Než donesl do únorového vysílání televizního pořadu Máte slovo zaskočenému Mikuláši Minářovi českou ústavu na roztrhání, znal ho jen málokdo. V březnu už ho pronásledovala napříč Letnou nechvalně známá bojůvka provokatérů, aby zde před demonstrací Milionu chvilek nemohl nic natáčet. V dubnu mu zrušili hromadným nahlašováním profil na Instagramu, a když jsme nahrávali tento květnový rozhovor, netušil jsem, že ještě téhož večera budeme muset bránit setkání jeho příznivců před dalšími záškodníky. Osmnáctiletý pražský maturant a závodník na lyžích Adam Šejna je pro své názory leckomu trnem v oku natolik, že mne začalo zajímat, proč.
Ahoj, Adame. Jak by ses představil lidem, kteří o tobě ještě neslyšeli?
Ahoj, Pavle. Já bych se rád lidem představil jako člověk, který sdílí pravicové hodnoty. Věřím, že má práce je tady od toho, aby inspirovala mladou generaci k tomu, že je tady více způsobů života, nejen pouze ten levicový, progresivní, který na nás tlačí ze všech stran. A doufám, že má práce dokáže lidem předat aspoň trošičku dobrého ze života pravičáků.
V online prostoru jsi za několik měsíců získal značný vliv i dosah. Jak se to stalo?
Tak, je to tvrdá práce. U videí byla důležitá dobrá příprava. Dobré hledání zdrojů je samozřejmě důležité umět zvládnout, ale taky si myslím, že to bylo o tom, že jsem si řekl, že to chci a že bez toho to nejde. A dělal jsem to, dokud se to nepovedlo.
To, co děláš, je více zpravodajství, influencerství, nebo politika? Jak to vnímáš sám?
Řekl bych, že od všeho je tam troška. Dřív jsem dělal víc toho zpravodajství. Možná se to pojí s tím, že mám teď maturitu pár dní před sebou. Chtěl bych ji zvládnout v klidu, tak třeba těch zpráv nesdílím tolik, ale sdílím to nejdůležitější. A do toho lidem ukazuju pravicové hodnoty, které jsou tady často opomíjeny.
Kolik lidí za tvými projekty Restart News a Restart Česko stojí? Jsou to tvoji vrstevníci, nebo i někdo starší?
Za projektem stojíme dva lidi. Jsem to já a moje přítelkyně, která mi se vším pomáhá. Ale ten projekt nezaložilo víc lidí ve smyslu, že by tam víc lidí začalo rovnou natáčet. Byla tam podpora, byli tam lidi, co mi pomáhali třeba v zákulisí.
Jste ve spojení s nějakou politickou stranou? Má Restart politické ambice?
Ve spojení s politickou stranou ve smyslu, že bych byl někde zapsaný jako politik nebo člen strany, rozhodně ne. Já jsem za sebe. Mám rád stranu Motoristů, mám rád stranu PRO. Oběma stranám fandím, nicméně za mě Motoristi mají mnohem větší šanci něco změnit, protože mají větší dosah k lidem. A z toho důvodu se pokusím Motoristům pomáhat dále, jako to dělám doteď.
Manipulátoři Jana Cempera před projektem Restart varovali. Totéž Mikuláš Minář. Proč?
Začal bych u Mináře, protože dokážu dobře ničit tu jejich chvilkařskou ideu, že jsou to všichni lepšolidi, kteří tady jsou jako jediná vzdělaná část národa. To není pravda. Majorita lidí, se kterými jsem se na jeho demonstracích bavil, byli prostě lidé, kteří vůbec nevěděli, proč tam jsou. Ani neznají základní termíny, jako třeba slovo nacista nebo fašista. A co se týče Manipulátorů? Prostě věci se někdy nepovedou. Já se za to, co se mi nepovede, stydět rozhodně nebudu. Projekt Restart News jsem dočasně pozastavil, protože jsem si myslel, že AI je už daleko na to, aby dokázala dobře sourcovat, ale ještě tam není. Po maturitě, kdy na to bude větší čas, ten projekt vymazlím a bude to fungovat dobře.
Tvrdíš, že jsi autorem projektu. Ty jsi programátor, editor a webař zároveň?
Myslíš autorem webového projektu? Nejsem programátor, nejsem webař. Mám základy a dokážu dobře používat sílu AI. Není perfektní, ale dá se s tím dobře pracovat.
Co na tvůj projekt říkají rodiče a co spolužáci? S jakými reakcemi se setkáváš?
