Dvojí kvalita potravin v EU a proč ji vláda nedokáže rešit na národní úrovni

Dvojí kvalita potravin spočívá v rozdílném složení a tedy kvalitě stejných značkových výrobků prodávaných v různých zemích Evropské unie. Spotřebitelé ve střední a východní Evropě si opakovaně všímají, že produkty zakoupené například v Německu nebo Rakousku mají lepší složení než jejich varianty prodávané v Česku, Slovensku nebo Polsku. Často jde o rozdíly v podílu hlavních surovin, náhradách kvalitních ingrediencí levnějšími alternativami nebo o použití umělých přísad místo přírodních složek.

O dvojí kvalitě se začalo více mluvit zejména po roce 2010, kdy různé spotřebitelské organizace a státní instituce začaly porovnávat složení stejných produktů napříč Evropou. Ukázalo se, že výrobky známých značek, jako jsou sladkosti, mléčné výrobky, masné výrobky nebo nápoje, mohou mít v závislosti na trhu rozdílné složení. Výrobci tvrdí, že se řídí místními chutěmi a preferencemi spotřebitelů, ale průzkumy ukázaly, že lidé spíše očekávají stejnou kvalitu za stejnou cenu. Tento problém se netýkal jen potravin, ale i drogerie a kosmetiky.

Proč se nebráníme?

Hlavním důvodem, proč čeští politici nemohou sami účinně bojovat proti dvojí kvalitě potravin, je legislativa Evropské unie. V rámci jednotného trhu platí zásada volného pohybu zboží, která umožňuje firmám prodávat své produkty v celé EU bez překážek. To znamená, že pokud produkt splňuje unijní normy, nelze mu v žádném členském státě bránit v prodeji, a to ani v případě, že jeho složení je v různých zemích odlišné.

Česká republika patřila mezi země, které se proti dvojí kvalitě potravin postavily nejaktivněji. Naše vláda a europoslanci se opakovaně snažili prosadit přísnější regulaci na úrovni EU. Například bývalá europoslankyně Olga Sehnalová dlouhodobě upozorňovala na dvojí kvalitu potravin a navrhovala sjednocení receptur napříč EU. Její návrhy však narazily na odpor některých západních států a potravinářských lobby, které argumentují svobodou trhu a odlišnými chutěmi spotřebitelů v jednotlivých regionech.

V roce 2019 přijala Evropská unie směrnici proti dvojí kvalitě potravin, která měla zabránit klamání spotřebitelů. Nová pravidla zakazují prodávat pod stejným názvem produkty s výrazně odlišným složením, pokud by to mohlo vést k uvádění zákazníků v omyl. Nicméně výrobci stále mohou argumentovat tím, že složení upravují podle místních preferencí nebo dostupnosti surovin. Tento právní výklad ztěžuje jeho efektivní vymáhání.

V posledních letech došlo v oblasti dvojí kvality potravin k významným změnám. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) se od roku 2020 intenzivně zabývá monitoringem a kontrolou tohoto jevu na českém trhu. V letech 2021 až 2023 provedla řadu plošných screeningů v různých členských státech EU i v České republice, aby identifikovala produkty s potenciální dvojí kvalitou. Z přibližně 150 analyzovaných vzorků byly zahájeny kontrolní úkony v osmi případech, přičemž porušení zákona bylo potvrzeno pouze v jednom případě. SZPI zaznamenala pozitivní trendy, kdy mnoho výrobců sjednotilo receptury svých produktů napříč EU nebo upravilo design obalů tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o odlišné výrobky. Tyto kroky vedly k výraznému snížení výskytu dvojí kvality na českém trhu. Přesto SZPI pokračuje v monitorování a kontrolách, aby zajistila dodržování platných předpisů.

Podle průzkumu společnosti KPMG z roku 2020 považovalo 77 % Čechů dvojí kvalitu potravin za problém. Zhruba každý sedmý respondent uvedl, že kvůli tomu nakupuje potraviny v zahraničí nebo si je nechává dovážet. Téměř třetina lidí některé potraviny kvůli dvojí kvalitě nekupovala vůbec. Celkově lze říci, že díky legislativním opatřením a aktivitám dozorových orgánů došlo v posledních letech k výraznému omezení výskytu dvojí kvality potravin na českém trhu. Spotřebitelé jsou však stále ostražití a věnují pozornost složení a původu nakupovaných výrobků.

Polovičaté řešení

Přijatá směrnice EU proti dvojí kvalitě potravin sice stanovila, že spotřebitelé nesmí být klamáni, ale nevyžaduje, aby produkty měly naprosto stejné složení ve všech zemích. Výrobci mohou argumentovat tím, že mění složení podle chutí zákazníků, rozdílných výživových zvyklostí nebo dostupnosti surovin v jednotlivých státech. To znamená, že právně vzato nejde o diskriminaci, pokud firma prokáže, že složení mění z oprávněných důvodů. Dalším problémem je vymahatelnost pravidel. Evropská komise sice může v případě jejich porušení zahájit řízení, ale v praxi se zatím proti konkrétním výrobcům příliš nezasáhlo. Výsledkem je situace, kdy jsou spotřebitelé v Česku sice lépe informováni, ale stále nemají jistotu, že dostávají stejnou kvalitu jako zákazníci v západní Evropě.

Jak se mohou bránit spotřebitelé?

I přes snahu regulátorů zůstává nejdůležitější zbraní proti dvojí kvalitě informovanost spotřebitelů. Lidé by měli důsledně číst složení potravin a porovnávat produkty nejen mezi různými značkami, ale i mezi verzemi dostupnými v různých zemích. Častějším nákupem kvalitních lokálních potravin lze navíc podpořit domácí výrobce, kteří se často snaží nabídnout lepší složení než nadnárodní koncerny. Spotřebitelské organizace hrají klíčovou roli v boji proti dvojí kvalitě. Testují výrobky, zveřejňují výsledky a upozorňují na nekalé praktiky. Každý spotřebitel se také může aktivně zapojit tím, že bude na výrobce a prodejce vyvíjet tlak prostřednictvím sociálních sítí, recenzí nebo stížností.

Čtěte také:
Ukrajinská kuřata pochybné kvality likvidují náš trh
Výborná pohádka o snížení cen potravin skončila, drak sežral prince
Pan premiér nás lakuje. Vyjednávání o cenách potravin probíhá jinak