Čeští školáci berou dva měsíce letního volna jako příjemné chvíle strávené odpočinkem u vody, v lese či na horách. Na některých místech naší planety se však prázdniny neřídí touhou dětí po odpočinku, ale totalitní ideologií, drsným klimatem, kmenovými tradicemi nebo bojem o holé přežití. Podívejte se na ty největší prázdninové bizarnosti, které by vaše děti zažít rozhodně nechtěly.
Začněme pěkně zostra v KLDR, kde slovo, jako je „volno“, v podstatě neexistuje. Žáci a studenti sice mají dvouměsíční prázdniny, ale nikoli v létě, ale v lednu a únoru. Z prostého důvodu, kterým je nedostatek paliva pro vytopení tříd.
Něco jako letní prázdniny potom mají severokorejské děti v srpnu. Místo letní pohody na táborech, na horách s rodiči či na chatách u prarodičů si však Kimovy děti „užívají“ tvrdou řeholi. Jsou hromadně organizovány do mládežnických svazů, které je posílají pracovat na pole. Starší z nich vyfasují motyky a pomáhají při sklizni rýže či brambor. K tomu jsou nuceny absolvovat po vzoru svých rodičů úmorná politická školení. Menší děti jsou potom využívány na čištění památníků rodiny Kimů. Prázdniny za „všechny peníze“, co říkáte?
Domácí vězení
Zatímco v Severní Koreji se prázdniny řídí podle tamějších komunistických tyranů, v rovníkové Papui-Nové Guineji diktují ráz školních prázdnin kmenové tradice. Školní rok se dělí na čtyři bloky a hlavní prázdniny v trvání šesti týdnů přicházejí na řadu v prosinci.
Pro chlapce z domorodých komunit na venkově a v džungli však tyto prázdniny znamenají zkoušku ohněm. Je to totiž období vyhrazené pro tradiční, často velmi bolestivé přechodové rituály dospělosti. Místo odpočinku u moře se tak chlapci v pralese učí lovit divoká prasata a podstupují rituální jizvení kůže, aby jejich tělo připomínalo posvátného krokodýla. To může znít pro mladé čtenáře knih z edice KOD (knihy odvahy a dobrodružství) zajímavě, ale v praxi to nejspíš bude často dobrodružné až příliš.
Snad ještě horší školní prázdniny zažívají děti na Haiti, ze kterého v posledních letech různé ozbrojené gangy učinily permanentní bojiště. Oficiální školní prázdniny trvají od července do září, ale školy zůstávají často kvůli nepřehledné bezpečnostní situaci zavřené i v průběhu roku. Vzhledem k řádění gangů tak děti stejně nemohou volné dny využít k žádným oblíbeným kratochvílím. Zažívají spíš, s lehkou nadsázkou, to, co zažívaly děti po celém světě v průběhu covidu – domácí vězení. Rodiče se je logicky obávají kvůli přestřelkám a únosům pouštět ven. Takové „prázdniny“ postrádají jakýkoliv smysl a jsou pro děti spíš trestem.
Místo volna úkoly a projekty
Takové Japonsko se samozřejmě s násilím a chaosem na Haiti či diktaturou v KLDR nedá srovnávat, ale ani v Zemi vycházejícího slunce nemají děti o školních prázdninách zrovna na růžích ustláno. Nemůže za to tyranský režim ani pouliční násilí, ale příslovečná japonská touha po dokonalosti a až fanatický důraz na vzdělání a úspěšnou kariéru.
V takto nastaveném vzdělávacím systému není prostor pro lelkování a přílišný oddech. Letní prázdniny tak sice mají šest až sedm týdnů, ale rozhodně nejsou obdobím absolutního klidu a odpočinku. Děti na „prázdniny“ dostávají obrovské množství úkolů a projektů, nemalá část z nich chodí do dobrovolných „doučovacích“ škol.
Na závěr se podívejme do Grónska či chilské Ohňové země, kde jsou prázdniny očekávaně podřízené polárnímu klimatu. Například grónské děti tak mají volno od června do srpna, ale nikoliv kvůli horku. Toto období je jedinou částí roku, kdy slunce nezapadá a rodiny můžou vyrazit na lov tuleňů a ryb, což je pro zdejší obyvatelstvo otázka přežití.
Naopak v Ohňové zemi připadají hlavní školní prázdniny na leden a únor, kdy zde panují jakés takés „letní“ teploty, v průměru kolem 10 °C.
Až si tedy budou vaše ratolesti v příštích týdnech stěžovat na „příliš krátké“ české prázdniny a případnou občasnou nudu, můžete jim dát nahlédnout, jak si „užívají“ volno jejich vrstevníci v některých vzdálenějších částech světa. Možná se dočkáte, aspoň na chvíli, vděku a spokojenosti nad tím, jak jste jim ty letošní letní prázdniny krásně zařídili.
