Menu
Přihlásit se

Komentář.

Istanbulská úmluva považuje za oběti násilí jen ženy a dívky. Co gayové a muži pod pantoflem?

Každý, kdo sleduje mojí snahu čas od času něco napsat, ví, že nejsem fanouškem Ivana Bartoše. Každopádně ale částečně souhlasím s jeho reakcí na nepřijetí Istanbulské Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, ze strany Senátu. Pro souhlas chyběly dva hlasy, Česko tak úmluvu podepsalo, ale neratifikovalo. Pirát Bartoš pak v té souvislosti bědoval o středověku, tedy době temna.

Petr Bošnakov Petr Bošnakov
Publikováno 26/01/2024
Doba čtení 3 min.
I to se může stát. Zdroj: Shutterstock.com

Ivan Bartoš, který dovedl v roce 2021 stranu k volebnímu debaklu, si šel v reakci odmítnutí Istanbulské úmluvy Senátem raději ověřit do kalendáře, že fakt žijeme v roce 2024 a ne ve středověku. Já jsem teda ve středověku nežil a nejsem proto kompetentní se na toto téma vyjadřovat, přesto si troufám alespoň odhadovat, že v letech 476 – 1453, existovala pouze dvě pohlaví, zatímco dnes rozlišujeme přes čtyřicet druhů. Přesto se v názvu úmluvy píše v souvislosti s oběťmi domácího násilí pouze o ženách, což považuji za skandální, neboť to evokuje dvoupohlavní představu o tom, že mlátit a terorizovat lze pouze ženu. Prostě jako ve středověku.

Homosexuálové hození přes palubu

Z představy, že oběťmi domácího násilí jsou pouze ženy, vychází i vymyšlený a zbytečný ministr tuším pro evropské záležitosti Martin Dvořák: „Fakt mě to štve a mrzí, protože dáváme ženám a dívkám velmi špatný signál, že nepovažuje za potřebné hájit oběti domácího násilí,“ napsal na síti X, aniž zařadil mezi potenciální oběťi domácího násilí homosexuály či muže.

Jak uvádí web lui.cz, mimochodem, rozhovor pro tištěnou verzi zlomil politický vaz bývalému premiérovi Mirkovi Topolánkovi, „domácí násilí v LGBT + vztazích zůstává tabu, ale děje se stejně často jako v párech muže a ženy.“ Jak se dále uvádí v textu: „S nějakou formou násilí se doma setkává i skoro polovina gayů a bisexuálních mužů. Domácí násilí je totiž v LGBT + vztazích podobně časté jako v těch ostatních. Oběť obvykle váhá s vyhledáváním pomoci, s odchodem ze vztahu, s nahlášením útočníka.“  Podle muže, který byl násilným výpadům partnera vystaven téměř rok: „Být gay o oběť domácího násilí? To dělá z člověka úplnou chudinku.“

Proč úmluva, alespoň v názvu neochraňuje homosexuály, opravdu nevím. Jako logická se jeví místo vzniku. Istanbul totiž není vzhledem k tomu, že drtivá většina obyvatel země vyznává islám, místo gayům zaslíbené.

Násilí páchané na mužích

Kromě homosexuálů, jsou oběťmi domácího násilí rovněž heterosexuální muži. Přitom podle výzkumu agentury IPSOS, který byl zveřejněn v létě loňského roku, je obětí domácího násilí „více, než jeden z deseti mužů.“ Nejčastěji páchají násilí na mužích rodiče, jen o pár procentních bodů nižší podíl tvoří partnerka. U mužů často vznikaly posttraumatické stressové poruchy, začali trpět nočními můrami, rozvinuly se i další psychické následky. Přesto Istanbulská úmluva, alespoň ve svém názvu, násilí páchané na mužích, potírat odmítá. Možná je tomu tak, neboť podle kreativní ředitelky iniciativy Pod svícnem Michaely Studené mají ve zvyku mužské oběti dopady na psychiku bagatelizovat, normalizovat. „Jeden pán nám například řekl, že se cítí v pohodě. Ale když nám popisoval současný stav, tak zjistíte, že se bojí navazovat vztahy se ženami, nechce děti, protože se bojí, že k nim bude násilný jako jeho matka k němu…“, uvádí respektovaná odbornice.

Je chvályhodné, že na domácí násilí na mužích upozorňuje v názvu svého pořadu na rozdíl od Istanbulské úmluvy Česká televize, jejíž pořad z roku 2018 nese název: Domácí násilí na mužích. Čtveřice mužů otevřeně odhaluje psychické i fyzické týraní, která zažili ze strany těch nejbližších – svých milovaných žen. 

Jsou nás milióny

A ještě jedna, dle mého názoru důležitá věc. Snad všichni odborníci se shodnou na tom, že oběti domácího násilí, byť „pouze“ verbálního jsou vystaveni značnému psychickému vypětí a bohužel ve většině případů a stydí vyhledat odbornou pomoc. Souhlasím, neboť v uplynulých několika desetiletích jsem byl vystaven ze strany svých expartnerek hrozbě zabití minimálně ve vyšších desítkách případů. Předejít výhružce: Já tě (snad) zabiju, je přitom mimořádně komplikované. Stav, kdy mi partnerka sdělila, že touží po mé smrti, způsobila například zubní pasta, kterou jsem se snažil vymačkat zprostředka, přepnutí televize z Esmeraldy na fotbal, pozdní příchod z restaurace, flirtování s jinou ženou, košile pověšené na futrech…Přesto jsem nikdy nesebral odvahu zajít za odborníky. A nejsem v tom sám, odhadují to globálně na vyšší stovky miliónů…     

Komentáře (4)

  1. To si takhle zajdete s kamarády na klasickou sobotní kombinaci (pivo a fotbal), obvykle se zdržíte kvůli dalším tématům (ta je ale má…), domů jdete současně po obou stranách ulice a doma na Vás čeká manželka/registrant s válečkem v ruce. Po otevření dveří je jednoznačnou obětí domácího násilí muž.

  2. přestaňte pořád omílat tu všeobecně oblíbenou lež, že Ist.sml. řeší nějaké násilí či ochranu ohrožených, četl jsem ji a he úplně o něčem jiném. o možnosti přesvzetí práva na výchovu od rodičů k soukromým cizím subjektům( asi když nebudou vychovávat v systémem dané ideologii) je víc než skvělý zázrak že neprošla…

    1. Asi první věc, co naše vláda neschválila. Vždyť si vždyvky schválí, co se jim hodí, senát schvalovací proces maximálně oddálí

  3. Tak jsem nedávno viděl v obchoďáku paní tak o 120 kilech s výrazem rozzuřeného boxera a za ní cupital pán tak o 65 kilech. Hádejte, co by se stalo, kdyby přišli domů a pán řekl: Máňo, co kdybychom zítra zašli do psychologické poradny??

Napsat komentář