Prezidentka berlínské policie Barbara Slowiková minulý týden potvrdila, že v Berlíně existují oblasti, kam by měli Židé a homosexuálové chodit jen s opatrností. Diplomaticky řečeno – nechodit. Jsou to čtvrti s většinou arabského obyvatelstva.
Tak takto vypadá život u našeho souseda, jehož někdejší kancléřka za všechny Němce řekla migraci nadšeně ANO. Nevím, zda mutter Merkelové dnes Židé a homosexuálové děkují. Vše spíše nasvědčuje tomu, že většina německé společnosti je situací znepokojena, jak ukazuje růst podpory konzervativní AfD.
Levičácký aktivismus EU
Asi těžko můžeme spekulovat o tom, že by kancléřka s andělským křestním jménem svým památným výrokem – my to zvládneme – usilovala o zničení Německa. Ne. Jen podlehla progresivistickému harampádí, které se zapelešilo v Evropské unii. Je toho harampádí pěkná hromada, v tomto případě především multi-kulti, gender, LGBT. Někdy v roce 2016 už bylo jasné, jak že imigraci asi může Evropa zvládnout. Naivní levičáci vítali arabské migranty a zároveň respektovali další a další pohlaví progresivistických aktivistů. Že jsou to nekompatibilní skupiny, bylo přece jasné každému, kdo něco slyšel o arabské kultuře. Chtělo by se konstatovat, že v čele EU nám sedí nabubřelí hlupáci. To by však bylo velmi snadné vyrovnání se s problémem, který teprve bujet začíná.
Může být mnohem hůř
Situace v Izraeli, od loňského podzimu mimořádně vyhrocená, přivedla do německých ulic propalestinské demonstranty. V prostředí, kde se domorodý Němec střeží jakéhokoli otření se o židovskou komunitu – s historickým popelem na hlavě by si musel jazyk ukousnout – se veřejně projevuje antisemitismus a policie, dle prohlášení její šéfky v Berlíně, je bezmocná. Nechoďte tam, zní její rada. Co však s homosexuály, kteří jsou pro arabskou kulturu stejným „červeným hadrem“ jako Židé? Hrůza pomyslet a domyslet. Zpychlá woke-kultura ale místo mozku používá zřejmě jiný orgán, neb její odpovědí na zjevná rizika imigrace jsou další a další pohlaví.
Co i slepec vidí, EU vidět nechce
Pravdou je, že progresivistické řádění začalo v USA a do Evropy se přelilo přes oceán v posledních desítiletích. Zvolením Donalda Trumpa však Američané velkou většinou dali pokrokářství stopku. V Evropské unii to vyvolalo paniku. EU se totiž zřejmě bude muset v obraně i v ekonomice emancipovat. A to není snadné. Navíc jsou evropské země imigrantů plné, migrace nepolevuje, deportace nelegálních migrantů se vleče a o řešení se sice zhusta diskutuje, ale skutky zatím utíkají. Má ještě Evropa naději? Chybovat je sice lidské, politici by měli chybovat nejméně, ale přesto se tak děje. První stupeň k nápravě vede přes přijetí, přiznání chyby. Skutečné a hluboké. Bez toho cesta z krize nevede. Snad je poslední serfování mezi nejpalčivějšími evropskými tématy europarlamentu i šéfky Evropské komise začátkem nového přístupu. Snad. Ale i s ním není vyhráno. Po přiznání chyby totiž musí přijít vize, jak z toho ven. Obávám se, že ta je zatím jako fata morgána. Kéž se mýlím.
Čtěte také:
35 let za námi a co před námi?
Vyrob nepřítele a pak můžeš cokoli. Své o tom ví i prezident Pavel
Amerika dala výprask progresivistickému řádění, Regulovat, regulovat, až se uregulovat
