Z pošmourných listopadových dnů přicházíme na práh adventu. Je to vlastně cesta ze tmy hřbitovů, které o Dušičkách rozsvěcujeme svíčkami, ke světlu vánoční naděje.
Je otázkou, co si pod pojmem advent, kdo představuje. Slovo znamená příchod. A příchodem je myšlen příchod Ježíš Krista, spasitele. Pro děti je to příchod Ježíška s dárky. A pro velkou část naší společnosti je to příchod hektického období úklidů, nákupů, pečení a vaření. V dnešní době možná můžeme být rádi, že alespoň takto si připomínáme tradici s kořeny někde v roce 863, kdy na Velkou Moravu dorazili křesťanští vyslanci Cyril a Metoděj.
Adventní věnec
K adventu patří adventní věnce. Pamatuji bolševické doby, kdy se nám o krásných adventních věncích ani nezdálo. Většinou jsme byli rádi, když jsme sehnali jakýkoli vánoční stromek. Když k nám pro roce 1989 dorazily různé zahraniční televizní seriály, tak jsme zírali na vánoční výzdobu Západu. Dnes ji máme. Dekorací přehršle. Víme ale, čeho je symbolem?
Adventní věnce máme jednak na dveře a pak se svíčkami na stůl. Ty na dveřích mají ochraňovat náš domov, ty se svíčkami mají připomínat naše křesťanské kořeny. Čtyři adventní svíce nás provázejí základními hodnotami křesťanské víry – naděje, mír, radost a láska. Zapalují se vždy na adventní neděli. První dvě svíce by měly být fialové, třetí růžová a čtvrtá opět fialová. A na Štědrý den uprostřed svíce bílá – symbol Ježíše bez hříchu.
Adventní věnec je spojením s tajemstvím Vánoc. Pokud spojení chceme mít opravdu sichr, pak si můžeme nechat věnec požehnat v kostele. Většinou se děje první adventní neděli. A o co jde? Požehnat, znamená požádat Boha o Dobro, které sami o sobě nejsme schopni vytvořit. Žehnají se lidé, události a také předměty jako právě třeba adventní věnce.
Přeji čtenářům TO krásný advent!
