliminuje riziko zbytečných obstrukcí.
Na druhou stranu však tento systém přináší i určitá rizika. Jednokomorový parlament může být méně stabilní, zejména pokud dojde k výrazným politickým změnám po volbách. Senát v současné době slouží jako určitá pojistka proti překotným a nepromyšleným změnám zákonů. Otázkou zůstává, zda by tento problém mohl být efektivně řešen jinými způsoby, například prostřednictvím nezávislých institucí nebo zpřísněním ústavních procesů.
Poloprezidentský systém
Další variantou by bylo posílení prezidentských pravomocí a přechod na poloprezidentský systém, jaký známe například z Francie. V tomto modelu by prezident neměl pouze reprezentativní roli, ale přímo by se podílel na tvorbě legislativy a řízení vlády. Takový systém by do určité míry eliminoval potřebu Senátu jako protiváhy sněmovny, protože kontrolní mechanismus by zajišťovala silná hlava státu.
Poloprezidentský systém by mohl zefektivnit rozhodovací procesy a zabránit legislativní paralýze, ke které občas dochází v případě konfliktů mezi vládou a parlamentem. Zároveň by však bylo nutné pečlivě vyvážit pravomoci prezidenta, aby nedošlo k jejich zneužití nebo přílišnému soustředění moci v rukou jedné osoby. Tento model by pravděpodobně vyžadoval rozsáhlou ústavní reformu a pečlivé nastavení brzd a protivah.
Změna volebního systému či pravomocí státu
Pokud by byla zachována dvoukomorová struktura, existují způsoby, jak Senát reformovat tak, aby byl efektivnější a lépe odrážel vůli občanů. Jednou z možností je změna volebního systému. V současnosti jsou senátoři voleni dvoukolovým většinovým systémem, což často vede k nízké volební účasti a k tomu, že je mnoho senátorů zvoleno jen malou částí obyvatelstva. Zavedení poměrného zastoupení nebo jednokolového hlasování by mohlo zvýšit legitimitu horní komory.
Další možností je změna pravomocí Senátu. V současném systému může zamítnout zákony přijaté sněmovnou, ale tato je může následně jednoduše přehlasovat. Pokud by horní komora dostala skutečné zákonodárné pravomoci, mohla by se stát významnější institucí, která by měla větší vliv na tvorbu legislativy. Alternativně by se Senát mohl zaměřit na jiné oblasti, například na kontrolu ústavnosti zákonů nebo hájení regionálních zájmů.
Seznam malých evropských států a jejich systémů
Malé evropské státy mají různé modely parlamentní organizace. Některé z nich, i když nejsou federacemi, si zachovaly dvoukomorový systém, a to často z historických nebo politických důvodů. Mezi tyto státy patří Belgie, Švýcarsko, Rakousko, Irsko, Slovinsko a Bosna a Hercegovina. V těchto případech plní Senát často roli ochrany regionálních zájmů nebo stability federálního systému. Například ve Švýcarsku jsou zástupci kantonů rovnoměrně zastoupeni v Radě států, což zajišťuje, že menší kantony mají stejný hlas jako ty větší.
V posledních desetiletích lze sledovat obecný trend směrem k redukci dvoukomorových parlamentních systémů v menších státech. Takové systémy jsou častější v zemích s federální strukturou nebo tam, kde je potřeba silná regionální reprezentace. Naopak státy s centralizovanou vládou většinou upřednostňují jednokomorový model, který je jednodušší a levnější na provoz. V případě České republiky tedy existuje několik inspirací ze zahraničí, jak by mohla být parlamentní struktura upravena. Klíčovou otázkou zůstává, zda je současný model skutečně potřebný, nebo zda by se bez něj stát obešel efektivněji.
Čtěte také:
Senátní inventura
Zkusí to znovu. Část senátorů bude chtít větší práva pro svazky stejnopohlavních párů
Senát odmítl Istanbulskou úmluvu
Bouře v Senátu kvůli Daniele Kovářové, Ukrajině a Rusku
hmmm jasný no, začínám mít pomalu jasno co se týče deníku TO. A to jsem o něm tedy měla omylem velké mínění.
