Green Deal: Největší podvod v dějinách?

Hlavním cílem Green Dealu je v zájmu ochrany přírody transformovat do roku 2050 celou sedmadvacítku na „klimaticky neutrální“ soustátí. To obnáší kompletní překopání veškerého průmyslu, zemědělství, dopravy a fakticky všech ostatních odvětví lidské činnosti tak, aby z prostoru EU do ovzduší nestoupalo víc oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, než stanoví tabulky klimatologů.

„Jedná se o novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat EU na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a ve které bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů,“ vysvětluje sám sebe Green Deal.

Bude to strašlivě drahé a technologicky náročné. Především ale není jisté, že to bude fungovat, že bude uměle vytvořený zelený ekonomický systém konkurenceschopný, varují opatrně někteří odborníci. Na to se ale zelená doktrína neptá. Neohlíží se ani na astronomické náklady. Slibuje, že nakonec na tom všichni vyděláme.

Kolik to bude stát?

Podle odhadů konzultantské společnosti McKinsey & Company vyjde zelená transformace Evropskou unii na 27 bilionů eur. To odpovídá přibližně 707 590 000 000 000 korun. Pro běžného smrtelníka jsou možná představitelnější dílčí odhadované sumy: Podle propočtů agentury Reuters a dalších zdrojů by mělo být na realizaci zelených opatření v první fázi investováno nejméně 260 miliard eur, což je asi 1,5 HDP celé Unie.

Pokud jde o Českou republiku, odhadl už v roce 2021 předseda Odborových svazů Josef Středula pro server Echo 24 prvotní náklady na 10 bilionů korun, což odpovídalo asi sedmi státním rozpočtům. Tedy před tím, než vláda rozpočtové odpovědnosti zrychlila zadlužování.

Současná situace je taková, že všichni musíme zatnout zuby a otevřít peněženky nejméně do roku 2030. První třetina megalomanské hry už byla schválena, legislativně ukotvena a začíná být naplňována. Jedná se o plán „Fit for 55“ mířící ke snížení emise skleníkových plynů v EU o 55 % oproti roku 1990. Po skončení tohoto dějství se prý v Bruselu poradí, co dál.

Není bez zajímavosti, že mezi roky 1990 a 2018 klesly emise skleníkových plynů z prostoru Evropské unie i bez zelené revoluce o 23 %. Pokud by to takhle šlo dál, klesly by do roku 2050 o 60 %. Jenže to Evropské komisi nestačí. Pod ekologickým kotlem je třeba topit mnohem víc.

Na čem stojí argumenty pro Green Deal?

Zahájená celoevropská revoluce stojí na několika vědeckých studiích a závěrech klimatologických panelů. Konkrétně Green Deal svou základní tezi, že je třeba okamžitě srazit emise skleníkových plynů, opírá o pět uvedených zdrojů:

1) Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC)

2) Mezivládní vědeckopolitickou platformu pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby

3) Globální hodnoticí zprávu o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách z roku 2019

4) Mezinárodní panel pro zdroje, Globální výhled v oblasti zdrojů 2019: Přírodní zdroje pro budoucnost, kterou chceme

5) Evropskou agenturu pro životní prostředí: „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2020: znalosti pro transformaci na udržitelnou Evropu“

Jak to chtějí udělat?

Vynucené změny v první řadě rozkymácejí energetiku a průmysl. Pokračovat a zrychlovat má vynucený přechod na obnovitelné zdroje, rozšiřovat a zpřísňovat se bude už (ne)fungující trh s emisními povolenkami. Rozbíhají se řezy do fungování zemědělského sektoru a potravinářské výroby. EU se rozhodla skoncovat s plýtváním jídlem. Zemědělské dotace budou navíc zásadním způsobem přesměrovány do zelené transformace.

„Návrhy společné zemědělské politiky, které Evropská komise vypracovala pro období od roku 2021 do roku 2027, stanoví, že nejméně 40 % celkového rozpočtu společné zemědělské politiky a nejméně 30 % prostředků z Evropského námořního fondu má přispět na opatření v oblasti klimatu,“ uvádí EK.  

Podobné to bude ve stavebnictví, ale také na (dříve volném) trhu. Všichni Evropané jistě zaznamenají chystaný přechod na tzv. oběhovou ekonomiku. Spotřebitelé se mají proměnit v recyklátory.

Co si pod tím představit? „Veškeré obaly na trhu EU budou do roku 2030 buď opětovně použitelné, nebo ekonomicky recyklovatelné… Akční plán pro oběhové hospodářství bude rovněž obsahovat opatření, která mají povzbudit podniky k tomu, aby spotřebitelům nabízely – a umožnily jim zvolit si – opětovně použitelné, trvanlivé a opravitelné produkty. Bude provedena analýza potřebnosti „práva na opravu“ a omezení plánovaného zastarávání produktů, zejména elektroniky… Svou úlohu budou mít nové obchodní modely založené na pronájmu a sdílení zboží a služeb, za předpokladu, že jsou skutečně udržitelné a dostupné,“ vysvětluje na svých stránkách Evropská komise.

Revoluce čeká i hromadnou, nákladní a osobní dopravu. U té je zatím jisté, že bude dražší a méně pohodlná, známo naopak není, na co budou samohyby v meziměstské a mezistátní dopravě vlastně jezdit. Evropská komise slibuje, že pokud volba padne na stále nevyhovující elektromobily, nebude v Evropě rodiny, která by si neměla kde dobít.

Kdo by si chtěl Zelenou dohodu pro Evropu přečíst, najde ji na webové adrese https://1url.cz/gucoO. Pro ty, kdo nechtějí ztrácet čas, můžeme rovnou prozradit, že se jedná o dokument z roku 2019, ze kterého se člověk příliš nedozví. Ve své podstatě jde o snůšku prázdných vzletných až megalomanských vizí, jejichž realizace je nastíněna jen velmi vágně a neurčitě, čímž dává bianco šek technologickým firmám a jejich lobbistům.

Samotná realizace veškerých opatření pak má být realizována na základě série dílčích směrnic, zákonů a metodických pokynů, z nichž některé jsou teprve připravovány, jiné se teprve rodí v hlavách evropských vizionářů.

Jak to začalo?

Green Deal představila v prosinci roku 2019 původně jako právně nezávazný soubor prosazovaných opatření jen několik dní po svém zvolení předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Eurokomise pod jejím vedením přijala člověkem způsobované změny klimatu za vědecky prokázaný, a tudíž už nezpochybnitelný fakt, který představuje existenční hrozbu pro celé lidstvo. Evropskou unii pak pasovala do role ekologického spasitele světa, který má morální povinnost stát se lídrem v záchraně životního prostředí, jít příkladem a strhnout další země. Zde je nutno podotknout, že pokud se nepřidají další velcí producenti emisí, jako jsou Čína, Indie nebo třeba Spojené státy, EU sama o sobě se světovými emisemi citelně nehne.

Člověkem způsobené změny klimatu se staly dogmatem a boj s nimi politickou ideologií, pod jejímž praporem bojují bok po boku politici, lobbisté, aktivisté a technologické firmy. Boj s klimatickou změnou je až na výchylky vyvolané pandemií covidu a válkou na Ukrajině středobodem veškerých politických aktivit Bruselu. A podle kritiků jde o úžasný byznys, jehož soukolí se teprve dávají do pohybu. Ta skutečná jízda má teprve začít.

Text vyšel v březnovém čísle měsíčníku TO.