Čistě intuitivně se mi dle zpráv zdá, že škody nebudou takové, jako když byla zasažena Praha. Obnova metra a některých čtvrtí byla velmi nákladná. To na severní Moravě nebude. Intuitivně si tedy myslím, že budou náklady nižší než v roce 2002. A to možná i výrazně. Praha je totiž předražená.

Pokud převedeme procenta HDP na miliardy, vychází nám, že bychom měli být někde pod 230 mld. Kč. To je šílené číslo. To je jako plánovaný deficit státního rozpočtu na příští rok a ten bude astronomický.

Další možností je podívat se na tehdejší náklady v miliardách a ty převést dle inflace na dnešní ceny. Jenže máme k převodu použít spotřebitelskou inflaci nebo raději použít růst cen nemovitostí, když největší škody vznikly nejspíš na budovách?

Když se podíváme na součet škod roku 2002 a čísla upravíme o vliv inflace, zjistíme, že bychom se měli pohybovat kolem 144 mld. Kč. To je překvapivě málo. Když ovšem k převodu na současné ceny nepoužijeme spotřebitelskou inflaci, ale růst cen nemovitostí, dostáváme se na 252 mld. Kč, což je víceméně podobné číslo jako činil náš první intuitivní odhad.

Držel bych se tedy odhadu, že nás povodně vyjdou maximálně na 230 až 250 mld. Kč. Více by to být nemělo. Povodně budou spíš na úrovni roku 2013 nebo 2010. To bychom se dostaly jen na nižší desítky miliard korun.

Jak takovou částku financovat?

V roce 1997 přišel Václav Klaus s velmi rozumným financováním, když představil povodňové dluhopisy. To je podle mě optimální řešení. Tehdy vydal dvě emise dluhopisů. Jedna byla s variabilním výnosem a druhá byla s pevným úročením 12,5 %.

Tehdy byla ještě vysoká transformační inflace. Dnes by výnos určitě nesl mnohem méně. Pokud by byla nastavena opět splatnost pět let. Odhaduji výnos lehce pod 4 %. Z pohledu investora tedy žádný zázrak. Pokud chce ovšem někdo postiženým regionům pomoci, toto je ideální cesta.

Pozor, rok 2010 přinesl také povodně. Ty nebyly tak velké jako v roce 1997, ale také je bylo třeba řešit. Tehdy Miroslav Kalousek (TOP 09) ve vládě Petra Nečase (ODS) přišel s tím, že zavedl povodňovou daň.

Ačkoli bývá Miroslav Kalousek často označován za pravicového politika, toto jistě nebylo pravicové řešení. Nicméně řešení to bylo. I dnes máme TOP 09 a ODS ve vládě. Je tedy možné, že bude vláda počítat s novou daní. To by přitom odpovídalo i naturelu současné vlády. Ta už zvýšila mnoho daní. Je jen otázkou, co se bude danit.

Obecně však lze říci, že dnes je tato povodňová daň označována za špatnou. Snesla se na ní kritika a pochybnosti o jejím reálném využití. Přece jen tou dobou byl deficit státního rozpočtu na tu dobu rekordní a bylo třeba hledat peníze všude a děr v rozpočtu bylo tolik, že se nevědělo, co řešit dříve.

V roce 2013 jsme na povodně získali z EU půl miliardy korun. Teď to bude asi více, ale z většího nadhledu bude pomoc zanedbatelná. Část nákladů obnovy by také mohly zaplatit dnes přebytkové kraje a obce.

Makroekonomické dopady

Když se podíváme na makroekonomické dopady povodní, tak překvapivě nebyly tak zásadní, jak se původně očekávalo. Pro ekonomiku je klíčový průmysl. V roce 2002 jsme např. viděli, že třeba průmyslová výroba poklesla na jeden krizový měsíc, ale už druhý měsíc na to rostla vyšším tempem. HDP se bude vyvíjet podobně.

Někdo sázel na obnovu ekonomiky, tedy vyšší investice. Z většího nadhledu to byl ale jen efekt rozbitého okna. Když se rozbije okno, je potřeba ho opravit. Vzrostou investice, a tím HDP.

Nicméně bohatství ekonomiky se nezměnilo. Bylo tu okno a zase tu je okno, nic víc. Jistě, jsou zde multiplikační efekty, ale není to tak velké číslo, jak si mnozí mysleli.

Zhoršení veřejných financí se asi nevyhneme. Jenže výdaje se rozloží v několika letech. Náraz proto nebude dramatický. Často půjde asi jen o přesměrování investic z jedné priorit na jinou. Jinými slovy, zprávy o povodních jsou děsivé, ale makroekonomický dopad tak hrozný nebude.

Autor je ekonom společnosti Pikora Invest.

Čtěte také:
Část Česka druhým dnem sužují rozsáhlé povodně, evakuováno bylo přes 10 000 lidí
Podle prezidenta Pavla vyjdeme z povodní silnější. Chceme to?