Deník TO přinesl před několika dny jako první výňatky z policejního usnesení, které vrhá zcela nové světlo na pozadí sbírky Drony Nemesis. V prvním díle naší série jsme popsali hluboký rozpor mezi vyleštěným mediálním obrazem projektu a realitou v policejních spisech. Podivili jsme se zejména nad nekritickým postupem novináře Lukáše Valáška ze Seznam Zpráv, který projekt opakovaně vyzdvihuje jako vlastenecký počin, a naopak dlouhodobě tepe ve svých textech poslance Pavla Růžičku (ANO), který nesrovnalosti spojené s projektem Drony Nemesis vynesl na světlo. Přístup Seznamu se nezměnil ani poté, co z policejních záznamů, které má k dispozici i novinář Valášek, vychází najevo, že vyšetřovatelé rozkrývající pozadí sbírky dávají Růžičkovým obavám za pravdu. Dosavadní policejní prověřování skutečně nasvědčuje tomu, že se na sbírce Skupiny D mohly obohacovat spřízněné osoby.
Přesto dnes čelí poslanec Růžička opět dalšímu výpadu mainstreamových médií, tentokrát ze strany webu Aktuálně.cz. Autor článku Viet Tran označil za „dechberoucí lež“ Růžičkovo tvrzení na sociální síti X, že peníze ze sbírky na drony končily (mimo jiné) jako „výživné“ pro bývalou partnerku Jana Veverky. Vojenská policie totiž v usnesení uvádí, že firma FPV Space pravidelně vyplácela této osobě měsíční částky ve výši 41 000 Kč (celkem 499 tisíc korun). Je fakt, že Růžička novinářům přiznal, že k domněnce, že jde o „výživné“, dospěl logickým úsudkem, protože usnesení výslovně zmiňuje „platby bývalé partnerce, se kterou má Veverka dvě děti“. Sám Jan Veverka to ostře odmítl a webu Aktuálně sdělil, že šlo o „běžné nájemné“ za nemovitost, kterou si firma od jeho expartnerky pronajala.
Náklady na pronájem, nebo kreativní práce s účetnictvím?
Jakkoliv lze Růžičku kritizovat za to, že svoje domněnky neuměl přesně doložit, je s podivem, že stejně jako dříve Valášek, i Viet Tran v Aktuálně.cz o Veverkových slovech nepochybuje a předkládá je čtenářům jako fakt, a to i přesto, že toto Veverkovo vysvětlení zarážejících bankovních převodů také nezní zrovna věrohodně. V kontextu celé věci je vlastně sémantická bitva o slovo „výživné“ spíše podružná. Podstatou problému je totiž otázka, proč soukromé s.r.o., jehož příjmy tvoří téměř výhradně peníze od drobných dárců na drony, posílalo měsíčně desítky tisíc korun za pronájem právě bývalé partnerce Jana Veverky. Takto se ale Viet Tran neptá.
Firma FPV Space má totiž oficiálně pronajatou halu a kanceláře o rozloze 820 m² v Praze 10 za více než 218 000 Kč měsíčně. Proč si tedy firma, jejímž jediným úkolem mělo být „garážové“ sestavování dronů, musela pronajímat další objekt právě od matky Veverkových dětí a platit jej z peněz, na které se lidé složili ve veřejné sbírce určené na pomoc ukrajinským vojákům? Jak totiž vyplývá z policejních zjištění i z účetní závěrky – firma FPV Space vznikla 13. prosince 2023, tedy ve stejný den jako spolek Skupina D, a sbírka Nemesis byla jejím prakticky jediným zdrojem příjmů. Za rok 2024 tvořily tržby od spolku téměř 100 % veškeré fakturace firmy. Otázka, zda byl pronájem nemovitosti od Veverkovy ex nezbytný a k čemu, asi od novináře Viet Trana padnout mohla a měla. Dlužno dodat, že policisté s hypotézou, zda nešlo o promyšlený způsob, jak vytáhnout peníze ze sbírkového konta k soukromým účelům osob blízkých hlavnímu hybateli, pracují.
Nesrovnalostí v účetnictví firmy FPV Space je ale daleko víc. Abychom pochopili, jak mohl takto nastavený model nerušeně fungovat pod ochranou nejvyšších pater státu, musíme se vrátit na úplný začátek roku 2023, kdy se celý projekt zrodil.