U rodičů je to takové, že někdy se na něčem shodneme, na jiném ne. Někdy to máme těžší, a někdy zase úplně v pohodě. To k tomu životu asi patří. Na rodině je dobré to, že vás podporuje, ať děláte, co děláte. Prostě je to vaše rodina. Co se týče spolužáků, tam jsou reakce smíšené. Někdo mě za to respektuje víc, někdo mě za to vůbec nemá rád. A někdo je neutrální, berou to zkrátka tak, že dělej, co tě baví.
Letos budeš maturovat. Co říkají na tvé názory učitelé a jak se shodují s dnešními osnovami?
Učitelé? Z těch učitelů, se kterými maturuji, mám jednoho učitele, který je fakt dobře nestranný. Je mu to jedno a drží takovou tu apolitickou ideologii ve škole. A pak tam mám ostatní učitele, kteří s tím nesouhlasí, a často se při tom nehezky vyjadřují, ale to k tomu patří. Já jim to nevyčítám. Mají svůj názor, tak ať si ho nechají. Pak mám ředitele školy, a ten je zase na mé straně. Je hodný, pomáhá mi. Ne s výukou ve škole, ale dává mi třeba rady k tomu, jak se podle něj mám vyjadřovat líp, nebo co je dobré říct. Ne, že by ten projekt ovlivňoval, ale řekne svůj pohled, což ocením.
Co bys ve výuce z vlastní zkušenosti změnil a nebo odboural jako první?
S tím, jak nastupuje AI jako něco, co ve světě bude pravděpodobně už navždycky fungovat, si myslím, že spoustu věcí, které se teď učíme, už není tak podstatné umět jen z toho důvodu, protože si to nikdo nezapamatuje, a stejně to bude hledat přes AI. A já bych mnohem radši, i přes to, že to třeba někomu zní špatně, přizpůsobil výuku tak, aby lidé dokázali s AI dobře pracovat, protože spoustu věcí už AI nahradí. A oni s tím musejí umět dobře, jinak to bude prostě nástroj, který lidi dokáže ovlivňovat, což je ta špatná stránka AI.
Jaký je tvůj názor na neziskové organizace a jejich agendu? Setkal jsi se s ní ve škole?
Neziskové organizace, co si tak dokážu vzpomenout, tak už od základky na naše školy chodí neustále. A na střední školy taky chodí. Furt. Některé jsou dobré. Ale nemůžu říct, že všechny jsou super. Třeba nezisková organizace, která dětem vysvětluje vliv drog, je dobrá. To je něco, co děti potřebují slyšet, ale není to nic, co by nedokázaly slyšet od rodičů nebo od učitelů ve škole. Když jdou neziskové organizace do školy, tak často tlačí i nějakou agendu, která do škol nepatří. Z toho důvodu si myslím, že by se měl zakázat přístup všem. Když pustíme jednu, tak bychom logicky měli pustit všechny, aby to bylo fér. Z toho důvodu bych radši nepustil žádnou, ať se na výchovu soustředí líp rodiče.
Máš webové stránky Tajní jsme. Je to tajné, kde studuješ? A chodí tam i nějaká pravicová neziskovka?
Na mé škole jsem neviděl ani jednu pravicovou neziskovku, to je pravda. A tajné, kde studuju? Já to lidem nesděluji. Nicméně, asi si to dokážou najít. Nevím. Když se někdo bude pídit, tak dokáže najít školu, kam chodím. Spousta lidí ve škole ví, co dělám.
Na webu Page not found Apoleny Rychlíkové tě považují za symbol alt-right alfasamectví české online manosféry. Mají pravdu?
Oni používají tak zajímavé výrazy. Ale já se rád řadím mezi lidi, kteří sdílejí pravicové hodnoty. Věřím, že dosah na to mám už poměrně velký, abych mohl říct, že nějaký vliv doopravdy mám. Ale že bych se tady považoval za nějakého alfasamce, protože to nějací dva lidé z Page not found zmíní, to bych neřekl.
Jak tvoji údajnou toxickou maskulinitu a patriarchálně konzervativní despocii snáší tvá přítelkyně?
Jestli to, co říkám, je podle nich špatně, tak moje přítelkyně tvrdí přesný opak. Moje přítelkyně si v tom úplně libuje. Ona je spokojená princeznička, která má úplně všechno, díky mně, vyřešené. Sama o sobě je strašně chytrá a dokáže si všechno zařídit, ale prostě je šťastná, když se může soustředit na zábavu, na radost života, a já se postarám o ty těžší věci. Myslím, že to tak v tom životě prostě má být a ona si na nic nemůže stěžovat. Má všechno prostě v životě krásné a já si taky na nic nemůžu stěžovat, máme to fakt spolu dobře vymyšlené.
