Kdo poslouchá takové žánry jako blues, soul, funky a podobné, tomu nemohlo uniknout jméno Marka Hlavici. Původní profesí novinář, pak dlouhá léta profík v public relations, ale pro nás dnešní účel hlavně osobitý muzikant. Důvodem tohoto zastavení je deska Výročí, kterou si Hlavica nadělil v těchto dnech ke svým pětašedesátinám.
Muzikant, který se pohybuje na hudební scéně už od 80. let, je spojen s kapelami jako Tucet nebo Žáha, příznivci blues jej znají taky jako moderátora mezinárodního hudebního festivalu Blues Alive v Šumperku. Nikdy se nehnal do nějakého mainstreamu, dělal to, co umí nejlépe, normální, poctivou, neodvozenou muziku na základech výše řečených žánrů. Nejinak je tomu i u Výročí, kde figuruje jako frontman kapely nazvané věru příhodně: The Seladons.
Na novém albu najdeme pestrou všehochuť – jak hudebně, tak tematicky. To byl také cíl, sám Hlavica k tomu řekl, že těch dvanáct písní vzniklo jako výběr z cca šedesáti, které hrají na koncertech. Je to výběr věru vydařený, každá píseň vás vede do nějaké specifické nálady, podpořené zvoleným hudebním základem, ať už je to reggae (Horoskop, mimochodem se skvostným textem obsahujícím i štěpné narážky na svět kolem nás), lehká samba (Nemusí být…), tango s přídechem osobitého písničkáře Toma Waitse (Žádná očekávání), soft rockabilly s moc milými vyhrávkami foukací harmoniky (opět Hlavica – píseň Feminista), jazzově odsypávající sebeironický song (Zkrachovalej ženich), na klavíru a pěveckém duetu postavená závěrečná pointa Zvedl jsem kotvy, která dá vzpomenout na nejlepší věci od Petra Hapky nebo Jaro Filipa, až po titulní nepatetický, ale o to působivější epos (Výročí) s možná nejlepším textem nejen celého alba, ale svým způsobem i výpovědí celé generace.
Když jsem desku slyšel prvně, napsal jsem Markovi Hlavicovi, že je to příjemné, nezakomplexované album. Tím jsem mínil skutečnost, že je to plod dospělého tvůrce, který má nadhled, schopnost ironie i sebeironie, smysl pro (i když někdy černý) humor, prostě deska pro pokročilé. Za tímto hodnocením si stojím a s radostí ji doporučuji.
Zde si dovolím ocitovat text titulní skladby. Proč tak činím, vám jistě nemusím vysvětlovat. Jak říká s oblibou básník Jiří Žáček: „Lidé, čtěte!“
Výročí
Je konec října a na tramvajích vlajkosláva,
ze starých filmů prezident s bradkou mává.
U sochy Masaryka zase se delegace rojí,
na stráži stojí starci v sokolském stejnokroji.
Ach synku, synku, neptám se, oral-li jsi,
zvorat si to zvládnem sami – dneska stejně jako kdysi…
Najednou všude tanky, kouř! To je tu srpen,
nelidský řád s lidskou tváří, ani ten nebude strpěn
a rozum velí: klid. Vyhnout se krvavé lázni,
Lenine, vstávej, Brežněv se zbláznil!
Ti, co to zažili, vzpomínat nechtějí. Snad se i trochu stydí,
že jsme mlčeli, že jsme se ohnuli… Ježíši, taky jsme jenom lidi!
Tak zase slavíme. Co, ani nevíme. A v rámci státní propagandy
jedeme na chatu anebo na hřbitov. Těžko říct, kde je více srandy.
Ať mír dál zůstává… a všude plno Havla,
na Letný tlačenice, že by mince nepropadla.
Vrásčití studenti v rádiu vzpomínaj na drama listopadu.
A máme volno! Všichni! I ti, co tenkrát stáli zticha vzadu!
Šeříky letos odkvetly dřív, tak aspoň ta zkouška sirén…
Zdravstvujtě, molodci! Květen zavoněl mírem.
Navečer za soumraku garmoška zazní tence,
na hrobech padlých usychaj slzy a věnce.
Na prahu nové éry: Navždy a nikdy jinak!
Navždy má krátký život, takže: Ať žije Ukrajina!
Dnes žádný prapory, průvody, proslovy v televizi,
tak aspoň minuta ticha, když nezní pravdy ryzí.
V pohnutém zadumání postát a smeknout klobouk z hlavy,
tak aspoň nějaké ty čestné salvy, když už nejásají davy.
Na nebi stíhačky – ať nakreslí kouřem trikolóru,
a celé město ať se zahalí smutkem do černého flóru.
Jenže nic se neděje, doba je víceméně všední,
jak stejnošedé tvárnice se skládají den ke dni.
Tak kde je patos, pompa? Svět zdá se nevhodně rozpustilý –
vždyť dnes je ten den, ten slavný den, kdy mne všechny lásky opustily!
Výročí
Čtěte také:
Nová deska Folimanky aneb Dlouhá píseň o krátkém loučení
Zdánlivě nepostřehnutelný mučedník: K padesátinám Pavla J. Hejátka
Za všechno může Jarek…
https://messerinzidenz.de/