Hlavní mozek projektu, investor Jan Veverka, v podcastu Kecy a politika popsal v roce 2024 genezi iniciativy jako logické vyústění svých cest na Ukrajinu. Podle Veverky bylo jasné, že Ukrajina bude v počtu dronů Rusy brzy drtivě přečíslena, a proto se se svými spolupracovníky rozhodl „prostě pomoct“. Původním záměrem přitom nebylo zakládat vlastní spolek Skupina D, ale využít již vybudovanou a důvěryhodnou infrastrukturu iniciativy Dárek pro Putina. „Oslovil jsem Martina Ondráčka, kterého znám velmi dobře. Domlouvali jsme se, zda by sbírku nezorganizovali pro nás s tím, že my zajistíme distribuci,“ vysvětloval Veverka v podcastu.
Veverka uvedl, že to byl právě Ondráček, kdo celému projektu vymyslel úderný název podle řecké bohyně odplaty – Nemesis. Veverka si dal v rozhovoru záležet, aby zdůraznil, že oba projekty jsou spolu ideově spjaty, i když se nakonec jejich cesty formálně rozdělily. Podle Veverky to bylo proto, že Dárek pro Putina měl plné ruce práce se svými vlastními ambiciózními plány, a tak prý „nezbylo nic jiného, než si založit vlastní spolek a vlastní sbírku“.
V kuloárech se však tento příběh o „nedostatku kapacity“ vypráví poněkud jinak. Je třeba připomenout, že iniciativa Dárek pro Putina podnikatele Dalibora Dědka vznikla původně na zcela jiných základech – Dědek do ní zpočátku sám vložil desítky milionů a veřejná sbírka byla spuštěna až ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že ani jeho soukromé zdroje na masivní pomoc Ukrajině stačit nebudou. Podle důvěryhodných zdrojů se lidé kolem Dárku pro Putina od počátku zdráhali Veverkův projekt pod svá křídla přibrat. Důvodem neměla být vytíženost, ale vážné obavy z reputačního rizika. Veverkův tým totiž už v zárodku vykazoval značnou „volnost“ v přístupu k financování a transparentnosti celého řetězce, což bylo v přímém rozporu s přísně nastavenými standardy, které si Dědkova iniciativa od počátku úzkostlivě hlídala.
Poté, co se cesty s Dárkem pro Putina rozešly, se do projektu Nemesis zapojily skutečné „těžké váhy“ českého bezpečnostního aparátu. Klíčovou postavou se stal náčelník Generálního štábu Karel Řehka, jehož autoritu doplnil tehdejší vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn a náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky Radek Hasala. Zásadní roli sehrál i prezident Petr Pavel, který se k iniciativě hlásil veřejně. Nešlo jen o symbolickou podporu na sociálních sítích, v únoru 2024 se osobně zúčastnil oficiálního představení projektu. V takto nastavené atmosféře byla jakákoliv kritika nebo dotaz na hospodaření vnímána jako „zrada dobré věci“. Pavel Růžička, který postupně začal rozkrývat pozadí okolo skupiny D, se tak dostal téměř do pozice veřejného nepřítele.
Licence jako rozbuška
V atmosféře všeobecného nadšení, kdy se projekt Nemesis zdál být nad zákonem i kritikou, se v květnu 2024 objevily trhliny. Poslanec Pavel Růžička totiž narazil na první nesrovnalosti. Dnes to Růžička do protokolu popsal tak, že na oficiálním profilu Drony Nemesis našel v květnu 2024 video ze závěrečného cvičení čtrnáctidenního kurzu pro příslušníky Armády ČR, zaměřeného na navádění FPV dronu na pohyblivý cíl. Jako bývalý voják usoudil, že tyto stroje fakticky naplňují definici vojenského materiálu.
Když pak 22. června 2024 vyšel na portálu iDNES.cz článek redaktora Michala Vosky s titulkem „Ukrajincům dáváme oči. Nepřítele vidí na kilometry…“, z článku vyrozuměl, že spolek Skupina D nevyváží drony na Ukrajinu sám, ale prostřednictvím bývalého vojáka a podnikatele Zdeňka Poula. Poul v článku tvrdí, že si jej Veverka vybral pro jeho znalost armádního prostředí, zkušenosti s mezinárodním obchodem a bezpečnostními standardy. Poul následně založil společnost FPV Space (původně KOPTERY) spolu s Davidem Špačkem, odborníkem na FPV drony, který dříve provozoval e-shop s vybavením pro drony se svou družkou Janou Hrubou.
