Na titulní straně nového čísla měsíčníku TO stojí Daniel Vávra v brnění a vedle něj věta, která má v sobě víc než jen provokaci: Český rozhlas a Česká televize? Hrrrr na ně!
Není to výkřik do prázdna. Je to zkratka celého čísla, které se znovu vrací k otázce, kdo dnes smí mluvit, kdo určuje pravidla veřejné debaty a proč se instituce, které měly sloužit občanům, tak často chovají jako samostatná mocenská vrstva.
Velký rozhovor s Danielem Vávrou jde přímo k jádru sporu o veřejnoprávní média. Vávra nemluví opatrně, nebalí věci do frází a netváří se, že problém neexistuje.
Tím ale číslo teprve začíná.
Úvodník Marka Stoniše nese název Jste pokrytci. Míří na sudetoněmecký landsmanšaft, jeho sjezd v Brně a českou politickou scénu, která podle Stoniše dokáže s mimořádnou lehkostí rozpoznávat morální vinu u druhých, zatímco vlastní rozpory, vlastní pohodlnost a vlastní ideologické zájmy nechává stranou.
Silnou osu čísla tvoří téma dětí. Benjamin Kuras píše o plození a rození jako o civilizační otázce. Jaromír Piskoř se dívá na demografické problémy v Polsku. Daniela Kovářová otevírá vliv politiky na porodnost. Jana Jochová připomíná, že děti jsou zrcadlem našich hodnot. Hana Davidová klade nepříjemnou otázku, proč jako společnost nepřestáváme mluvit o budoucnosti, a přitom už nemáme děti.
Vedle toho stojí rozhovor s Adamem Šejnou, kterému se přezdívá český Charlie Kirk. Nejde jen o portrét mladého muže, který se nebojí veřejně říkat věci, za něž se dnes snadno platí. Je to i zpráva o generaci, která už nevěří, že svoboda slova je samozřejmost. Šejna mluví o politice, médiích, migraci, internetu, cenzuře i o tom, proč část mladých lidí začíná hledat vlastní jazyk mimo oficiální slovník doby.
Do kulturní části patří rozhovor s Markem Přibilem o jeho pátém a novém románu Děti Václava Havla. Přibil mluví o knize, která není jen románem o synovi prezidenta. Je to text o paměti, vině, Trutnovu, normalizaci, sudetských stopách, holocaustu nejenom na území dnešní Ukrajiny a o tom, co se stane, když se z historické postavy stane nedotknutelný obraz. Titulek rozhovoru je přesný: Havel byl ukraden hrstkou lidí. Bere Havla zpět z rukou těch, kteří si z něj udělali znak vlastní čistoty a vrací mu lidskost.
Číslo se ale neuzavírá v českém prostoru. Text o Itálii ukazuje migraci jako otázku státní moci, identity a bezpečnosti. Esej o Evropské unii se ptá, jestli pojem spojené státy evropské není nebezpečný omyl. Ekonomická část se věnuje krizi v západní Asii a otázce, jak se může změnit svět po konfliktu USA a Číny. Vedle toho stojí energetika a doly, tedy téma, které má v sobě prostou otázku: může si průmyslová země dovolit odepsat vlastní nerostné bohatství?
Nechybí ani texty o totalitních ideologiích, islamizaci Evropy, Africe, politizaci víry a církve, módě ani reportáž z protektorátu Bosna. Na první pohled široký rozptyl. Ve skutečnosti jeden celek, dohromady skládají jednu otázku: Kdo bude rozhodovat o světě, ve kterém máme žít?
Titulní strana s Danielem Vávrou v brnění není pointa. Je to varování, že někdy už nestačí zdvořile klepat na dveře.
