Pokrokáři ve slepé uličce. Dostali vše a přesto prohrávají

Měli by být rádi. Rádi, že dostali do vínku technologie, svobodu a demokracii. Minimálně pro sebe. Rádi, že většina médií hlásá jejich názory, ač nejsou ve společnosti zdaleka většinové. Rádi, že jim prochází normalizační manýry a profesní likvidace nepohodlných, aniž by byl plný Václavák. Rádi, že jim ten dvojí metr nikdo neotříská o hlavu, spolu s dvaasedmdesáti pohlavími a sebevražednou protinárodní politikou.

Ještě žádná vláda v našich dějinách, vyjma těch totalitních za Protektorátu a socialismu, neměla tak absolutní a bezvýhradnou podporu médií. Ještě žádné vládě, vyjma těch totalitních, se nepovedlo mezi občany tak rychle zasít obavy z postihu za to, co kde napíší nebo řeknou.

Ještě žádná vláda, vyjma těch totalitních, nenechávala likvidovat své oponenty tak veřejně, hrdě a bezostyšně, jako tato. Cenzura webů, vyhazovy z práce, udávání, nahlašovaní a drakonické tresty za verbální pseudozločiny. A ještě žádná vláda si pro své volební vítězství nenechala v době probíhající kampaně upravit na míru volební zákon.

Vláda lůzy

Z demokracie tak už nezbylo mnoho. Vlastně, jde spíš o ochlokracii. Stačí se podívat na Twitter nebo Facebook, jak se tam podporovatelé tohoto režimu projevují. V naprosté většině jde o anonymní účty, hloupé, sprosté a pohybující se za hranou zákona i slušnosti. Místo argumentace podnikají takzvané nálety. Jde o kolektivní útoky falešných profilů, podnikané s cílem doslova zasvinit diskuzi pod profilem nenáviděné osoby. Činí tak vulgaritami a pubertálním pošklebováním, protože sami neriskují nic. A neděje se také nic, protože protistrana tyto metody zrovna moc nevyznává.

Toto jsou ta dvě pověstná procenta nejhloupějších, o které se tento režim ještě může opřít. Každý s deseti falešnými účty a jasným vědomím, do koho se kopat smí a strachem z proruSSkých dezinformátorů. Co je nebo není dezinformace, rozhodují stejně jako Ministerstvo vnitra. Prostě to prohlásí a tečka. Jak prosté. Přitom jsou to ti samí, co ještě nedávno nábožně hleděli na Karla Schwarzenberga, když dával své knížecí rady o tom, že „strach je vždy nejhorší rádce“. Toto moudro má ostatně TOP09 na svých stránkách dodnes. Jen už asi nějak přestalo platit.

A ono neplatí vlastně nic. Paušalizace a kolektivní vina, dřív odmítaná, je dnes normou. Normou, které se nevyhne ani tenistka nebo operní pěvkyně. Nenávist vůči celému národu už také není xenofobií, ale povoleným vyjádřením kolektivního hněvu, kterému dal zelenou i sám Facebook. A co se s tím svého času naotravovali. Za údajné lži, které se nakonec ukázaly pravdou, stojí dnes prostí občané před soudem, kdežto z úst premiéra je to metaforické vyjádření, nebo technikálie.

Tohle není demokracie, ale hnus. Liberální a progresivní, čímž tato dvě adjektiva úplně zprofanoval. Stejně jako boj proti dezinformacím. A je jedno, kdo s těmito pojmy přišel. Jestli Bohumil Pečinka, Erik Tabery na redakční poradě Respektu nebo zda je našli Piráti u německých Zelených. Prostě nefungují a už ani nebudou.

Pravda si cestu najde

A tak je to u nich se vším. Podmanili si média, ale vznikly alternativní kanály. Nacpali se do škol, ale občanská společnost už se začíná ostře ozývat. Mají pod palcem justici, ale na některých soudních jednáních není daleko k hromadným bitkám. Ve společnosti to vře, lidi nelze štvát a ožebračovat donekonečna. A už vůbec ne titulovat víc než milion občanů dezoláty a upírat jim základní, ústavou garantovaná, práva. Takový režim brzy praskne a bude úplně jedno, čím se původně zaštiťoval. Stalo se to socialismu, a to chtěl jen sociální jistoty pro pracující. Tihle si už radši nehrají na nic a nic neslibují. Jen válku, bídu a cenzuru. A další utahování opasků a šroubů.

Možná se mýlím, ale až půjdou po zásluze od válu, bude to nesametové. Hráli jako Horní Kotěhůlky, a ještě okopávanou. Prasili, faulovali a zneužívali všeho, co šlo. A stejně to nedávají. Odejdou tak nikoliv s prohrou, jako Nečas či Sobotka, ale nenáviděni a s ostudou.