Když 20. prosince ministryně obrany řekla v rozhovoru pro Aktuálně, že si „myslí, že se svazujeme svými vlastními zákony, konvencemi a mezinárodním právem, protože je na rozdíl od Ruska dodržujeme“ dalo se to považovat za nedůležitý povzdech válečné fanatičky, kterou s nadsázkou mrzí, že nemůže poslat Ukrajině na pomoc atomovou bombu.
Stěžovala si, že „než Česko vypíše výběrové řízení na dodávku vojenského materiálu, než se to zprocesuje se všemi úřady na ochranu hospodářské soutěže, námitkami, lhůtami a soudy, uplynou dva až tři roky a takové ´omezení´ Rusko vůbec neřeší.“
Všechno má být tajné
Neuplynuly ani tři týdny a podle nejnovějšího vyjádření ministerstva chce stát v budoucnu tajit nejen počty vojáků, ale i veškeré nákupy vojenského vybavení cituji: „…je nezbytné zajistit, aby prostřednictvím registrů smluv protivník nezískával informace o uzavíraných smlouvách.“
Pokud chceme být za kuriózní zemičku uprostřed Evropy, která si myslí, že počet jejích vojáků je důležité vojenské tajemství a rozhodující při strategii nepřítele, asi by se nad tím dalo mávnout rukou a počkat na příští vládu.
Ale jestliže nám politička koalice, která tisíckrát opakovala, že patříme na Západ a přitom aniž bychom byli ve válce oznámí, že ji standardní demokratické principy veřejné kontroly omezují v utrácení veřejných peněz, musí se i ten nejzarytější ruský odpůrce a největší podporovatel současné vládní koalice sám sebe ptát, zda je to opravdu ta cesta a jestli ještě zbyde rozdíl mezi tím naším systémem a systémem nepřítele.
Pokud premiér ministryni neodvolá, tak lhal
Všichni hlídací psi demokracie by měli zbystřit a okamžitě uvažovat, zdali ministryně v zápalu válečné nenávisti neztratila poslední zbytky sebekontroly a nezačala kvůli jakémusi vyrovnání pozic a nejistému vítězství přizpůsobovat naši zemi Rusku. Okamžitě by měli začít křičet, že nesmíme vyřadit roky budované kontrolní mechanismy veřejné kontroly ani za cenu hlubšího transatlantického spojenectví.
V žádné západní demokracii by se něco podobného nestalo a pokud premiér ministryni neodvolá, tak lhal. Možná podle jeho omílaných frází patříme na Západ, ale s Jurečkovým večírkem, Rakušanovými kampaněmi a především nyní s ministryní Černochovou směřujeme zcela jasně na Východ.
My jsme náhodou hodně demokratická země. Všude mají nějaká omezení, jen my jsme schopni instalovat do ministerských židlí úplně blbé osoby. A není jich málo. Možná kvóty….
Vládní kvóty na blbce? 🙂 V tom plníme plán na 300 %.
Jana Černochova
Přesné. Magor Černochová se snaží přesvědčit veřejnost, že Putin získává informace o české armádě z denního tisku.
Nemohu s autorem souhlasit, že směřujeme na východ. Když se pozorně podíváme na dění na „Západě“, zjistíme, že směřujeme přesně tam kam on – k totalitě jak z Orwella. Madam Černochová je pouze jedním z přisluhovačů, který se opájí mocí. Jediným cílem je ořezávání svobod a principů demokracie salámovou metodou, jak si to mocipáni vyzkoušeli za kovidismu. Teď bude tajné tohle protože…., teď zakážeme kritizovat tohle protože… atd.. No mýt u moci individua jako paní Černochová, či pan Rakušan plně vyhovuje cílům těch kteří skutečně rozhodují.
No, § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 o zadávání veřejných zakázek umožňuje takovou neveřejnou soutěž od počátku své existence a byl hojně využíván třeba i za Metnara / Babiše.