Kam kráčíš, státní zastupitelství?

Jméno Renaty Vesecké není třeba nijak dlouze představovat. Od jejího jmenování nejvyšší státní zástupkyní uběhne letos na podzim již dobrých dvacet let, ale mediální stopa nevychladla dodnes. S Motoristy se navíc vrací v čele kandidátky pro Královéhradecký kraj do politiky a nadcházejícího volebního klání, a tak nás zajímalo, jak vidí problematiku státních zastupitelství dnes.

V prosinci jste byla na kongresu Motoristů představena jako expertka na spravedlnost a v dubnu oznámila kandidaturu do poslanecké sněmovny. Co vás přimělo k návratu do politiky?
Jsem nespokojený občan, nelíbí se mi, jak vláda přistupuje (či spíše nepřistupuje) k řešení problémů. Myslím si, že když chcete něco změnit, musíte být aktivní.

Jakých problému konkrétně, můžete nějaké uvést?
Problémy jsou, kam se podíváte – zdravotnictví, školství, o ekonomice ani nehovořím.

Od okresních zastupitelství jste přes vrchní nakonec postoupila až na nejvyšší a šest let vykonávala funkci nejvyšší státní zástupkyně. Jak vnímáte tuto éru z dnešního pohledu?
Jako nejvyšší státní zástupkyně jsem působila v období, kdy se vystřídali celkem čtyři premiéři a odcházela jsem v době působení Petra Nečase a jeho manželky Jany Nagyové. Personální šachy té doby jsou známé. V současnosti je postavení nejvyšší státní zástupkyně pevnější, jistotu mu poskytuje právní úprava jmenováním na celou dobu funkčního období sedmi let. Má to svá pro i proti. Pro je skutečně jeho neodvolatelnost z politických důvodů a sporů, zároveň proti je možný špatný výběr na počátku, na tak dlouhou dobu působení, v podstatě bez možnosti odvolání. O to důležitější je správný výběr na začátku. Pavel Blažek k překvapení všech, i když ne tak velkému, vše vyřešil během pár týdnů, spíše dnů, a to bez jakékoliv diskuse či výběrového řízení.

Proč tím nejste, jak jste lehce naznačila, překvapena?
Dlouho před tím se o tom ve sféře justice hovořilo.

Považujete za vhodné, aby byl nejvyšší státní zástupce i nadále podřízen vládě, nebo by měl mít jiný status? Měla jste někdy pocit, že by Vám do práce chtěl někdo cíleně zasahovat?
Vláda určuje trestní politiku a v tomto je celé státní zastupitelství na vládě závislé skrze legislativu, která určuje skutkové podstaty trestných činů, tresty, podmínky propouštění apod., a rovněž pak i priority boje proti zločinu. V konkrétních věcech jsou státní zástupci nezávislí a omílání hesla o posilování a prohlubování jejich nezávislosti je jen prázdná proklamace a snaha tvářit se jako bojovníci za státní zástupce a spravedlnost. Dělal to Pavel Zeman i Igor Stříž. Možná jsem to dělala také, ale dnes vím, že to asi hezky vypadá, ale skutečná nezávislost státních zástupců je již dána jednak zákonnými zárukami jako neodvolatelnost, nepřeložitelnost, zákonná výše platu a jednak vlastní osobou, odolností a profesionalitou jednotlivého státního zástupce. Možná mi to nebudete věřit, ale žádný ze čtyř premiérů po mně nic nepožadoval a do ničeho mě netlačil. Vyjma Petra Nečase k tomu, abych sama odstoupila.

Neangažoval se v této věci, minimálně z pohledu médií, tehdy i Jiří Pospíšil?
Samozřejmě to bylo v kooperaci s ministrem Pospíšilem, který chtěl změny na vrchních státních zastupitelstvích, což však bez nejvyššího státního zastupitelství nebylo možné. Změna vyhovovala i nechvalně známé straně Věci veřejné.