Takže se dá říci, že směřuješ k dalšímu kritizovanému konceptu, a sice modelu tradiční rodiny?
Je to tak, směřuji k modelu tradiční rodiny. Myslím si, že rodina je o tom, že tam máme dvě pohlaví, muž a žena. Je to z toho důvodu, že chlap do toho života přináší něco jiného než žena a jsme biologicky nastavení jinak. A nejlepší, co můžeme udělat, je spolupracovat. Protože pak jsme ten perfektní celek, který dokáže dětem předat ten nejlepší vzor, který může dát. Zároveň chceme mít oba dva s přítelkyní hodně dětí a chceme je mít brzy. Takže si myslím, že za tím jdu docela dobře.
Co si myslíš o feminismu, LGBT agendě a jejich vlivu na rodinu? Co pro tebe znamená tradiční?
Tady musím být opatrný. Protože feminismus dřív měl reálný smysl. Nemůžeme popírat to, že ženy neměly práva taková, jako mají chlapi. Ale feminismus zabral a ženy opravdu dostaly stejná práva. Z toho důvodu si myslím, že feminismus už prostě není potřeba. Protože feminismus dělá to, že staví jedno pohlaví nad to druhé. My nemáme nic. Máme maskulinismus, ale žádné takové hnutí nikdy nevzniklo. A když teď už máme stejná práva obě strany, tak si myslím, že není potřeba jedno pohlaví vyzdvihávat nad to druhé, protože se všichni máme dobře.
Platí to i v pracovní sféře? Třeba ohledně výše mzdy? Nevydělávají muži více než ženy?
Jestli je tady nějaký zaměstnavatel, který dá ženě míň, protože je žena, tak už je to prostě problém u toho daného zaměstnavatele, případně zaměstnance. Nikoliv problém celého systému, který funguje dobře a je k ženám v momentální době vlastně i vstřícnější než k nám. Takže si myslím, že je dobré, že tady feminismus byl. Udělal, co měl, ale to, v co se to přetvořilo teď, už je špatně. Protože to ženy akorát podporuje v určité nenávisti vůči opačnému pohlaví, protože my je prý utiskujeme a jdeme proti nim, i když to tak vůbec není. Většina chlapů se stará o to, aby se jejich ženy měly dobře.
Zmiňoval jsi hodně dětí, ale populace celosvětově povážlivě přibývá. Kolik by jich mělo být?
Myslím si, že je dobré, aby člověk měl minimálně dvě děti. Z toho důvodu, že to dítě potřebuje nějakého sourozence, a když rodiče dobře vychovávají, tak je velká šance, že si děti můžou spolu notovat, můžou být kamarádi. Samozřejmě ne vždycky, ale je hezké, aby dítě mělo někoho, na koho se může obrátit, když třeba má zrovna nějaké rozpory s rodiči. Nicméně, je pravda, že populace roste, ale je nutno říct, že evropská populace, a když to řeknu přímo, bílá populace, která tady odjakživa byla, klesá z toho důvodu, že moderní progresivistická propaganda, která je do dětí a mladých lidí tlačena, k tomu vede. Nemějte děti, je to přítěž, nemějte rodinu, je to zbytečné, soustřeďte se na kariéru. Když se taková propaganda chytí u více lidí, tak tady bude míň dětí, a ta druhá část populace, která se do Evropy dostává, ti ilegální migranti, nás tady prostě jednou přerostou a vezmou si náš kontinent.
Hospodářské noviny ti do jednoho z titulků vložily nepřímou nálepku rasisty. Bereš to jako podpásovku, nebo už tato technika přestává účinkovat?
Jedna věc je, že opravdu tato technika už přestává účinkovat z toho důvodu, že když lidé furt používají slepě tyhle nálepky, tak často u lidí ztratí smysl a už to lidi neberou vážně. Podívejme se třeba na Filipa Turka. Taky o něm říkají, že je nacista, a už to lidi zkrátka nemůžou brát vážně, protože je obviňován bez důkazů. U mě je to tak, že jsem ve svém videu řekl, že nejsem rasista, ale jsem statistik. A začal jsem se vyjadřovat na základě statistik a dávat k tomu nějaký selský rozum a logické myšlení. Nikoho jsem neurážel. A oni úplně dali pryč to, že jsem statistik. To je prostě jasný útok na moji osobu, s tím, že se ze mě snaží udělat rasistu.
Jaké statistiky máš na mysli? Souvisejí nějak se zmiňovanou nálepkou?