To Růžičku zaujalo a začal se zajímat, jak vlastně spolupráce mezi Skupinou D a zmíněným eseročkem funguje. Interpeloval tehdejšího ministra průmyslu a obchodu, od něhož se dozvěděl, že spolek Skupina D žádné povolení k obchodu s vojenským materiálem nemá. Problém byl, že takovou licenci neměla ani firma FPV Space, která měla vývoz dronů na Ukrajinu realizovat. Jak tedy drony na Ukrajinu putovaly? Ukázalo se, že firma obešla předpisy tím, že u licenční správy ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) drony deklarovala nikoliv jako vojenský materiál, ale jako zboží dvojího užití určené pro „humanitární účely“. Tento režim je administrativně mnohem jednodušší, ovšem za předpokladu, že zboží neslouží k přímým bojovým akcím.
Deník TO má k dispozici usnesení Městského soudu v Praze, který konstatoval, že prohlášení o humanitárním užití bylo v přímém rozporu s realitou na bojišti, kde byly drony předávány ukrajinským bezpečnostním složkám k bojovým operacím. „Soud dále uvedl jako závažnou indicii způsob získání vývozních licencí. Licenční správě mělo být opakovaně deklarováno, že drony jsou určeny pro humanitární účely, ačkoliv dosavadní zjištění ukazují, že byly fakticky předávány vojenským jednotkám a nasazovány v bojových operacích. Podle soudu by při pravdivém uvedení účelu nebylo možné postupovat v režimu zboží dvojího užití, ale bylo by nutné aplikovat přísnější režim vojenského materiálu.“ Soud proto dovodil podezření, že vývozní licence byly získány na základě nepravdivých či zastřených údajů.
Absurditu celé věci ilustruje i incident z jara 2024, kdy sama ministryně obrany Jana Černochová chtěla symbolicky předat Ukrajincům jeden dron. Na slovensko-ukrajinských hranicích však narazila na tvrdou realitu – jelikož ani ona, ani spolek nedisponovali potřebnou licencí k vývozu, musela drona potupně nechat na Slovensku a pokračovat bez něj.
Jak převoz dronů přes hranice probíhal, naznačují pokyny, které Poul sepsal kurýrům a který zveřejnil Pavel Růžička na svém Twitteru. Měli projet jen domluveným přechodem a celníci na hranicích měli podle instrukcí dostat do ruky připravenou „složku č. 1“ s tím, že „nic víc je zajímat nebude“. Poul varuje, že přejezd jinudy by znamenal, že kurýry zavřou. Proč? Kdyby šlo o humanitární pomoc s neprůstřelnými papíry, bylo by patrně jedno, přes který přechod EU opustí.
Z policejních protokolů a závěrečné zprávy KPMG vyplývá, že logistický řetězec fungoval tak, že celní odbavení po formální stránce procesně zastřešovala firma FPV SPACE s.r.o, protože vlastnila licenci k vývozu zboží dvojího užití. Fyzicky ale dopravu zajišťovali lidé napojení na spolek Skupina D vlastními prostředky. To ostatně uvedl ve své výpovědi i jeden ze zakladatelů spolku Milan Mikulecký: „Nákupy a dodávání FPV dronů funguje tak, že my získané finanční prostředky používáme k nákupu komponentů pro FPV drony a jejich provoz. Po jejich kompletaci zajišťujeme buď prostřednictvím dobrovolníků a naším vozidlem nebo prostřednictvím externích subjektů jejich transport na území Ukrajiny a jejich předání oficiálním složkám ukrajinských ozbrojených sil.“ Výdaje ze sbírky, které spolek vykázal, odpovídají tomu, co uvádí Mikulecký. Spolek ze svých prostředků (z peněz sbírky) financoval vše, co bylo k oné dopravě fyzicky potřeba:
- koupil auto (Mercedes-Benz Vito za cca 1,5 mil. Kč);
- platil pohonné hmoty (v řádech desítek tisíc měsíčně);
- platil pojistky (37 867 Kč).
