Stabilita vládní koalice ANO, SPD a Motoristů není dána pouze programovou shodou svých členů, ale především tím, jak jednotlivé strany reagují na konflikt. V prostředí, kde část koalice střetu neustupuje a jiná část hledá spíš kompromis, připadla prezidentu Petru Pavlovi role iniciátora napětí. Česká politická realita tuto dynamiku ukazuje velmi názorně.
Od Turka k Ankaře
Prvním impulsem, který odstartoval sérii střetů mezi Pavlem a vládní koalicí, bylo rozhodnutí prezidenta nejmenovat čestného předsedu Motoristů sobě Filipa Turka ministrem zahraničí. Tento krok byl vnímán jako zásah do legitimity koaliční strany a jako signál, že Pavel bude uplatňovat svérázný výklad Ústavy. Motoristé sobě jej interpretovali jako nespravedlivý akt, SPD jako projev prezidentského aktivismu proti stranám stojícím mimo evropský mainstream. ANO se ocitlo v roli prostředníka, který má situaci uklidnit, protože jeho voliči nemají rádi ostré konflikty.
Tento první střet byl zároveň předzvěstí hlubšího problému. Bezvýhradná orientace Hradu na EU a NATO není v souladu s kritickým postojem SPD a Motoristů sobě. ANO se snaží působit jako umírněná síla, která konflikt tlumí a hledá kompromis. Každý krok Pavla v oblasti zahraniční politiky – ať už jde o jeho účast na summitu NATO v Ankaře, nebo jeho podporu evropské integrace či zavedení eura atd., automaticky aktivuje rozdílné reakce uvnitř koalice.
Pavel muzikant
Podstatou problému tedy není programová odlišnost, ale rozdílné odpovědi na konflikt. SPD a Motoristé sobě mají vysokou toleranci k politickému střetu. Spor je pro ně nástrojem mobilizace a potvrzením identity. ANO má naopak odolnost slabší, protože jeho voliči chtějí klid, stabilitu a předvídatelnost. Tato asymetrie poskytuje Hradu prostor, aby svými kroky cíleně provokoval část koalice, která konflikt zesiluje, zatímco ANO jej mírní. Výsledkem je tenze mezi vládními stranami, která je způsobena rozdílným stylem politické komunikace. Opozice tuto asymetrii nemusí vytvářet – stačí ji využívat.
V českém prostředí je tato strategie zvlášť účinná, protože naši voliči vesměs nemají rádi hádky, preferují klid a stabilitu, prezident má tradičně silnou symbolickou roli a média i sociální sítě zesilují emoční témata. Vnější konflikt, který způsobí napětí uvnitř vládní koalice, je tak pro kabinet Andreje Babiše škodlivější než rozepře mezi Strakovou akademií a opozicí. Pavel je ideální aktér, který takový konflikt může spustit, aniž by nesl následky.
V této situaci platí jednoduchý závěr: ANO musí přestat střety s Hradem mírnit, ale začít je řídit – to znamená reagovat hned, rozhodně a bez odkladu zaujmout jednoznačné stanovisko.
Čtěte také:
Petr Pavel (ne)chce být vůdcem opozice
Snaží se Petr Pavel zavést prezidentský systém?
Babiš: Trump netuší, kdo je Petr Pavel. Naštěstí
