Brankář Hudáček skončil. Z cancel kultury se stala norma

Ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock

Kde se stala chyba? Je válka a Rusko je agresorem, zní typická odpověď. Jenže, při vzpomínce na Irák, kdy byly zjevným agresorem naopak Spojené státy, a válčilo se ze zcela vylhaného důvodu, nikdo podobná měřítka neuplatňoval a hráče NHL nikdo nekádroval.

Totéž v případě Afghánistánu nebo Sýrie. Všechno jsou to mezinárodně a politicky obdobné případy. Agrese velmoci vůči suverénnímu státu, ale uplatňuje se zde dvojí metr. A nejen to. Tento dvojí metr už pronikl i tam, kde nemá vůbec co pohledávat. Do hokeje. Sportu, který má zůstat z principu apolitický. Ale už není. A mlčí se.

A co je nejhorší, má to své důsledky. Pracovněprávní i osobní. Slovenský brankář, co se vůbec ničím neprovinil, u nás chytat prostě nebude. Nesmí. Hrál totiž hokej v KHL. A to si brankář nesmí dovolit. Idiocie takového přístupu je sice do očí bijící, jenže se opět mlčí. Média určila správný a potřebný postoj většiny. A to je ta chyba, proč jsme se dostali až sem. Protože média nálepkují, lidé se vyhazují a veřejnost neprotestuje.

Nová společenská norma

Povyk aktivistů, v kontrastu k mlčení většiny, je pak motorem cancel kultury, tedy kultury rušení, jako takové. Bez něj by už dávno zanikla lusknutím prstů. Protože vždy útočí stále ti samí. Hlasitá skupinka ukřičených aktivistů s médii za zády nasazuje vůči jednotlivci, který nemá žádné zastání. Protože onálepkovat někoho je snadné. A ostatní to opravňuje nepálit si prsty. Zlo je uspokojeno, ale jen na čas. Vrátí se znovu a silnější.

Společnost tak dlouho tolerovala utahování šroubů svobody a cílené napadání nepohodlných osobností, až skončila tam, kde je dnes. Z cancel kultury se stala nová, nepsaná společenská norma. Nespravedlivá, zbabělá, ale všemocná. A stačilo jen málo. Neozvat se. Protože cancel kultura tu není poslední týden. Ani měsíc. A dokonce ani rok nebo dekádu. Je tu ještě déle, ale mlčelo se.

Případ Bátora
14. října 2011 končí na ministerstvu Ing. Mgr. Ladislav Bátora, Ph.D., poradce ministra školství Josefa Dobeše. Od začátku roku proti němu v médiích běžela štvavá a dehonestační kampaň, dirigovaná nejvyššími představiteli TOP09. Konkrétně ministrem financí Miroslavem Kalouskem a ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem, předsedou strany. Nezastal se ho nikdo. Musel jít. Byl totiž označen za antisemitu, fašistu, rasistu a neonacistu. A s tím se nepolemizuje. Od takových lidí se může slušný člověk leda tak ušpinit.

Případ Konvička
8. dubna 2015 obžalovává státní zástupce doc. Mgr. Martina Konvičku, Ph.D. Důvodem byly jeho protiislámské poznámky ve vláknu na Facebooku. Vysloveně dehonestující, někdy až vyzývající k určitému násilí nebo demonstrující určitou možnost násilí, vysvětluje jejich protiprávnost okresní státní zástupce v Českých Budějovicích Josef Richtr. Škoda, že nepůsobí i v Řeporyjích, ale tehdy si nikdo nedovolil ani ceknout. Předsudečná nenávist, islamofobie a útoky proti skupině osob na základě náboženství nebo etnicity byly mantry, kde platila presumpce viny. Sice jen u někoho, ale Konvička není Novotný.

Případ Kraft
15. června 2021 míří k odvolacímu soudu Michal Walter Kraft. Šlo o trestní stíhání za jeho esej o hrozící islámské budoucnosti Evropy ve světle sílící ilegální migrace. Původní rozsudek samosoudkyně Mgr. Lucie Kantorové odvolací soud ústy JUDr. Lucie Černé potvrdil v celém znění, aniž by byla obviněnému dána možnost pronést cokoli na svou obhajobu. Podněcoval nenávist, tak jaképak copak. Ostudnému stáni v Justičním paláci na náměstí Kinských jsem byl přítomen osobně. Původní rozsudek si můžete přečíst zde, zamítnutí odvolání zde.

Případ Lisková
6. dubna 2022 vynáší Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudek nad Nelou Liskovou, někdejší členkou Národní domobrany. Proviněním bylo v tomto případě sdílení příspěvku z facebookové satirické stránky Pirátská pravda avizujícího plán výstavby startovacích bytů pro uprchlíky z Afriky. Žalující Pirátka Olga Richterová má dle soudkyně JUDr. Dagmar Stamidisové nárok na omluvu, protože Lisková je známou aktivistkou a tak si pravdivost příspěvku ověřit měla. Lisková byla několik let honorární konzulkou Doněcké lidové republiky v ČR, než soud zastupitelství na popud ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka zrušil. Tudíž už vtipy sdílet nesmí.

Případ Bednářová
6. prosince 2023 prohrává učitelka Martina Bednářová soud, dle kterého byla ze školy vyhozena právem. Stalo se tak na základě nahrávky z hodiny, kde se debatovala se žáky o situaci na Ukrajině. Sdělovala sugestivním způsobem nepravdivé informace nezletilým žákům, konstatovala soudkyně Patricie Adamičková. Léta lhaní o Afghánistánu, Iráku, Sýrii, koronaviru nebo migraci nevadí. Názor učitelky ano. Možná dokonce pravdivý, ale to nelze akceptovat už vůbec.

Případ Drulák
10. ledna 2023 zveřejňují Seznam Zprávy informaci o propuštění bývalého diplomata a politologa prof. Ing. Petra Druláka z Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV). Místo bádání nahrává ruské propagandě, obvinilo jej Ministerstvo zahraničních věcí, pod které ústav spadá. Hlasy pracovníků ÚMV jako renomované veřejné výzkumné instituce nemohou obsahovat nedoložené konspirační narativy, překračovat určité meze korektnosti, zatemňovat a účelově zobecňovat, vytýkal mu pro změnu ústav. A tak byl vyhozen. Drulák byl jedním z prvosignatářů výzvy Mír a spravedlnost, a takové excesy opravdu nikdo tolerovat nechce.

Případ Svoboda
31. března 2023 informovala Česká televize, že David Svoboda, předseda Komise sportovců Českého olympijského výboru a olympijský vítěz z Londýna v moderním pětiboji, v komisi končí. Stalo se tak po udělení důtky od ředitele ASC Dukla Praha Pavla Bence a po rozhovoru s ministryní obrany Janou Černochovou. Šlo o trest za veřejně artikulovaný váhavý souhlas se stanoviskem Mezinárodního olympijského výboru ohledně účasti ruských sportovců na olympiádě. Co je na podpoře oficiálního stanoviska MOV zavrženíhodného, nebylo úplně jasné, ale na Libavé mu to snad paní ministryně vysvětlila dostatečně.

Případ Ševčík
21. prosince 2023 přebírá děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc. rozhodnutí rektora o svém odvolání. Důvodem byl měsíce trvající mediální tlak a požadavky na jeho odchod kvůli vystoupení na protivládní demonstraci na Václavském náměstí v září 2022 a účasti na incidentu u Národního muzea v březnu 2023. Co na tom, že šel pomoci zraněnému člověku, bezdůvodně zmlácenému třemi těžkooděnci. Je proruským dezolátem a jako takový musí skončit, důvody nehrají roli.

Hlavy a hřbety vzhůru, přátelé

Těch jmen je daleko víc a bude jich přibývat. Proč? Protože exemplárně odsouzení neodstrašují dostatečně. Kdekdo se domnívá, že pokud si dá pozor, tak jako Tušl, Čermák nebo Hejátko neskončí. A pak se diví, že mu to nebylo nic platné. Proč? Protože cancel kultura u nás nemá žádnou protiváhu. Lidé nadávají, ale nevytváří protitlak. Oběť tak nemá žádné zastání a vedoucí pracovníci naopak jednoduchou volbu. Rozhodují se mezi pokračováním vřískotu aktivistických médií nebo zaraženým, ustrašeným tichem protistrany. A to musí přestat, jinak budou rozhodovat příště stejně. A třeba o Vás.

Tak hlavy a hřbety vzhůru, přátelé. To jsou páteční slova Jakuba Vágnera, což je další odvážný, co jen řekl, co si myslí. A už bylo zle. Ale je rybář, dobrodruh a světoběžník, takže to budou mít s cancelováním docela těžké. A pokud zvedneme hřbety a hlavy opravdu všichni, pak přímo nemožné. Je čas říct dost, tohle už stačilo, v takovém světě žít nechceme. A musíme být hlasitější než ukvíkaná protistrana.

Jinak se nezmění nic…