Neodpovídají tomu ale faktury od firmy FPV Space, která si náklady za dopravu účtovala také. Z analýzy dokumentů (zejména zprávy KPMG a účetních dokladů) vyplývá, že v systému plateb za dopravu existoval dvojí náklad, který mohl působit jako duplicitní nebo přinejmenším neefektivní. Firma FPV SPACE s.r.o. si ke každé faktuře za drony připočítávala paušální částku 12 000 Kč bez DPH. Podle smlouvy tato částka měla pokrývat „balení, dopravu na Ukrajinu a vyřízení celních povinností“. Jen za období od zahájení sbírky v prosinci 2023 do konce června 2024, kdy byla prověrka KPMG uzavřena, si firma FPV SPACE s.r.o. vyfakturovala na položkách „doprava a clo“ částku přesahující 300 000 Kč bez DPH (konkrétně cca 312 000 Kč, jelikož bylo do data prověrky vystaveno 26 takových faktur). Zpráva KPMG potvrzuje, že firma FPV SPACE inkasovala paušál za službu (dopravu), kterou fakticky prováděla autem spolku a s využitím jeho provozních prostředků.
„Vozidlo bylo vypůjčeno společnosti FPV SPACE s.r.o. … z důvodu, že společnost FPV SPACE s.r.o. nedisponuje vhodným vozidlem, kterým by mohla drony na místo dodání dopravit… Náklady na provoz vozidla (PHM, pojištění, dálniční známky) hradí Spolek.“
Výpověď Mikuleckého je proto zmatečná: buď transport realizovala firma FPV Space, která si ho nechala zaplatit, i když zdarma využívala auto a naftu placenou spolkem. Nebo převoz prováděl na své náklady spolek, jak tvrdí Mikulecký, pak ale není zcela jasné, za jakou konkrétní protislužbu inkasovala firma FPV Space paušál 12 000 Kč u každé faktury a proč je u této položky uvedena krom balení a vyřizování celních náležitostí uvedena na i „doprava”. Výpovědi členů předsednictva odhalují určitou míru neinformovanosti o detailech – například Mikuláš Kroupa policistům přiznal, že o praktické stránce nakládání dronů do automobilů má informace pouze zprostředkovaně.
Médii navíc proběhla zpráva, že některé transporty dronů realizovali přímo příslušníci elitní 601. skupiny speciálních sil z Prostějova, kteří měli drony na Ukrajinu doprovázet v rámci svých oficiálních služebních cest. V takovém případě by náklad na dopravu platil daňový poplatník. Vyvstává zde ale mnohem vážnější problém. Vyslání jakéhokoliv vojáka do zahraničí podléhá přísnému schvalovacímu procesu. O dlouhodobých misích rozhoduje Parlament ČR, o krátkodobých (do 60 dnů) může rozhodnout vláda, ale i ta o tom musí neprodleně informovat obě komory Parlamentu. Pokud tedy vojáci speciálních sil doprovázeli drony pořízené ze soukromé sbírky bez tohoto mandátu, jedná se o vážné porušení zákona a obcházení demokratické kontroly nad ozbrojenými silami.
Falešný diplomat Veverka
Veverka na policii vypověděl, že do podzimu roku 2025 doručil spolek na Ukrajinu přibližně 16 000 dronů a další materiál, přičemž většinu přeprav zajišťoval osobně. V pokynech od Poula je zajímavá i zmínka o diplomatickém pasu. „NESMÍTE projet na pankáče jen tak na diplo pas – zboží musí projít přes celníky. Pokud ne, tak je to pašování…“ Jak se později ukázalo, Veverka disponoval diplomatickým pasem, který mu usnadňoval cesty do válečné zóny a logistické operace s tím spojené.
Poslanec Růžička se začal pídit i po tom, jak soukromý podnikatel Jan Veverka k diplomatickému pasu přišel. Ohromená ministryně obrany Jana Černochová následně zjistila, že na ministerstvu obrany o tom nikdo nevěděl. Žádost o diplomatický pas pro Veverku obešla obvyklou proceduru a na ministerstvo zahraničních věcí, které tyto doklady vydává, dorazila přímo z velitelství elitní 601. skupiny speciálních sil v Prostějově s podpisem tamního velitele, brigádního generála Miroslava Hofírka. Veverka je totiž coby člen aktivních záloh zařazen právě k této elitní jednotce. Resort zahraničí žádost orazítkoval v dobré víře, že je schválena ministerstvem obrany, což ale nebyla pravda. Veverkovi byl po těchto zjištěních diplomatický pas okamžitě odebrán.
