Francouzský prezident Emmanuel Macron cítí ubývající popularitu. Jeho kroky před třemi klíčovými volbami však naznačují, že k politickému boji nebude využívat pouze klasické demokratické politické nástroje, jakými by byla kampaň, program či kritika oponentů. Naopak. Macron uvádí do pohybu kroky, které klasický politický souboj spíše popírají. A není to jen jeden krok. Poslední více než dva roky vytváří systém různých opatření, prostřednictvím kterých může dojít k ohrožení demokracie ve Francii.
Na konci roku 2023 se v Rumunsku konaly prezidentské volby. První kolo tamní Ústavní soud zrušil až napodruhé, napoprvé totiž výsledky potvrdil. Vítězi prvního kola Georgescuovi bylo dokonce zakázáno kandidovat v opakovaném termínu. Prezidentské křeslo nakonec získal prozápadní kandidát. Jak později vyšlo najevo, francouzské tajné služby, francouzské úřady a francouzská vláda přímo podnítily rumunský Ústavní soud ke zrušení voleb, protože mu předložily údajné důkazy ruského vměšování, které se ale nakonec neprokázalo. Jak navíc později dosvědčil zakladatel a majitel sítě Telegram, byly to právě francouzské úřady, které tlačily na sociální sítě, aby přímo v Rumunsku potlačovaly konzervativní obsah.
V roce 2024 pak ve Francii začal dlouho očekávaný proces se stranou Národní sdružení (dříve Národní fronta), která byla obviněna ze zpronevěry. Příspěvky vzešlé z rozpočtu Evropského parlamentu měla strana využít k placení asistentů, kteří však nepracovali na ničem, co by souviselo s evropskou politikou. Trest byl pro voliče Marine Le Penové velmi krutý. Kromě pokut a hrozeb vězení byla Le Penová odsouzena také k zákazu kandidovat do jakékoliv funkce. Odvolání navíc v tomto případě nemá odkladný účinek. Některá média i Transparency International však upozorňují na pokrytectví v případě tohoto odsouzení.
Příspěvky jsou totiž takto využívány tradičně mnoha stranami po celé EU a hranice mezi legální a nelegální činností placené těmito penězi je velmi tenká. Kritici tak soudí, že vysoký trest způsobily především názory straníků, a především samotné Marine Le Penové. V případě potvrzení rozsudku se tak Macronova strana zbaví úhlavní rivalky pomocí odsouzení za něco, co je velmi těžké objektivně posoudit a co do určité míry beztrestně provádí mnoho jiných politiků.
Kdo maže, ten jede
Emmanuel Macron jde však ještě dál. Nedávno přímo kontaktoval předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou. Evropskou komisi Macron vyzval k přísnějšímu vymáhání pravidel kolem údajného zahraničního vměšování do francouzských voleb. Macron po Leyenové žádal, aby před volbami aktivovala takzvaný Rapid Response System, který prostřednictvím DSA vymáhá pravidla pro mazání obsahu na sociálních sítích. Mazány ale nejsou jen příspěvky lživé či ilegální, ale i takzvaně rozdělující. Mezi rozdělující tvrzení patří hlavně konzervativní a pravicové názory. Macron se tak brání údajnému vměšování do voleb voláním po skutečném vměšování do voleb.
A jde mu o hodně. V uplynulých i následujících měsících se konaly či budou konat hned troje volby. Na konci března 2026 proběhly volby komunální, kde právě opozice proti Macronovi posílila. Počet městských zastupitelů Národního sdružení se zdvojnásobil a vládní strany se propadly. Ve městech však Národní sdružení neposílilo tolik a posílili hlavně socialisté a Zelení.
V roce 2027 jsou však ve Francii hned dvoje důležitější volby. Prezidentské a parlamentní. A Macron cítí, že ani přísnější vymáhání pravidel kolem DSA, ani zákaz kandidovat nemusí současnou hlavní stranu zachránit. Konzervativní a demokratické metody jsou však na vedlejší koleji. Kromě zásahů pomocí DSA, možného zavedení rumunského scénáře či zákazu Le Penové kandidovat je tu ještě jeden přímý krok Emmanuela Macrona.
Ten se totiž podle médií rozhodl opevnit instituce před radikály. Na nevolená místa ve státní správě, která však mají velký vliv na fungování státu, Macron narychlo jmenuje své věrné spojence, kteří v případě volební porážky zastaví možné změny opozice, či je alespoň co nejvíce zdrží. Bez ohledu na výsledek voleb tak bude ve francouzském státu dál hluboko zakořeněná vláda, která může být poražena. Tím si však udrží moc. V tomto případě to není žádná novinka. Podobná opatření zavádí Německo, za 16 let dlouhou vládu jej jistě aplikovala i strana Fidesz v Maďarsku. A toto údajné opevnění bylo použito i v České republice.
Když „odborník“ žaluje vlastní stát
Mezi lety 2022 a 2025 dosadila vláda Petra Fialy na nejrůznější pozice mnoho svých spojenců. Členové Rady vlády pro nestátní neziskové organizace by mohli vyprávět. Mnoho radních České televize bylo dosazeno i skrze umělé rozšíření Rady ČT. Vláda Petra Fialy si upevnila podporu ve veřejnoprávních médiích zvýšením poplatků a zpřísněním jejich vymáhání. A v neposlední řadě je plno takových spojenců zapojeno přímo do činnosti a správy jednotlivých ministerstev, ze kterých se pořádají cílené „úniky“ tajných informací do médií, ideologicky propojených s minulou koalicí Petra Fialy.
Jedním z příkladů, co se stane, když Fialou dosazeného úředníka současná koalice vyhodí, je případ Martina Abela, kterého média označují za experta na klima a akcelerační zóny, přestože v tomto oboru nemá dokončené studium. Jedná se o vystudovaného právníka, který navíc proti vlastnímu státu podává žaloby s cílem zavádět tvrdá zelená opatření bez ohledu na to, jaká koalice vyhraje volby a s jakým programem.
Emmanuel Macron tak využívá velmi sofistikovanou kombinaci opatření, která zajistí, že se jeho strana udrží u moci buď prostřednictvím zásahů do voleb, nebo (kdyby to s volbami nevyšlo) i bez ohledu na jejich nepříznivý výsledek. Francie je jedním ze zakládajících států Evropské unie. Jestli tyto praktiky Macronovi vyjdou, další členské země budou v aplikaci podobných kroků na řadě. Ostatně, ten vnější zásah Bruselu, takzvaný Rapid Response System, byl využit již v minimálně šesti volbách, včetně Nizozemska či Slovenské republiky a podle Společnosti pro obranu svobody projevu byl nejspíše v méně intenzivní formě aktivován také v říjnu 2025 u nás.
Čtěte také:
Macron dostal od manželky facku za Muslimské bratrstvo
Macron legitimizoval syrský režim vraždící křesťany
Macron další potrefenou husou Evropy. Řečnil o nebezpečí Muskovy „reakční internacionály“
