Mobily do školy nepatří, podobně jako dříve nepatřila četba pod lavicí. Ne proto, že by tato technologie byla špatná, ale proto, že škola má jiný účel: učit děti soustředění, spolupráci, komunikaci a schopnosti být přítomné v reálném světě.
Britská ministryně školství Gillian Keegan letos 22. dubna oznámila, že předloží návrh zákona, který má zavést plošný zákaz mobilních telefonů ve školách. Velká Británie tak následuje státy, které už dříve dospěly k závěru, že mobilní telefony do školního prostředí nepatří. Tento krok není výsledkem náhlého rozhodnutí, ale dlouhodobé analýzy dopadů mobilních zařízení na chování, soustředění a duševní zdraví dětí.
Škola má být místem, kde je dítě plně duchem přítomné. Mobilní telefon však funguje jako trvalý zdroj rozptýlení. Zatímco kniha pod lavicí kdysi vyžadovala aktivní rozhodnutí žáka, mobilní telefon sám přitahuje pozornost notifikacemi, očekáváním zpráv i pouhou přítomností na lavici.
Výzkumy opakovaně ukazují, že děti se v blízkosti mobilu hůře soustředí, méně si pamatují a méně se zapojují do výuky. Škola má být prostorem, kde se děti učí přemýšlet, ne místem, kde bojují s algoritmy navrženými k maximalizaci pozornosti.
Nástroj kyberšikany
Mobilní telefony jsou navíc hlavním nástrojem kyberšikany. Ve školách se objevují tajné skupiny proti jednotlivým žákům, posměšná videa, anonymní útoky i okamžité šíření ponižujícího obsahu. Pokud mají děti mobil u sebe celý den, šikana se přesouvá přímo do školních lavic. Omezit mobily během školního dne je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak tento problém zmírnit.
Dalším důsledkem přítomnosti mobilů ve školách je prohlubující se odpojenost dětí od reálného světa. Děti potřebují sociální kontakt, hru, spolupráci, řešení konfliktů a skutečné vztahy. Mobilní telefon však nabízí rychlou a snadnou náhradu: digitální svět, který je jednodušší a lákavější než realita. Výsledkem je, že děti spolu méně mluví, méně si hrají a méně se učí sociálním dovednostem. Škola má být místem, kde se děti učí žít mezi lidmi. Mobil je v tomto prostředí překážkou.
Bez politické odvahy to nepůjde
Digitální technologie mají ve škole své místo, ale musí sloužit výuce. Interaktivní tabule, tablety, počítače a výukové aplikace mohou výuku obohatit. Rozdíl je jednoduchý: výuková technologie podporuje učení, zatímco mobilní telefon podporuje zábavu. Škola má mít kontrolu nad tím, kdy a jak se obrazovky používají. Mobil tuto kontrolu narušuje.
Zkušenosti evropských států ukazují jasný směr. Francie, Švédsko, Nizozemsko, Portugalsko a nyní i Velká Británie se shodují, že školy bez mobilů fungují lépe. Zavedení zákazů vedlo k lepšímu soustředění, lepším výsledkům, menšímu počtu konfliktů, omezení kyberšikany a lepšímu klimatu ve třídách. Tyto země ukazují, že výuka bez mobilů není krok zpět, ale krok kupředu.
K celoplošnému zákazu je však třeba politické odvahy. Vláda, která se k němu odhodlá, musí být připravena na střet s částí rodičů, kteří chtějí mít dítě neustále „na telefonu“, s firmami, které mají zájem na co nejširším a nejčastějším používání mobilů, s částí veřejnosti, která odmítá jakékoli zákazy z principu, i se školami, které se obávají konfliktů s rodiči a nárůstu povinností.
Přesto zkušenosti evropských zemí ukazují, že když se vláda rozhodne jednat, školy i rodiče se rychle přizpůsobí a výsledky se dostaví.
Čtěte také:
Petr Robejšek: Kapitalistická myšlenka je zdiskreditována stejně, jako se to o třicet let dříve stalo socialistické vizi
Rizikový sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu: Brno bylo vybráno záměrně
Landsmanšaft v Brně? Všichni jim prý jen škodili…
