Vlna veder se prohnala Evropou a napáchala nemalé škody. Co to dokazuje? Státy v EU dokázaly snížit své emise oxidu uhličitého už na nějakých sedm procent globálně uvolněného množství. Přesto se klima otepluje vesele dál a v Praze bylo tepleji než v Madridu. Ne, nedá se to použít jako argument proti údajné vědecké shodě, jež odhlasovala platnost teorie, že za změnami klimatu stojí právě lidmi vypouštěný oxid uhličitý. Jeho globální emise totiž, vzdor sveřepé snaze EU, stále rostou.
Je to ale jednoznačný argument pro to, že státy v EU samy světové klima nezachrání. A proto nemusí se svojí dekarbonizací a dalšími kroky vedoucími k likvidaci hospodářství tak spěchat. Pokud tohle evropští politici nechápou a nedokáží se s tímto argumentem postavit bruselskému aparátu a síti politických neziskovek, nemají ve svých křeslech co dělat. Nepopiratelný nepoměr mezi unijními náklady na Green Deal, jehož cílem je nulová produkce oxidu uhličitého a „udržitelnost“, a jejich (ne)přínosy pro zastavení globálního oteplování je tak markantní, že by o něm již dávno měla psát všechna média hlavního proudu. Leč nepíšou…
Kdyby psaly, musely by přijít i na to, že vlny či období veder se v historii objevovaly bez jakékoliv zjevné spojitosti s lidskou produkcí oxidu uhličitého. Je dobré o tom vědět.
Zde pár příkladů…
Například v roce 1540 – nějakých 340 let před průmyslovou revolucí, znamenající skokové zvýšení lidské produkce oxidu uhličitého – udeřilo na Evropu téměř 11 měsíců trvající sucho. Teploty prý průměry 20. století překračovaly o 5 až 7 stupňů Celsia. Vedra a nedostatek vody měly o život připravit půl milionu lidí a nespočet hospodářských zvířat. Podrobně o tom referuje web časopisu Forbes.
Portál Sýr zdarma zase přinesl přepis z amerického časopisu Gaillard’s Medical Journal z roku 1884, kdy byla v USA vedra, „která nikdo nepamatuje“. Časopis tehdy shromáždil historické údaje od roku 627 našeho letopočtu. Pekelné teploty a nedostatek vody se všemi důsledky nejsou v lidské minulosti zdaleka tak výjimečné (byť naštěstí ne úplně časté), jak by se mohlo zdát. A lidská produkce oxidu uhličitého je dříve zcela bezpečně neovlivnila.
Americký časopis uvedl hned 23 případů dlouhotrvajícího extrémního počasí, jež trvalo pokaždé déle než současné vlny veder. Web Sýr zdarma navíc uvádí další případy, třeba kalifornské 400leté sucho od 9. do 13. století. Klade také otázku, co způsobilo před 11 tisíci lety oteplení Grónska o pět stupňů v průběhu pár desítek let. Ale má i novější příklady. Třeba ten z roku z roku 1911, kdy ve Velké Británii pravidelně stoupaly teploty nad 36 stupňů. Nebo z roku 1977, kdy kousek od Athén teploty dosahovaly 49 stupňů. Paradoxem je, že v té době ještě klimatologové tvrdili, že se země ochlazuje a bude potřeba ji ohřívat…
Může za to Tonga?
Web připomíná i výbuch podmořské sopky Tonga v roce 2022. Výbuch vypustil do atmosféry tolik vodní páry, že se měl její globální objem zvýšit o 10 procent. Časopis Nature k tomu tehdy uvedl, že tak velké množství páry může ovlivnit globální počasí na několik let dopředu. Rok 2026 takové definici odpovídá.
Samozřejmě, že sopka Tonga nemusí stát za nynějšími vedry. Nicméně může a vědci to musí brát v úvahu při svém bádání. Stejně jako nejrůznější historické údaje, byť nejsou v souladu s jejich „vědeckým konsenzem“. Jenže neberou. Proč tomu tak je? A jak důvěryhodné jsou tedy jejich výstupy?
Čtěte také:
Správné hodnoty, neposlušná AI a další letní šílenosti
Nezůstane na nás ani kůže aneb Tropické noci v Česku
Boj za klima se dotkne i rodinných domů a chalup