Jsem člověk, který nemá nenávist vůči ostatním, ale také jsem člověk, který se kouká na statistiky a ví, že když v Americe, shodou okolností, páchá afroamerická populace 60 % zločinů, přitom je to třináctiprocentní populace, tak z toho něco vyplývá. Kdybychom chtěli být drastičtější, tak z těch třinácti procent to dělají asi tak 3 %. Takže si dám samozřejmě větší pozor, když jdu okolo Afroameričanů. Ne že bych vůči nim byl vysazený, ale přemýšlím logicky, a především tak, abych se ochránil. A když se ukáže, že ten člověk je milý, tak proti němu nechovám žádnou zášť.
Pro možné nařčení z rasismu dokázala západní média zamlčovat letité problémy ohledně migrace a multikultury. Hrozí to i u nás?
Díky nové vládě to malinko oddalujeme. Když tam byl Rakušan jako ministr vnitra, migrační pakt odsouhlasil vlastně hned. Teď se k migračnímu paktu stavíme, jako že ho nechceme a nechceme tady imigranty. Naopak pan Babiš, což mě sám překvapil, říkal, že se sám vloží do toho problému, že v Česku klesá porodnost a že naopak chceme, aby tady vzrostla naše česká populace. To se mi líbí. Byl jsem překvapený, když jsem tu zprávu četl, v tom mu fandím. Doufám, že to myslí vážně. Ale bude se to odvíjet od toho, koho budeme v budoucnu volit. Když budeme volit progresivisty, tak šance, že nás tady jednou nahradí populace ilegálních imigrantů, bude logicky větší. Když si zvolíme cestu pravice, cestu silných hranic a silné rodinné politiky, tak se můžeme vrátit do zdravého populačního růstu a můžeme si ochránit i naše hranice a bezpečí našich žen.
Jsi o třicet let mladší. Zvládání migrace a africké populační exploze bude hlavním úkolem tvé generace. Půjde to ještě vůbec?
Opět říkám, že záleží na tom, co nám tady zanechají lidi, kteří současně řídí svět. Pokud nám zanechají to, jakým trendem to v EU směřuje, tak jediná reálná cesta bude EU opustit a doufat, že se Slovenskem, Maďarskem, Polskem, možná Itálií a Rakouskem dokážeme udělat nějakou jinou alianci. Ale když se politici a nebo lidé, co volí politiky, vzpamatují a budou volit trošku normálnější zastupitele, tak je velká šance, že třeba můžeme ještě zdědit něco, co by se dalo napravit.
Technologie Internetu dala lidem stejné možnosti k šíření informací jako pro jejich cenzuru. Jak vnímáš hranice online svobody slova?
Myslím si, a je to kontroverzní nápad a ne každý s tím souhlasí, že jestli chceme doopravdy mít svobodu slova, tak nemůžeme cenzurovat nic. Třeba v Americe je u mladé generace vidět, že slovíčka, která jsou cenzurována, o to více a radši chtějí říkat, protože začnou pátrat po tom, proč jsou cenzurována. Začnou pátrat, kdo je cenzuruje, a na základě toho si udělají nějaký svůj obrázek, který často může být třebas i falešný a vyústí v to, že ty cenzurované lidi naopak budou podporovat víc, protože teď je trend, když je někdo utlačovaný, ho podpořit.
Liberalismus namísto tolerance přinesl Západu pouliční násilí, politické atentáty a polarizaci společnosti. Přijde to i k nám?
Nevím. Když se podíváme do Ameriky, tak tam je to něco jiného. Tam mají lidi povolené mít zbraně u sebe prakticky furt. Tady může být násilí pomocí pěstí, nožů. Ještě jsme se jako Česká republika dál nedostali. Ale čím víc budeme radikalizovat naši populaci, čím víc budeme lidem říkat, že je normální bránit své hodnoty násilím, tak se k tomu budeme přibližovat. Ano, můžeme se k tomu dostat taky.
Za jak dlouho? Už ses u nás s někým radikalizovaným setkal osobně?
Teď si myslím, že to ještě nutně nehrozí. Je tu zradikalizovaná skupina, která by to udělala ráda, ale ta je poměrně malá. Lidé v Česku mají pořád selský rozum, jsem optimista. Chci ukazovat lidem, že má smysl být optimista i nadále. Jedna zradikalizovaná skupina, se kterou jsem se setkal osobně, je třeba Oganesjanův gang. Zatím se o násilí nepokusili, a myslím si, že se ani nepokusí. I přesto, že jsou to fakt zradikalizovaní, šílení lidé, tak vůči mně si násilí nedovolí. Stejně tak, jako já si nedovolím násilí vůči nim. A pak jsem se s radikalismem setkal na té akci, co mělo Hnutí pro život, ten pochod Prahou. Tam byly stovky těžce ozbrojených policistů, kteří to tam bránili a museli tu radikalizovanou skupinu od nás vyloženě tlačit ven, protože jinak by nás tam všichni napadli a Bůh ví, jak by to dopadlo. Nejhorší na tom je, že tam byly děti, strašně moc dětí.
