Jestli lze někoho označit jako „otloukánka“ současné vlády, tak to jsou jednoznačně Motoristé. Což se podle mne jen tak nezmění. Jednak tomu jdou Motoristé naproti, a jednak tento stav vyhovuje všem. Včetně Motoristů.
Že se s oblibou trefují do vládních stran politici opozice, není nic překvapivého. Je to ostatně nedílná součást kontinuální předvolební kampaně, která odstartovala vzápětí poté, co zhruba před rokem odevzdali občané svoje hlasy ve volbách parlamentních. Nejsilnější palba míří nepřekvapivě na Motoristy.
U nich jako u nejmenší vládní strany totiž existuje největší šance je po příštích parlamentních volbách dostat mimo Sněmovnu, což by Andreji Babišovi v případě jeho vítězství zkomplikovalo sestavování vlády. Zatím se však jejich preference nedaří stlačit tak hluboko pod 5 %, aby bylo možné tento scénář označit za velmi pravděpodobný. Pohybují se totiž kolem této magické hranice, což jistotu jejich odstranění z příští Sněmovny rozhodně nedává. To by se musely propadnout někam kolem 3 % a tam zůstat. Tedy tam, kde se pohybují preference opozičních TOP 09 a KDU-ČSL. Ani pro ty to však neznamená stopku v úsilí o usednutí do parlamentních křesel i po příštích volbách. Obě totiž vynikají výjimečnou schopností přilepit se k někomu, kdo je do Sněmovny na svých zádech vynese.
Kanonáda vůči Motoristům však sleduje i krátkodobý cíl. Tím je snaha současnou vládu rozklížit a dosáhnout jejího pádu. Poté nechat Andreje Babiše vytvořit vládu menšinovou, která by tak byla závislá na milosti a nemilosti současné opozice. Musel by tedy v podstatě plnit část jejího volebního programu a nést za to odpovědnost. Je však velmi nepravděpodobné, že by se mu do něčeho takového chtělo, a tak by nejspíš došlo na jiný scénář – tedy na předčasné volby. To vše si však vládní politici moc dobře uvědomují, a tak ona kanonáda vůči Motoristům soudržnost vládní koalice nejenom neoslabuje, ale dle mého soudu naopak dokonce posiluje.
Navíc se zdá, že stav, kdy se nejvíc negativních emocí soustředí vůči Motoristům, vlastně vyhovuje i oběma ostatním vládním stranám. Andrej Babiš tak najednou není to „největší zlo“ a byť občas někdo vytáhne poněkud vyčpělé kauzy „střetu zájmů“ nebo „Čapího hnízda“, obojí působí jako hodně obehraná písnička, jejímž nejviditelnějším projevem je to, že si při nich jeho zarytí odpůrci dosyta zanadávají. A podobně vyhovuje i SPD, že není tím „nejhorším“ a zájem protivládních „hejtrů“ se soustředí na někoho jiného.
Paradoxně však role vládního „otloukánka“ vyhovuje podle mne i samotným Motoristům. Svým voličům slibovali, že nebudou konformisty a budou se pouštět i do věcí dříve nemyslitelných. Což plní minimálně tím, že udělali na „svých“ ministerstvech pořádný průvan a od erárních cecíků odtrhli celou řadu woke aktivistů.
Také však slibovali, že „pohlídají Babiše“ a že budou usilovat o snižování rozpočtových schodků. A v těchto záležitostech se tedy zatím ničím pochlubit rozhodně nemohou. Do voleb je však daleko a mají tak ještě čas vymyslet, jak si zachovat „rozpočtově odpovědnou“ tvář ve vládě, které není nějaké to hluboké zatínání veřejné sekery proti mysli.
Neočekávám však, že v této oblasti nějakých zásadních úspěchů dosáhnou, a tak budou o to víc usilovat o to, aby byli nadále vnímáni jako razantní „bojovníci“ proti wokeismu, progresivismu, klimaalarmismu a dalším podobně zhoubným –ismům. Aby to však fungovalo, musí se o tom dozvědět nejenom jejich voliči, ale také všichni ti, kterým tyto –ismy lezou krkem. A právě proto Motoristům vyhovuje, když je média a jejich odpůrci razantně kritizují za kroky, které proti těmto ideologiím podnikají. Dělají jim tím totiž u jejich potenciálních voličů reklamu úplně zadarmo.
Otázkou však je, zda to bude za tři roky pro získání dostatečného počtu voličských hlasů stačit. Nedávné komunální a senátní volby naznačily, že by tomu tak nemuselo být. Jenomže tyto volby mají úplně jiný charakter a netěší se zdaleka tak velkému zájmu voličů jako volby parlamentní. Na druhou stranu by však byla podle mne chyba, aby se Motoristé s tímto vysvětlením spokojili. Jinak řečeno, nad neúspěchem v komunálních a senátních volbách nelze mávnout rukou, ale ani z toho není třeba dělat tragédii. V každém případě však musí Motoristé vedle mediálně zvučných výstupů přidat také trochu nějakého hmatatelného obsahu, kterým by se mohli svým voličům pochlubit.
Přes pouhé systematické vytáčení svých oponentů totiž cesta do příští Sněmovny nevede…