Sledovala jste kroky svých nástupců Pavla Zemana a Igora Stříže? Čím si vysvětlujete změnu postoje pětikoalice k dříve avizovanému a nikdy nerealizovanému Střížovu odvolání?
Pětikoalice vlastně spoustu věcí, o kterých prohlašovala, že je po nástupu do vlády ihned vyřeší, nevyřešila. Ostrá prohlášení předsedkyně TOP 09 Pekarové Adamové se úplně vytratila. Asi přestala vadit minulost komunistického vojenského prokurátora dříve namítaná. Nevím proč, ani co zatím bylo. Rozhodně to ale bude vědět exministr spravedlnosti či předsedkyně TOP 09.

Jak se k těmto požadavkům a následnému obratu stavěla Marie Benešová, která Stříže do funkce navrhla?
Nevím o reakcích Marie Benešové.

Jak hodnotíte zásah do svobody slova ze strany nejvyššího státního zastupitelství v únoru 2022, postavený na § 365 schvalování trestného činu a § 405 zpochybňování genocidia a jejich extenzivního výkladu?
Prohlášení Igora Stříže bezprostředně po okupaci Ukrajiny Ruskem byl podle mého názoru špatný krok. Důrazné prohlášení o trestání vyjadřování se bez toho, aby se jednalo o konkrétní kauzu, konkrétní posouzení konkrétního jednání a všech jeho okolností, zcela jednoznačně na řadu lidí muselo působit a také působilo jako zastrašování, jako propagace vládního nazírání a do určité míry jako zvednutý prst proti prezentaci odlišných názorů.

Poslední měsíce vrátily do české společnosti fenomén politického násilí a jeho tiché tolerance napříč institucemi. Lze se proti nečinnosti státních zastupitelství občansky bránit?
Veřejné útoky politiků mezi sebou, ale i politiků na občany s rozdílným politickým názorem, vedou ke stupňované nervozitě a až agresivitě v celé společnosti. Je to nebezpečný jev, který nevypovídá pouze o úrovni politické kultury, ale může gradovat až do opravdové agrese jak jednotlivců, tak celých skupin. Je důležité, aby orgány činné v trestním řízení nebagatelizovaly tento jev, ale aby také zároveň pod záminkou boje proti tomuto jevu nedocházelo k zásahům do osobnostních svobod, zejména svobody slova. Potřebujeme vzdělané, apolitické soudce a státní zástupce, kteří jsou schopni objektivního pohledu a dokážou tu hranici skutečné škodlivosti a nebezpečí správně posoudit. Pokud tomu tak nebude, tak vlastně žádná obrana není možná.

Demokratický stát funguje na bázi demokratických institucí, kdy jejich vytváření a existence je základním předpokladem funkčnosti demokracie ve společnosti. Funkčnost ale musí zajistit i lidé pracující v těchto institucích. Je velmi důležitý systém kontroly a odpovědnosti těchto osob. Myslím, že někdy ne zcela dobře tento systém funguje, samotná existence demokratických institucí nepostačuje. Ochrana občanů je tedy možná sice jedině skrze tyto instituce, ale fakticky pak zejména skrze volby, které by měly přinést změnu fungování těchto institucí v případě nespokojenosti s nimi. Pro vylepšení systému kontroly a odpovědnosti Motoristé ve svém programu nabízí např. zavedení osobní odpovědnosti státních zástupců a soudců za vadná rozhodnutí.

Co říkáte na únorový incident ze Staroměstského náměstí, kde jediným obviněným je obránce napadaných účastníků pokojné akce, nebo na cílenou šikanu opozičních europoslanců a politiků?
Bohužel nevím teď konkrétně, jaký incident máte na mysli. Nerada se vyjadřuji ke kauzám, kde nejsem seznámena s děním nebo obsahem spisu. Moje vyjádření by pak mohlo být pouhou spekulací, kdy bych mohla poškozovat zúčastněné osoby. Proto se tedy omlouvám, ale nemohu se vyjádřit.