O tom ale mainstream moc nepíše. Mluví média vždy pravdu? Jaké zdroje čteš a sleduješ?
Na té stránce Tajní jsme, o které jsi mluvil, je napsáno, že mainstream není pravda. Což si myslím, že je poměrně silné a také pravdivé heslo. Protože mainstream, který má být nestranný, se tváří nestranně, a přitom sdílí propagandu pouze jedné strany. A co se týče médií, která sleduji, tak zaprvé Frantu Kubáska. Sleduji ho z toho důvodu, protože on má fakt dobrý způsob zdrojování a dobře ví, co hledá. Na něj se dá skvěle spolehnout. Jsem rád, že mu můžu kdykoliv zavolat a poprosit ho o radu jako kamaráda. Do toho sleduji XTV, Parlamentní listy, Deník TO a Epoch Times. To jsou všechno novinové články, které čtu rád z toho důvodu, že jsou objektivní, a když už do obsahu přidají nějakou strannost, tak je to umírněné, což mi přijde fajn a v této době i vzácné.
Co bylo tvým prvotním impulzem začít se veřejně projevovat? Pověstnou poslední kapkou?
Restart začal tím, že budu prostě sdílet zprávy. A sdílel jsem zprávy objektivně, jakoby ve vykřičnících, jako to dělal Dominik Feri. Až z toho se pak stal boj za nějaký názor. Tomu boji jsem musel dát tvář, aby tomu lidé věřili, a tak jsem začal své první veřejné vystoupení. Sdílel jsem různé pravicové influencery, a tou poslední kapkou byla nějaká zmanipulovaná zpráva ohledně Evy Vlaardingerbroek. To jsem si řekl, že už je hodně špatné. Oni se ji snaží zcenzurovat, a já jsem její velký fanda, tak jsem si řekl, pojďme jí pomoct.
Jaké máš zájmy? Co tě naplňovalo předtím, než ses začal věnovat online tvorbě?
Jsem alpský lyžař, od svých šesti let. Nejdříve jsem byl naštvaný, že mi to nejde tak, jak bych si představoval, ale je to stále můj nejoblíbenější sport. Můžu se nadechnout čerstvého vzduchu, jsem v horách, jsem svobodný. Tam se úplně zastaví svět a čas. Na horách je to nádherné, lidi neřeší, co se děje okolo. Baví se, mají klídek, jsou spokojení, a jediný problém, který řeší, je, který tým dostane víc peněz a který tým lobbuje víc ve státě, aby měl dotace. To je to jediné, co se tam řeší negativního. Také rád chodím do posilovny, což je pro mě skutečná rekreace, tam si všechny své špatné emoce, které dostávám ze života a skrz ten můj projekt, vybiji. A strašně rád chodím ven s kamarády, hodně času trávím se svojí přítelkyní. Protože, i kdyby mělo dojít na to, že je to jediný člověk, se kterým zůstanu a se kterým se budu bavit, tak budu nejšťastnější člověk na světě.
Říkají ti český Charlie Kirk, protože se nebojíš diskutovat. Neobáváš se útoků od svých oponentů?
Jednou bych tento titul přijal s úctou a pokorou, ale nemohu ho přijmout teď, protože ještě nejsem na jeho úrovni. A podle mě ani dlouho nebudu. To, co zvládl Charlie Kirk, chce opravdu hodně tvrdé práce. Chce to strašně moc znalostí, které ještě nemám. Ale doufám, že na jeho pozici aspiruji a jednou se na ni dostanu. Budu se o to snažit ze všech svých sil. A co se týče násilí ze strany oponentů, já se ho v České republice moc nebojím. Násilí je špatně a měli bychom to řešit dialogem. Stalo se, že po mně někdo šel na Václaváku, ani to nebylo moc násilné. Během chviličky ho tři číšníci, které jsem v životě neviděl, ode mne odtlačili pryč. Prý mi fandí a budou rádi, když budou moct zakročit i příště. To mi dalo víru v lidi. Je jich hodně, co mají stejné názory. Jen se je často bojí říkat.
Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 5/2026.
