Co dělá manažer udržitelnosti, o tom dává bližší představu zpráva ČEZ o udržitelném rozvoji za rok 2023. Jmenuje se ‚Odpovědní v proudu změn‘, má 150 stran a uzávěrka jejích textů byla loni v dubnu. Že takových manažerů bude teď rychle potřeba sehnat slušné množství, ukazuje zase zpráva iRozhlasu. Nutnost mít dřív či později manažera udržitelnosti je zamontovaná do unijní pavučiny směrnic, předpisů a zákonů.
Tato funkce je skvělou ukázkou toho, kam 440 milionů lidí v členských státech EU zavedl zelený socialismus. Manažer udržitelnosti je totiž nezbytnou součástí vedení firmy. Do jejího rozhodování vnáší zcela neekonomická kritéria, jež může prosazovat vcelku vší mocí. Odpovědnost za ekonomické výsledky však nemá. Jen je zatěžuje svým – s ohledem na množství práce – jistě nemalým platem. A také vyžadováním té udržitelnosti. Bohužel, jakkoli bude jeho objem práce úctyhodný, bude zároveň zcela zbytečný. Nepomůže totiž nejen ekonomice firmy, ale ani „klimatu“, což je však hlavní důvod zavedení této funkce. Jistě, může přispět klasické ochraně životního prostředí, ale k té už existuje dostatek jiných předpisů, ba i obecné povědomí o tom, že se nemáme k přírodě chovat jako hlupáci.
Manažer udržitelnosti však bude jako jediný vědět, jak vyplnit stovky položek v reportu pro unijní centrálu v Bruselu. S tím si totiž nikdo jiný neporadí. No a zda to tam někdo bude číst, se samozřejmě neví. Ani to, kolik lidí k tomu bude případně potřeba. A už vůbec se neví, co by z takového čtení mělo vzniknout…
Principiálně je tato funkce (z pohledu kritérií udržitelnosti ESG nutná a nezbytná) srovnatelná s funkcí důstojníka pro věci politické v Československé lidové armádě. Tedy politruka. Měl-li za něco odpovědnost, pak za neměřitelnou politickou uvědomělost mužstva. Ale kecat mohl do všeho. A všichni jeho názor museli brát vážně, protože to bylo „politické hledisko“. O 35 let později máme jako podobně důležité stanovené „klimatické hledisko“. A manažera udržitelnosti…
Prodloužená ruka Bruselu dbající na uplatňování Green Dealu
„Musí rozumět tomu, jaký dopad mají aktivity firmy na životní prostředí. Tedy kde vznikají emise, jaká je uhlíková stopa té firmy. V případě výrobních společností i jaké suroviny zpracovávají, jaké odpady vznikají nebo jaký dopad může mít činnost firmy na ekosystémy, na rozmanitost druhů,“ citoval iRozhlas Editu Šilhánovou z vedení Asociace udržitelného podnikání.
Manažer udržitelnosti je de facto prodlouženou rukou Bruselu, jež dbá o ideologickou čistotu podnikání firmy. On bude dbát na to, aby dodavatelé mimo prostor EU dostávali „férovou“ cenu za svou kávu i o to, aby firma nepřispívala k odlesňování, aby snižovala své emise oxidu uhličitého, což mimo jiné bude znamenat tlak na to, aby přešla na elektromobily (jakkoli vůbec nejsou čisté). Zkrátka aby se chovala podle ideologie Green Dealu. Což výrazně prodraží fungování firmy a dále sníží její konkurenceschopnost. Ale když pak manažer správně vyplní všechny kolonky, dostane se firma k tomu jedinému, co jí Brusel nebo jeho vláda můžou nabídnout. Bude moct požádat o dotace. To, aby byly firmy závislé na dotacích, je jedním z nevyřčených cílů „klimatické“ politiky.
Že peníze na dotace nepadají z nebe, ale státy si na ně půjčují, je tabu. A pokud si nějaký stát nepůjčí zrovna na dotace, půjčí si na něco jiného, na co nemá, protože rozdává dotace. Jediná cesta z tohoto začarovaného kruhu je zrušení Green Dealu. A to letos. Bez náhrady.
Čtěte také:
Green Deal je cesta k nerůstu. Průmysl se bude muset transformovat. Přežije to ale?
Hlasy rebelů Green Deal nejspíš nezastaví
Český Green Deal se tutlá jak státní tajemství. Asi to bude pecka, kterou všichni zaplatíme z daní
Vítejte zpět v socializmu. Tehdy také každý podnik živil minimálně jednoho referenta evidujícího činnost Brigád socialistické práce. Noví politruci, noví příživníci, výsledek bude stejný a už nastává, ekonomický krach celého systému.