Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Další paskvil v programu České televize

Zdroj: Shutterstock
Petr Štěpánek
Petr Štěpánek Spolupracovník redakce

Jsem České televizi vděčný za to, že odvysílala Reportáž psanou na benzínce. Lepší obžalobu, dokládající, jak nekonečně se veřejnoprávní televize vzdálila svým povinnostem vepsaným do zákona, snad ani nejde vymyslet, píše v textu pro Deník TO bývalý místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a současný místopředseda Trikolory Petr Štepánek.

Klobouk dolů, výstižnější sebeobžalující dokument, demonstrující, jak Česká televize sešla z cesty a jak se proměnila v hanebnou propagandistickou hydru, snad ani nejde vymyslet.

Kdyby Česká televize fungovala tak, jak jí předepisuje zákon, nevysílala by podobné paskvily, ale osoby, jež jsou předmětem jejího zájmu, by normálně pozvala do studia a nechala je mluvit. Diváci jsou dostatečně chytří, aby si dokázali sami udělat závěr, co jsou dotyční zač.

Vox populi, vox dei. Takhle o dílku novinářky Svobodové smýšlejí diváci na serveru Česko-slovenské filmové databáze. Vybírám pár postřehů a názorů:

„Zatrpklá, psychicky nevyrovnaná novinářka se upnula k tomu, že je ‚morálním majákem a etalonem pravé žurnalistiky s patentem na pravdu‘. Lidi, se kterými názorově nesouhlasí, chápe jako škůdce, kterých je třeba se zbavit, zašlapat je do země a k tomu je možno užít všechny ‚donucovací‘ prostředky, včetně naprosté demagogie a podpásovek. Je zděšená, že mimo její bublinu je svět někde úplně jinde… Dokument měl za cíl jediné. Dehonestovat tzv. dezinformátory a adorovat ty ‚správné‘ novináře.“

„Křečovitá snaha ukázat prstem na ty, kteří mají tu drzost mít opoziční názory. Paní Svobodová z Bakalova Respektu putuje krajinou a nechápe, jak je to vůbec  možné, že se najdou lidé, kteří nevěří naší milované Straně a vládě. Vyznění dokumentu je ve výsledku takové, že dojít k jakékoli domluvě s lidmi, kteří slepě věří tomu, co jim státní a mainstreamová média (patřící oligarchům, kteří ze současného systému žijí) předloží až před nos, je nemožné. Skupina, kterou zastupuje Ivana Svobodová, už dávno ztratila schopnost pochybovat a klást otázky. V tomto směru je dokument navzdory svému propagandistickému účelu (nebo naopak právě díky němu) vlastně cenný.“

„Česká televize po takovýchto dokumentech je i zadarmo drahá. Pražská kavárna Svobodová hulí jako sádrovej ježek a mele moudra. Porada Respektu to už je jen blá-blá-blá a nic. Vidlák naprosto v pohodě.“

Co k tomu všemu dodat? Ivana Svobodová chtěla předvést zlotřilost dezolátů, ale namísto toho nám úplně nejvíc pověděla sama o sobě. O své namyšlenosti, o své pýše, o své nadřazenosti. Zároveň ruku v ruce s Českou televizí demonstrovala jeden z našich největších společenských problémů. A tím je naprostá jednostrannost zdejších médií hlavního proudu a jejich odtrženost od reality. Proč tomu tak je? Protože jejich naprostou většinu ovládá ghetto namistrovaných, převážně pražských novinářů, kteří žijí v iluzi, že právě oni, a jen a jen oni, požili Šalamounovo lejno, což je opravňuje k tomu, aby se naváželi do všech ostatních, kteří svět a politiku vidí jinak než oni.

Autor je bývalý dlouholetý člen a místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, v současnosti je 1. místopředsedou Trikolory.

Čtěte také:
Televizní portrét novinářky z Respektu zachycuje největší bolest české žurnalistiky
Česká televize ve službách Velkého bruselského bratra
Česká televize opět úspěšně hledá dno

Líbí se vám článek?

Spolupracovník redakce

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >