Návštěva Itálie nám s trochou vnímavosti může pokaždé objevit, odhalit, nebo si uvědomit něco podstatného, zásadního nebo zábavného. Zde několik takových, povzpomínaných z těch mých už snad padesáti pobytů.
Bez Itálie by nebyla západní kultura. To je ten souhrn tvořivosti a vynalézavosti od (namátkou) Archimeda (ano, byl to Sicilián), Senecy, Cicera a Lucretia, přes Danteho, Leonarda, Michelangela a Galilea, pak Verdiho, Pucciniho, de Chirica a Moraviu, po Al Pacina a Coppolu (taky Siciliáni). Rozšířením na celý Západ můžeme přidat (zase namátkou) od Shakespearea, Bacha, Rembrandta a Mozarta, přes Newtona, Darwina, Voltaira, Dumase a Dickense, po Hemingwaye, Hollywood a muzikál. Ta kultura, která zesměšňuje všechny ty multi-kulti progresivisty kázající, že všechny kultury jsou si rovny.
Trentinské vínečko marzemino opěvoval nejen Mozartův Don Giovanni (tedy libretista Da Ponte), ale i Goethe, který se severoitalskými víny pilně prokoštovával a zapisoval si je do deníku. A jeden kritik vína v roce 2019 napsal, že v marzeminu cítíte všechny ty komedie Goldoniho.
Italové jsou nejlepší tuneláři na světě. Kdo nevěří, ať si projezdí skalisté masivy Dolomitů prohlodané desítkami tunelů. A hledejte po celém světě tunel, který by mohl konkurovat tomu téměř čtyřkilometrovému mezi jezery Garda a Ledro. Samá umělecká díla. Taky se jim italsky neříká tunel, ale galleria. Ale otázka, zda přetrumfnou Čechy v tunelování podniků, by vydala na poutavou ekonomicko-detektivní studii.
Pizza k obědu už není tabu
Že cappuccino (místo espressa) se nesluší objednávat po jedenácté hodině dopolední, je jen mýtus šířený instruktory správného chování, kteří už delší dobu nebyli v Itálii. Dnes už se to naopak od vás očekává, jen co vstoupíte do baru a pozdravíte buongiorno, podle čehož se pozná cizinec, neboť správně italsky se dnes zdraví salve. Odpolední cappuccino je dnes pod dlouhodobým turistickým vlivem povoleno i rodilým Italům, stejně jako pizza k obědu, donedávna tabu. Ale chcete-li si zahrát na Itala, aby vám nenasadili vyšší cenu, objednáváte cappuccio.
Správná mořská dovolená po italsku se odehrává po kotníky ve vodě po skupinkách čile klábosících a tu a tam střídajících pozice, aby se opálili ze všech stran. Což pomáhá pochopit, že tolik Italů (a hlavně Italek) vypadá jako Indové. Ti, co se tamhle kousek dál plácají ve vodě, jsou zaručeně Češi a Poláci, kteří za své peníze žádají plnou hodnotu napěchovanou do dvou týdnů.
Co je ekologičtější – čůrat v moři, nebo pokaždé odbíhat na ten jediný a 50 metrů vzdálený záchod u baru na pláži s 200 osazenci? Odpověď na tuto otázku vám rozbřeskne po pátém (nebo možná až desátém) odběhnutí, uvědoměním, že i odtamtud to teče nějakým potrubím rovnou do moře. A že otázka, jak to, že před záchodem nestála dlouhá fronta, je odpovězena tím, že na toto vysvětlení většina osazenců pláže přišla dřív než vy. Ale klídek, moře si s tím poradí.
Mýtný a pokutný rakouský průmysl
Nejhorší věc na celé Itálii je Rakousko. Nemůžete se tam bez něj dostat a pokaždé vás znovu naštve celkovým mýtným tam a zpět 50 eur, podřadnou kávou za 5 eur a záchody na přesně 70 centů nevracející drobné. Ne na jednu minci 50 centů nebo 1 euro, jak by napadlo každého normálního. Důmyslné rakouské mozky počítají s tím, že každý motorista má kapsy plné dvaceticentů nebo deseticentů. A to jste ještě nepočítali s pravděpodobnou pokutou za překročení 100kilometrového rychlostního limitu o 3 kilometry a zastavení u benzinky na to vyčůrání, jestli jste přitom nekoupili benzin, která vám přijde poštou za měsíc. A napadne vás otázka, zda Rakousko má ještě nějaký jiný průmysl než mýtný a pokutný.
A teď ten objev nejnovější. Na celé štrece od rakouských hranic do Ravenny (450 km) trčí jen tři elektrovětrníky. Všechny na jednom kopci, tyčící se vedle sebe jako tři prostředníky namířené na Evropskou komisi. Sdělují zhruba toto: Tady máte naši splněnou povinnost a víc nepruďte, my si tu naši krásnou krajinu hyzdit nenecháme.
Takže synci od Motoristů na tom životním prostředí: popovídejte si s italskými kolegy, jak se to s tou Evropskou komisí dělá. A vztyčte na ni nějaký ten prostředník. Jeden možná postačí, jsme třikrát menší než ta Itálie.
