Zpovykaná civilizace se zahubí sama

Pobyt v zahraničí all inclusive. Pokud člověk nejede na poznávací zájezd, je tento model užitečný. Po zaplacení cestovce nemáte potřebu prakticky žádných peněz. Vše je v ceně. Jídlo, pití, lehátka, osušky, sporty a další služby. Výhodné, ale… Např. Turecko už zvažuje zrušení programu all inclusive. Proč? Kvůli plýtvání. Rozumím tomu. Zažila jsem mnohokrát. Naposledy letos právě v Turecku.

Narodila jsem se 11 let po 2. světové válce. Každá rodina s ní měla živou zkušenost. V mé rodině naštěstí nebyli mrtví. Zkušenost mé rodiny byla v hladu, který její členové za války i po ní prožívali. Jídlo proto pro mne bylo od malička tak trochu „svaté“. Dodnes mám problém jídlo vyhodit. Dělám to jen v případě, kdy je už opravdu zkažené. A i to si pak pěkně vyčítám.

Jídlo pro mě není jen nutný předpoklad žití. Jídlo je Boží dar. Samozřejmě, vydělat si na něj musíme prací. Ovšem existují v historii lidstva okamžiky, kdy i to je málo. Kdy je jídlo opravdu darem, který vůbec nemusí být samozřejmostí. V jednadvacátém století to ale mnohým Evropanům zřejmě připadá jako nesmysl.

V all inclusive hotelích je jídlo zpravidla celý den k dispozici. Snídaně, pozdní snídaně, svačinky, oběd, večeře, mezitím čas na burger, pizzu či zmrzlinu. Pro skutečného jedlíka ráj na zemi. Ve většině destinací, kde jsem byla, ať už evropských či mimo kontinent, je velká část obyvatel nejen věřících, ale i často praktikujících různá náboženství. Tito lidé znají nejen hodnotu svého Boha, ale i jídla. A každé jídlo je pro ně svého druhu obřad.

Evropané to mají „na háku“

Slušně se obléci k prostřenému stolu, soustředit se na jídlo (nehltat), vychutnávat si ono k životu potřebné „nabíjení energií“, se už dnes v Evropě příliš nenosí. Tak můžete u prostřených stolů pozorovat muže a ženy v plavkách jen s přehozeným tričkem nebo plážovým oblečkem, jak si nanosí hromady, ve kterých se velmi chaoticky podloubají, aby pak šli pro další talíře, které stejně načaté nechávají na stole. Že je to neúcta k pokrmu, ale také k těm, kdo je s velkou péčí připravují, to jim vrásky nedělá.

Prakticky vždy při všech jídlech na svých dovolených jsem viděla stejné obrázky. Po snídani, po obědě, po večeři, po svačinách. Rozdloubané hory na talířích. Nevím, jak se musejí cítit zaměstnanci restaurací, kteří zbytky sklízejí. Běžně si jeden člověk nahrne na talířek 5 či 6 velkých dortů. Jen aby ochutnal. Každý načne, většinu jich nechá. Dorty, které jsou často skutečnými uměleckými díly. Rodiče klidně nechávají děti, aby si nakládaly samy. Tak vůbec není výjimkou, že u dítě bez problému sejme z dortu jeho ozdobu, „třešničku“ a neúplný dort nechá v bufetu. A takto znehodnocený zákusek ho nijak netrápí.

Nedaleko hotelu mé poslední dovolené seděl na chodníku s malým synkem černoch, který prosil o drobné. Nebyl to obyčejný žebrák, měl před sebou náramky z korálků, které vyrobil a které za drobné chtěl zpeněžit. Představila jsem si ty hromady jídla a dobrot, které se v hotelu zbůhdarma vyhazují. Jemu by stačil jeden ani ne přeplněný talíř. Jak se asi cítí takový „povedený“ hotelový jedlík, když kolem něho projde? Uvědomí si vůbec něco?

Bohatá, euroatlantická civilizace se přestává umět chovat. Vytlačila ze svého života Boha i základní křesťanské hodnoty, cítí se happy a myslí si, že jinak už to nebude. Jenže úplně vše je možné. Tedy i zánik civilizace. A ta evropská na svém zániku už desítky let za vydatné pomoci struktur EU pracuje. S all inclusive i bez něj si hrob vykopává sama.

Čtěte také:
Negrelliho viadukt, letní odpoledne a smrt
Pochod dětí terčem levičáckých bojůvek
Tahle Praha není pro český