Jako naznačovat, že bychom se měli inspirovat zahraničím, který jde do kopru, je docela silný kafe. V demokracii je snad lepší, že jsou ještě nějaké kontrolní překážky než se schválí kdejaká blbost ne? Senát v poslední době maká neúspěšně kvůli byrokratickému tempu které dostává od příchodu do EU – jinak má ale kontrolovat, jestli si zákony neprotiřečí, analyzovat to a dělat filtr kde se odděluje blbost od funkční věci. A komu tenhle systém překáží? Bruselu, který si už maluje superstát a nepotřebuje, aby si jednotlivé státečky filtrovaly co se jim hodí a nehodí. Brusel prostě chce nařídit a ostatní státy to mají přijmout a je putna, jestli to bude v rozporu nebo proveditelné v jejich podmínkách. Jakákoliv úvaha nebo „analýza“ končící větou „možná bude levnější zrušit zbytečný senát“ mi tady už smrdí schvalováním pekelné diktatury. Senát je drahý? A to co dělá naše současná vláda je jako levný? Ten byrokratickej kolos absolutně zbytečných korýtek pro piráty a další vyžírky byly jako za hubičku? Zlatý padáčky, dozimetříky, trafičky, poplatky za manipulativní nalejvárnu z české televize, porcování mrtvé české pošty a další srandy… ale senát je drahý jo?… na rozdíl od těch korýtkových prasátek svou práci odvádí, piráti se zmohli akorát na černou díru a pak spustili záchranný člun a zmizli po anglicku. *ironický potlesk*
Jsem pro zjednodušování – rozhodně ano, tam kde funguje zdravý rozum a je jasný cíl na obzoru tak je zbytečné mít 20 kontrolních filtrů než se něco uvede v platnost. Ale když je tu tohle šílenství? To pardon, to není o zjednodušování, ale prostě snaha si usnadnit diktaturu. Snaha zrušit senát je asi stejnoúčelová jako korespondenční volba.
Mirek.Reci referendum jako je ve Svicarech.at jsi lid rozhodne
Senát nemá moc pravomocí. Proto se zdá, že je zbytečný. Ale pár lumpárnám dokázal zabránit. Jeho zrušením by se pouze více centralizovala moc, což vyhovuje diktátorům. Senát se obměnuje postupně a tím by právě měl být jakousi brzdou proti zásadním obratům po parlamentních volbách. Měl by se ale upravit vzájemný vztah obou komor. Když senát něco odmítne prostou většinou, tak sněmovna to může přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců. To pro vládu není problém, protože se o většinu ve sněmovně opírá. Pokud by ovšem senát vetoval zákon nadpoloviční většinou, tak už by ve sněmovně nadpoloviční většina stačit neměla a mělo by to být ústavní většinou. A kdyby zákon v senátu neprošel třípětinovou většinou, tak by byl proces přijímání ukončen, nebo by mohl být sněmovnou přehlasován hlasy všech poslanců. Potom by se senát stal důležitým článkem legislativního procesu. Mělo by se upravit i přehlasovávání veta, které by bylo současně od senátu a prezidenta. Tím by se hodně stížilo tlačení zákonů silou, jak to předvádí současná koala, podle mne nezákonným, stanovením pevných hlasování. Svou nadpoloviční většinou tak vládne autokraticky.
Co se týče Senátu, myslím ,že je užitečný,pouze by chtěl být stejně jako Poslanecká sněmovna zredukován.V Senátu by mohla být i polovina zástupců z krajů a další volené autority z veřejného života.
Souhlas. Smysl dává jako rada starších. Jiný způsob výbětu kapacit a jiné pravomoce.
Ne v současné podobě, kdy stačí pár tisíc hlasů ke zvolení.
Volební účast 20 % je špatnou vizitkou CK Senát.
Za mě super senátorky Hamplová a Kovářová. Tím, že zablokovaly Istanbul, se Senát vlastně nám všem zaplatil.
Ale možná by to chtělo něco víc. Teď Senát funguje jako automat na podpisy jako PePa, miliarda ročně je za to celkem hodně.
https://www.youtube.com/watch?v=QCIC3dq1dWg
V Paříži odhlasovali zákaz vjezdu aut do dalších stovek ulic. Zvýší se počet ‚zelených plic‘ města…ještě zrušte ulice a budete dýchat jak v lese…