Těch incidentů bylo už několik, a já vám teď ta videa pustím. Co na to říkáte?
Po zhlédnutí videí bych určitě jako advokát doporučila předložit tento materiál nejvyššímu státnímu zastupitelství, nechť posoudí, zda má jednání trestněprávní či ryze politický charakter, zda se může jednat o systémové zastrašování, neadekvátní chování či stalking.

V čem selhává současný systém trestního řízení, pokud jde o opakovanou protiprávní činnost? Nejsou řetězené přestupky lidí, jako je Novotný či Oganesjan, již v daných počtech fraškou? Pomůže zde novela trestního zákoníku?
Systém trestního řízení myslím neselhává, protože starosta Novotný za ODS koneckonců nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Skutečností je, že někdy je stát příliš benevolentní a opakované překračování zákona nepostihuje dostatečně výrazně a rychle tak, aby nedocházelo ke stále se opakující recidivě konkrétních osob. Faktem ale také zůstává, že je důležité rozlišovat společenskou škodlivost přestupků a trestných činů. Vlastně lze na uvedené vztáhnout to, co jsem uváděla již výše, a to je profesionalita osob, které o porušení zákona rozhodují a které jsou schopny rozlišovat závažnost a nebezpečnost jednotlivých jednání. Já osobně se plně neztotožňuji s navrhovanou novelou trestního zákoníku v souvislosti s recidivou méně závažných trestných činů. To je přece to, co občany hojně obtěžuje, tedy kapsáři, vykradači bytů a sklepů, výtržníci na veřejnosti. Myslím, že pokud takové osoby pachatelů nebudou trestány odnětím svobody a budou stále pokračovat v páchání trestné činnosti, tak musí být veřejnost nespokojena.

Můžete pro čtenáře shrnout, jaké změny tato novela přináší?
U méně závažných trestných činů páchaných recidivisty má být preferováno ukládání trestů nespojených s odnětím svobody. Řetězení přestupků neřeší novela trestního zákoníku.

Jak si vysvětlujete, že policie některé případy, přestože se jeví jako důkazně podložené a jednoduše prokazatelné, nakonec odkládá? Nakolik funguje dohled státního zastupitelství nad postupem policie?
Ano, je to chyba, na kterou bych se ráda, pokud Motoristé sobě ve volbách uspějí a dostanou se do Parlamentu, zaměřila, protože souvisí s nedostatečnou odpovědností státních zástupců za rozhodování v trestním řízení. Nad každým prověřováním a vyšetřováním vykonává dozor státní zastupitelství, které může špatný či neúplný postup policie zhojit, vrátit věc s pokyny k došetření nebo naopak vrátit věc s pokynem k odložení. Chtěla bych, aby občané měli důvěru v orgány činné v trestním řízení.

Je třeba ale zároveň mít na zřeteli, že rozhodování v trestním řízení činí profesionálové a odborníci a leckdy to, co se laikovi může zdát nesprávné a nepochopitelné, je učiněno v souladu se zákonem. Je třeba vždy věci posuzovat na základě znalostí všech okolností i zákona. V posledních letech se ve své advokátní praxi setkávám s případy, kdy se buď policie přehnaně zabývá některými případy a má snahu kriminalizovat v zásadě jednání, které dle mého názoru trestné není, anebo naopak přehlíží některé trestněprávní aspekty věci a opakovaně věc odkládá. Jak jsem uvedla, je to chyba.

