Česká ekonomická kočička aneb jak vyčarovat ekonomické zázraky

Katapultem, který českou ekonomickou mícu vystřelil až na práh první desítky hospodářsky nejvyspělejších států unie, má být především snížení inflace z 15 na 2,7 procenta. To zní sice hezky, jen kdyby však mzdy oproti roku 2019 reálně neklesly o deset procent a pokles kupní síly obyvatel ČR nebyl nejvýraznější ze všech unijních zemí. Od konce roku 2019 se sice zvýšily platy o 27 procent, ale spotřebitelské ceny vzrostly o 41 procent.

Nosnou raketou letošního skoku Česka mezi evropskou hospodářskou elitu je prý také zvýšení podílu národního důchodu na HDP z 95 na 99 procent. Jedná se o procentuální vyjádření míry odlivu kapitálu do zahraničí. Tedy kolik peněz odčerpají z naší ekonomiky zahraniční vlastníci firem formou dividend a vnitropodnikových finančních operací. Doposud to byly stovky miliard korun ročně a patřili jsme v tomto neduhu k nejpostiženějším členům EU. Letos jsme však zázračně vyzdravěli.

Údajně například proto, že víceméně státní ČEZ koupil od Australanů za 21 miliard korun společnost GasNet, naše slovutná vláda od Němců plynové zásobníky pod hlavičkou firmy RWE Gas Storage CZ a od nadnárodního konsorcia provozovatele plynovodů společnost Net4Gas. Plynárny stály osm miliard a něco málo z toho už vydělaly, ale za zadlužené trubky budou české domácnosti platit navíc šest miliard korun ročně. To na žádné zásadní vyproštění z kleští zahraničního kapitálu nevypadá.

Češi prý „podojili“ Západ

Dalším posílením hospodářské suverenity ČR má být investice našich oligarchů v zahraničí, a tudíž obrácení toku dividend zvenku k nám domů. Uvádí se společnost EP Group Daniela Křetínského, která koupila podíl v německých železárnách ThyssenKrupp a britskou poštu Royal Mail. Dále akvizice skupiny Sev.en podnikatele Pavla Tykače ve Velké Británii a ve Skandinávii. Jde o ocelárny od španělské firmy Celsa.

V Česku patří zahraničním majitelům skoro půlka naší ekonomiky. Takže ani Křetínský nebo Tykač nás stran obrácení toku dividend asi moc nevytrhnou.

Snad také CPI Group Radovana Vítka někde něco koupila, jenže Česká spořitelna zase přeprodala podle shora zmíněného triku vnitropodnikových finančních operací své matce, rakouské Erste Group Bank, realitní fond Reico v hodnotě 38 miliard korun. Takže i v tom případě spíš nula od nuly pojde.

Je tedy pro mě opravdu záhada, jak na zvýšení podílu národního důchodu na HDP z 95 na 99 procent Česká spořitelna a datový portál Evropa v datech přišly.

Nedává to smysl

Ať už takzvaný ‚index prosperity‘ šťouchal do české ekonomické kočičky sebevíc, ta se ani nehnula, pokud jde o přidanou hodnotu. Zůstává mezi zeměmi unie na třetím místě od konce, takže se nic nemění na tom, že jsme evropská montovna s levnou a poslušnou pracovní silou. Reálné zvýšení mezd by byl skutečně účinný způsob, jak přinutit cizí firmy, aby u nás nechaly to, co v ČR vyprodukují. Jenže o to zjevně nemá nikdo zájem.

A jak se zdá, dokonce ani ti, kdo v montovnách pracují. V každém případě – těžko dává smysl, aby země s ekonomickou strukturou podobnou Thajsku nebo Malajsii byla devátou nejlépe prosperující v Evropě. Z šetření Českého statistického úřadu vyplývá, že v ČR je každý desátý člověk ohrožen příjmovou chudobou. Jednotlivci nad 65 let a neúplné rodiny s dětmi jsou tomuto riziku vystavení ze 40 procent.

Společnost, které se ekonomicky daří, je společnost, ve které se všichni mají dobře, protože se dokáže postarat i o ty nejslabší. Sami si tak můžete odpovědět na otázku, zda Česku opravdu patří deváté místo v unii.

Čtěte také:
Chmurný výhled ČNB: Líp už se mít nebudeme
Trend se zlomil, ekonomika si nepatrně polepšila
Ekonomika EU stagnuje. Eurostat přitom sliboval růst