V těchto dnech vychází nová kniha známého hudebníka, textaře, skladatele a lídra kapely Tichá dohoda Dana Šustra Fahrenheit 20-84. Autor si vzal za jakési pomyslné póly svého románu Bradburyho s Orwellem a mezi nimi stvořil vlastní příběh, opřený samozřejmě, jak je u něj obvyklé, o rozmanité kulturní a literární aluze, parafráze a symboly.
Před pěti lety přišel Dan Šustr s překvapením v podobě knihy Majn Kochbuch – Chleba, špek, zelí a chlast čili Hipíkova nekorektní kuchařka. Kniha byla rozčleněna na dva oddíly. V jednom dominovaly promluvy a debaty autorova alter ego – Old Shooterhanda (tak se jmenovala i Šustrova sólová deska) – zpravidla nad lahví nějakého moku v odlehčené náladě. Řeči se však často vedly kolem velmi podstatných věcí, které se dějí kolem nás, včetně nejvyšší politiky. A druhá část připomínala vskutku podivuhodnou kuchařku složenou z receptů zřejmě jinde nevídaných. Tehdy se to dalo chápat jako jakási chvilková libůstka slavného rockera. Když může sepisovat recepty kdejaká primadona z TV seriálu, proč ne bigbíťák? S ním je aspoň sranda.
Málokdo ovšem věděl, že Dan Šustr měl už tou dobou zaděláno na onačejší překvápko. To spatřilo světlo světa v těchto dnech a nepřipravenému čtenáři nepochybně vyrazí dech. Jmenuje se Fahrenheit 20-84 a je to samozřejmě odkaz na George Orwella a Raye Bradburyho. Ten první přišel s dystopickou klasikou 1984, ten druhý zase s absolutní klasikou žánru sci-fi. Ale kdo zná trochu Bradburyho (třeba jeho Marťanskou kroniku), ví, že se tu nepohybujeme v raketě mezi zelenými mužíčky jak ze špatného komiksu. Bradburyho svět je zlověstně osudový a dalo by se bez nadsázky říct, že existencialistický. Podobně jako Huxleyho Brave New World či Zamjatinovi My. O Orwellovi v té souvislosti snad dlouze psát netřeba.
Šustr si vzal za jakési pomyslné póly svého románu právě Bradburyho s Orwellem a mezi nimi stvořil vlastní příběh, opřený samozřejmě, jak je u něj obvyklé (i Tichá dohoda je odkaz na knihu Elii Kazana), o rozmanité kulturní a literární aluze, parafráze a symboly.
Ocitáme se spolu s ním sice stále v naší zemi, konkrétně v Praze, ale tu zemi nepoznáváme. Píše se přece rok 2084. V zemi vládnou dvě propojené mocenské entity, jeden vůdce, jeden soubor zákonů, podrobení, strach a podvolení. Základní preambule ideologie toho režimu stojí na důsledném uplatňování dogmatu rovnosti. Například existuje jen jediné pohlaví, lidské. Je však zakázán sex, děti se vyrábějí v instituci jménem Lajfborn z odebraných vzorků jednotlivců. Rodina je zakázána. Občané žijí v kolektivních squatech. Protože jsou si rovni, nazývají se výhradně třetí osobou – „to“. Marko dělalo, Evo šlo, Jitko uklízelo… Zde stůjž poznámka: tento gramatický oříšek musel dát autorovi zabrat, aby se v té přemíře třetích osob neztratil a nespletl. Obdivuhodné. Našel jsem, jako správný a v novinách vyučený hnidopich, jen dvě chybičky, což na knihu o 250 stranách je fakt výkon…
No Print Deal, SS, GESTaPO
Režim je protkán zákazy. Platí zákon No Print Deal, neboli zákaz psaní a čtení, protože tato činnost rozvíjí abstraktní myšlení, a tím i vznik pochybností. Režim však musí být nepochybný. Analfabety lze zotročit líp než vzdělance. A ani si toho možná nevšimnou.
Režim je také protkán policejními institucemi, třeba SS (Spy Service, nebo též Specialisté Sledování), GESTaPO (Genderová stráž a policie). Trvalou hrozbou za sebemenší přečin je deportace do Agrogulagu (neplést s Agrofertem, ten autor na mysli neměl). Lidé nad 50 let věku jsou odváženi údajně do radostného zařízení kdesi na Marsu, jak říká oficiální mantra. Že to je ale likvidace žehem, se dozvíme vlastně mimoděk. Proč? Protože živit stárnoucí a méně výkonnou populaci se nevyplácí. Nepřipomíná vám to něco z časů našich?
Samozřejmě jsou tu rituály ve jménu nadřazeného Zákona o pravdě. Kolektivní pálení maket knih (knihy samé už byly dávno zakázány). Taktéž popravy (politicky korektně: terminace). A to vše pod heslem o spravedlnosti, rovnosti a udržitelnosti. Tato slova se vyskytují v knize už skoro stejně často, jako všude okolo nás – od projevů progresivních politiků až po prachobyčejnou reklamu třeba na zubní kartáček, taktéž udržitelný, že…
Naopak zasloužilí podvolení a loajální jedinci se mohou vyšplhat do vyšších společenských pozic (třeba právě do SS), čímž jim vzniká například nárok nakupovat si jinde nedostupné zboží v Bonzexech, prodejnách, o nichž se oficiálně mlčí a jakákoliv nežádoucí zmínka o jejich existenci je hodnocena jako dezinformace…
Tak by se dalo pokračovat. Je to přehlídka jevů a věcí zdánlivě absurdních, avšak při bližším pohledu důvěrně známých, i když zatím třeba jen v jakési soft verzi. Nebojte, nebudu prozrazovat děj ani jeho vyústění. To nechám na vás, laskavých čtenářích. Ale tuhle knihu určitě nepřehlédněte. Možná se vám po jejím přečtení nebude úplně dobře spát, ale ta porce poznání za to stojí.
Čtěte také:
Brusel chystá tichý zásah. Konec svobody slova se blíží
Dobro přikázat, Zlo zakázat…
Skanzen Evropa v odstavném pruhu