Zažila jste případ, kdy bylo nutné státního zástupce usměrnit kvůli příliš razantnímu nebo neobjektivnímu přístupu? Kde je podle Vás u státních zástupců hranice mezi důsledností a přílišným aktivismem?
Myslím, že je důležité, aby si kauzy nebrali státní zástupci osobně a nebrali je ani jako příležitost ke zviditelňování se a dosahování vyšších pozic. Státní zástupce má být objektivní, není „honící se šelmou za kořistí“. Samozřejmě, že pokud jste přesvědčen, že před sebou máte pachatele, ale nemáte na to důkazy, vadí vám to, jste zklamán nebo vás to štve. Nemůže a nesmí to ale vést k tomu, že budete zatvrzele prosazovat svůj názor proti důkazům. Musíte respektovat zákon. Naprosto neprofesionální pak je, když neschopnost opatřit důkazy vede až k šikanózním postupům proti podezřelým nebo obviněným, nebo k naprosto nedůvodnému a nesmysluplnému protahování trestního procesu. Asi jsem takové případy jako vedoucí státní zástupkyně zažila, ale příliš si je již nevybavuji, snad jen snahu některých kolegů podávat dovolání i v případech, kdy nesouhlas s rozhodnutím soudu nedával smysl.

Jak si vysvětlujete, že dnes policie i státní zastupitelství dokáže označit trestní právo za krajní prostředek často už ve fázi prověřování, ačkoliv je tento princip primárně určen až pro rozhodování soudů?
To s vámi určitě nesouhlasím. Tento princip ultima ratio platí pro celé trestní řízení od počátku. Trestní právo je skutečně tím nejkrajnějším prostředkem a mělo by být aplikováno pouze tehdy, pokud nelze věc či nápravu řešit jiným způsobem. Je důležité, že tak nedochází ke zbytečné stigmatizaci domnělých podezřelých osob a vynakládání zcela zbytečných finančních nákladů státu na další projednávání této věci před soudy.

Nemůže být poukazování na tento princip již ve fázi šetření zároveň jeho faktickým mařením?
Samozřejmě, že pokud obdrží orgány činné v trestním řízení oznámení, ze kterého není zcela zřejmé, zda se nejedná o trestný čin, provedou šetření podle trestního řádu a teprve pak – třeba i za užití zásady ultima ratio – rozhodnou.

Jaké systémové nástroje by podle Vás měly být zavedeny, aby byla posílena reálná odpovědnost státního zástupce za kvalitu přípravného řízení? Lze se v tomto inspirovat v jiných zemích?
Nechci hovořit o kárné odpovědnosti, která je upravena zákonem, ale o odpovědnosti za vadná rozhodnutí, na základě nichž ministerstvo spravedlnosti každoročně vyplácí více a více peněz daňových poplatníků jako náhrady za nezákonná rozhodnutí. Cestou by mohlo být zřízení inspekčního orgánu v rámci ministerstva spravedlnosti, který by řešil taková vadná rozhodnutí, která se opakují u konkrétního státního zástupce nebo soudce, přičemž by věc byla řešena z podnětu občanů, nadřízených pracovníka nebo z vlastních poznatků ministerstva. Tento orgán by působil v rámci ministerstva bez jakýchkoliv nových nákladů na svoji činnost. V základních rysech, posuzování práce konkrétního státního zástupce jsem již dříve zaznamenala, například v Itálii.

Máte na mysli zákon z roku 1988, z období války proti sicilské mafii? Jak může nový orgán fungovat bez jakýchkoliv nových nákladů?
Náklady by nebyly třeba vzhledem k tomu, že administraci by provádělo ministerstvo spravedlnosti ze současných zdrojů a k posuzování by samozřejmě byla naprosto nezbytná účast soudců a státních zástupců, tedy osob rovněž již působících ve státní struktuře. Nedošlo by tedy k navyšování počtu zaměstnanců, ani k vytváření nového úřadu.

S činností státních zastupitelství jste byla obeznámena již za éry perestrojkového socialismu, kdy se jim ještě říkalo po staru prokuratury. Fungovala tehdy v něčem lépe než ta současná?
Prokuratura na rozdíl od státního zastupitelství byla monokratická, centralizovaná a v zásadě samostatná. Generální prokurátor docházel do vlády, rozhodoval o personáliích, financích, ale i o kauzách, a to byl ten problém. Zásahy do kauz i z politických důvodů. Myslím, že je dobře, že absolutní centralizace byla odstraněna a že nejvyšší státní zástupce není absolutním pánem a přenašečem „vládních názorů“ do trestního řízení. Nepovažuji ale ani za správné nahrazování řídícího prvku, který zaručuje jednotný přístup v trestních kauzách, alibismem některých vedoucích, kteří se bojí rozhodovat a zaštiťují se naprostou volností každého státního zástupce. Tak to není. Každý státní zástupce má sice nárok na svůj právní názor, ale musí také respektovat svého vedoucího. Pouze pokud považuje pokyn vedoucího za nezákonný, tak má možnost pokyn odmítnout. Vedoucí ovšem právě v důsledku alibismu pokyny ve věcech nevydávají, a nesjednocují tak praxi na svých úřadech. Stejně tak se ale stává, že řadoví státní zástupci se raději konfrontaci s vedoucím vyhnou a svůj právní názor, třeba i správný, neprosazují. Je to škoda.

Co byste doporučila mladým státním zástupcům, kteří se dostanou do střetu mezi tlakem a právními argumenty? Jak by měl státní zástupce reagovat, pokud v kauze čelí veřejné nebo novinářské kampani?
Práce státního zástupce nemůže podléhat názorům z vnějšku, a to ani politickým, mediálním či celé veřejnosti. Vměšování se dokonce zakazuje Ústava. Je to ale někdy těžké, být pranýřován za své rozhodování či postupy. Ono totiž v Česku myslím platí, že „každý rozumí fotbalu a trestnímu právu“. Já už jsem o tom hovořila výše, že pokud neznáte všechny okolnosti, nemusí být vždy hodnocení věci objektivní. Asi je to ale všude na světě a bude to pravděpodobně setrvávat i nadále. Ideální stav je tedy výběr osob státních zástupců, ale i soudců, kteří by měli být nejen odborníci, ale i osoby, které se nehroutí z mediálního nesouhlasu a které nepodléhají náladám ve společnosti.

Řekla bych, že k posilování vytváření takové osobnosti přispívá i co nejširší zkušenost, tedy schopnost dívat se na věci z různých úhlů pohledu i být zcela nad věcí. K tomu přispívá i prostupnost právnických profesí, a proto bych tedy mladým absolventům práv doporučila co nejvíce zkušeností z různých právnických profesí.

Za Motoristy bych určitě tuto myšlenku ráda propojovala. U top právnické profese, jako jsou soudci, považuji za důležité i obecnou životní zkušenost, pokud mají rozhodovat o životech jiných. Velmi dobrým krokem bylo zvýšení požadavků na věk pro funkci soudce tak, jak to svého času učinil Václav Klaus. Pokud se dotazujete na reagování na ataky na jednotlivce zvnějšku, pak by se myslím neměl hájit sám, protože to zpravidla bývá zbytečné, ale měl by se za něj a jeho práci postavit jeho vedoucí, pokud se s ním samozřejmě ztotožňuje. Pokud by to bylo naopak, možná by to bylo i vhodnou náplní právě pro inspekční orgán ministerstva spravedlnosti, jak jsem o něm hovořila.

Jak byste celkově zhodnotila stav státního zastupitelství v České republice a jaké změny považujete za klíčové pro jeho zlepšení do budoucna?
Celkový stav státního zastupitelství není špatný, ale úplnou důvěru občanů určitě nemá. Přetrvávají rozdílné přístupy k hodnocení věcí, malá efektivita dozoru a dohledu, určitý alibismus a také pasivita nebo přehnané osobní ambice. Tohle vše by mohla zlepšit systémová kontrola s vyvozováním odpovědnosti, což chybí a což by Motoristé rádi v nějaké podobě prosadili.

Řešíte tuto agendu i s dalšími stranami?
Motoristé, pokud vím, uvedené v tuto chvíli neřeší s jinými stranami či uskupeními.

Čtěte a sledujte také:
Renata Vesecká: Útrpný vládní striptýz a divný lidi
Jak TO je? Renata Vesecká: Naše země se odchýlila od demokratických kořenů
Černá středa české spravedlnosti