Korespondenční volba dělá z Čechů žijících v Česku občany druhé kategorie

V zahraničí žije cca 500 000 až 600 000 občanů České republiky s právem volit. V posledních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 využilo této možnosti na 111 zastupitelských úřadech 13 184 krajanů, jejich hlasy byly započteny do Ústeckého kraje, který losem určila Státní volební komise. Zbytek volby schopných občanů Česka žijících v zahraničí zůstal doma, což je jejich právo. Vláda Petra Fialy se to rozhodla změnit, ve sněmovně tak začala bitva o korespondenční volbu.

Vítěz je vzhledem k fungující sto osmičce dopředu známý a obstrukční strategii opozice nepovažuji za výhodnou. Čím více se totiž bude obstruovat, tím větší prostor dostanou koaliční zákonodárci k tomu, aby se prezentovali jako ochránci zájmů Čechů žijících v zahraničí. Přitom realita je taková, že cílem premiéra Fialy a jeho rozklížené vládní sestavy není touha po volebním komfortu krajanů; rozhodující jsou v tomto případě čísla.

V posledních volbách totiž volilo v zahraničí koalici Pirstan 50,74 procent voličů, zatímco koalice Spolu získala 34,26 procenta. Naopak ANO bralo 5 procent, SPD oslovila 2,19 procenta. Jsem přesvědčen o tom, že při opačnému poměrů hlasů, by korespondenční hlasování prosazovala dnešní opozice a vláda by snášela argumenty proti. Jen pro ilustraci volební síly našich krajanů v zahraničí – SPD stačil v posledních volbách zisk 513 910 hlasů k zisku 9,56 procenta. Ve hře je tak opravdu hodně.

Pozor na sociální inženýry

V případě korespondenční volby platí pravidlo o tom, že názory nemění pouze idiot. Je totiž všeobecně známo, že v období 2018 – 2021 byla korespondenční volba součástí programového prohlášení vlády ANO a ČSSD, kterou podporovali komunisté. Méně se ovšem ví, že ve stejné době se nejednalo o téma pro ODS, tehdejší vůdce opozice Petr Fiala v roce 2020 v reakci na volby v USA napsal na webu Forum 24 následující: „Nové formy hlasování představují riziko. Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální i legitimní. Platí, dvakrát měř a jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování,“ tvrdil předseda ODS a dodal: „Netrpělivost, podezíravost a rozhořčení jsou pochopitelné, bez ohledu na to, zda jsou na místě. Toho, ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit.“

V souvislosti s korespondenční volbou je rovněž zajímavé, že pětikoalice nebojuje se stejnou sveřepostí, jako tomu činí v případě krajanů v zahraničí, například o volební komfort desítek tisíc nevidomých občanů žijících v Česku. Přitom by stačilo vytisknout volební lístky v Braillově slepeckém písmu. Nevidomý volič sice může lístky naskenovat a speciální počítačová aplikace mu je přečte, problém ovšem je s preferenčními hlasy, nevidomí totiž nemohou kroužkovat. Troufám si zároveň tvrdit, že přes svůj nemalý hendikep, mají o dění v Česku, a především jednotlivých kandidátech, mnohem větší přehled než náš bystrozraký krajan s trvalým bydlištěm například v Kuvajtu.

Franta versus Pepa  

Nejpodstatnější problém ovšem vidím v tom, že pětikoaliční návrh dělí českého voliče do dvou kategorií, protože korespondenční volba není umožněna všem(!!!) občanům České republiky. Netuším, proč se pětikoalice stará o blaho našich krajanů v zahraničí a nenabízí stejný komfort českým daňovým poplatníkům.

Čím to, že je pohodlí korespondenční volby dopřáno Frantovi z Oklahomy, a nikoli například Pepovi z Karviné? Je Frantův čas o tolik cennější? Je totiž bezpochyby podstatně časově méně náročné zalepit obálku a tuto vhodit do poštovní schránky než jet do místa trvalého bydliště, případně si vyřizovat voličský průkaz. Nehledě na to, že za Frantu může obálku hodit do schránky kdokoli, samotná volba tak trvá pár desítek sekund, zatímco Pepa se musí dostavit do volební místnosti osobně.

A pokud se volební místnost nenachází v bezprostřední blízkosti bydliště a narazí na frontu, může jeho volba trvat dejme tomu klidně hodinu. Takže korespondenční volba buď pro všechny, nebo pro nikoho. Odmítám být občan druhé kategorie jen proto, že nebydlím v Austrálii, ale v Česku. Řekl bych, že se jedná o docela zajímavý signál vyslaný směrem k Ústavnímu soudu.

Není opilec jako opilec

Ještě jeden poznatek. Podle zkušené předsedkyně volební komise z Ostravy může být volba znemožněna osobě v silně podnapilém stavu. V případě korespondenční, tedy anonymní volby ovšem nelze vyloučit, že o mé budoucnosti bude spolurozhodovat i krajan Franta, který měl v čase volebního aktu v krvi 3 promile, což se rovná evidentní diskriminaci českých opilých voličů, se kterou se nelze jen tak smířit.

Silně podnapilý Pepa totiž svou konzumací alkoholu podporuje na rozdíl od stejně opilého Franty prostřednictvím spotřební daně a DPH velmi výrazně domácí ekonomiku, což není v korespondenční volbě vůbec zohledněno.