Že napojení Skupiny D a lidí kolem soukromého s.r.o. FPV Space na Generální štáb a prostějovskou 601. skupinu speciálních sil je nestandardní, začínalo být stále více zjevné. Náčelník Generálního štábu Karel Řehka umožňoval těmto soukromým subjektům dříve nemyslitelný přístup dovnitř armády. Právě kvůli tomuto obcházení pravidel se celá iniciativa nakonec dostala do hledáčku tajných služeb.
Na konci roku 2024 se konalo utajené jednání sněmovní komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství, kde vedle sebe usedli ředitel BIS Michal Koudelka a šéf Vojenského zpravodajství Petr Bartovský. Před poslanci zaznělo, že zapojení náčelníka Generálního štábu do takové iniciativy není jen etický prohřešek, ale přímé bezpečnostní riziko. „Pan Veverka si asi plete ozbrojené síly se svou firmou,“ reagoval tehdy pro média náměstek ministryně Černochové František Šolc. Zpravodajci varovali, že aktivity Skupiny D, jako je třeba plánovaná sbírka na „100 tun výbušnin“ pod přímou záštitou nejvyššího velení armády, mohou být interpretovány jako přímé zatahování NATO do konfliktu. Koudelka i Bartovský se shodli, že tyto aktivity vytvářejí „terč na zádech České republiky“. Ruská strana by si mohla zapojení českých vojáků vzít jako záminku k tvrzení, že vojáci NATO operují přímo v bojích na Ukrajině.
Ministryně v úzkých
Karel Řehka přitom nepovažoval za nutné své aktivity konzultovat s civilní nadřízenou. Jana Černochová se tak ocitla v pasti – jako ministryně nemohla ignorovat množící se indicie o nestandardním propojení armády a Skupiny D, v nichž figuroval náčelník Generálního štábu. Armáda se pod Řehkovým vedením začala chovat jako samostatný politický hráč, což zpravodajské služby označily v demokratickém systému za naprosto nepřípustné. Pokud Černochová nechtěla riskovat, že za Řehkovy nestandardní kroky v armádě bude brána k odpovědnosti, musela jednat.
Zastání nenašla ani u premiéra, ani uvnitř vlastní strany, a útoky, kterým musela čelit, byly často nevybíravé. Přesto v létě 2024 vyslala na spolek inspekci. Na stole totiž leželo další výbušné podezření: ve vojenském prostoru Hamry měli členové skupiny D spolu s lidmi z firmy FPV Space testovat své drony s plastickou trhavinou z armádních zásob na přímý pokyn Řehky. Ačkoliv Řehka použití armádních trhavin rezolutně popřel, vyšetřování potvrdilo, že soukromé osoby ze Skupiny D se skutečně pohybovaly ve vojenských cvičných prostorech s omezeným přístupem bez zákonného oprávnění.
Prosincová razie
V prosinci 2025 spadla klec a Vojenská policie provedla razii v domě a sídle firmy Jany Hrubé a Davida Špačka, klíčových postav dodavatelské firmy FPV Space. Zásah byl podle svědectví aktérů veden s nečekanou tvrdostí. Cílem bylo zajištění důkazů pro podezření z podvodu velkého rozsahu a provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení či licence. Policie zabavila techniku a dokumentaci, včetně počítačů, telefonů a účetních záznamů, které měly rozklíčovat skutečnou cenotvorbu dronů. A zablokovala bankovní účty u šesti osob (fyzických i právnických), u kterých dovozovala, že peníze na účtech jsou výnosem z trestné činnosti. Když se Hrubá se Špačkem bránili a dožadovali se přístupu k účtům, Městský soud v Praze jim nevyhověl a odpověděl, že celý obchodní model nákupu a prodeje dronů vykazuje znaky účelovosti.
Zatímco aktéři projektu v čele s Janem Veverkou na policii vypovídali, že projekt fungoval s minimálními náklady, realita v zabaveném účetnictví vypráví trochu jiný příběh…
Ale o tom až v příštím díle.
Čtěte také:
Vetchého trestní oznámení aneb Jak se nakládalo s penězi na drony pro Ukrajinu? Díl první
V síti dronů a korupce
Vetchý a spol. má co vysvětlovat
